37 C 138/2023-22 — Městský soud v Brně

Žalovaný se žalobou soudu doručenou dne 12. 6. 2023 po žalovaném domáhal zaplacení částky 42 573 Kč s příslušenstvím představující dlužné měsíční nájemné ve výši 6 707 Kč za pronájem bytu [číslo] v budově [číslo] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] obec Brno z titulu nájemní smlouvy ze dne 26. 7. 2021 za měsíce září, říjen, listopad 2021 a leden, červen a červenec 2022 a částku 2 331 Kč představující dlužnou úhradu za služby dodávané s tímto nájmem v roce 2021. Žalovaný se přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) /. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Účastníci dne 26. 7. 2021 uzavřeli smlouvu o nájmu předmětného bytu, který patří žalobci, jak se podává z výpisu z katastru nemovitostí, s měsíční výší nájemného 6 325 Kč a zálohou na služby poskytované s nájmem bytu ve výši 382 Kč měsíčně, jak se z nájemní smlouvy podává. Uvedené vyplývá též z výpočtového listu. Za užívání bytu vznikl za předmětné měsíce žalovanému dluh na nájemném ve výši 40 242 Kč a na vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 2 331 Kč, jak se podává z přehledu předpisů a jejich uhrazení. Dluh na úhradě za poskytované služby je též zřejmý z jeho vyúčtování. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný žalobci ničeho neuhradil. Dle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalobce poskytl žalovanému předmětný byt k bydlení, žalovaný mu za to za uvedené měsíce nehradil dohodnuté nájemné, tak ho k tomu zavázal soud vč. nedoplatku za služby, které žalovaný v souvislosti s nájmem bytu spotřeboval. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil nájemné a zálohy za služby v dohodnutém termínu, dostal se ve smyslu § 1970 občanského zákoníku s úhradou tohoto dluhu do prodlení. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému výrokem I. povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím - úroky z prodlení v zákonné výši stanovené § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní. Procesně plně úspěšnému žalobci soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 8 460 Kč za tři úkony právní služby po 2 820 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) stanovenou podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 2 129 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 1 966 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen žalobci zaplatit činí 13 455 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce.