38 C 79/2020-125 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u soudu dne 15. 5. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 46.175 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 11. 2017 uzavřela se žalovaným pracovní smlouvu, výše mzdy nebyla sjednána v pracovní smlouvě, nýbrž byla určena ze strany žalovaného mzdovým výměrem. S účinností od 1. 10. 2019 byla žalobkyni určena základní mzda ve výši 68.000 Kč a výkonová část mzdy až do výše 17.000 Kč měsíčně. S účinností od 1. 3. 2020 byla žalobkyně určena základní mzda ve výši 77.600 Kč měsíčně a výkonová část mzdy až do výše 19.400 Kč měsíčně. Kromě toho žalobkyni náležela i mimořádná odměna v měsíci únoru 2020 ve výši 50.000 Kč za zpracování podkladů pro kontrolu ze strany [anonymizována tři slova]. Toto je uvedeno i ve výplatní pásce za únor 2020, žalovaný po krácení mzdy o penzijní připojištění a po srážkách stravného nezaplatil žalobkyni dosud mimořádnou odměnu ve výši 46.175 Kč. Mimořádnou odměnu přiznal žalobkyni generální manažer žalovaného [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. 2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalovaný se nikdy nezavázal žalobkyni uhradit jakoukoliv odměnu v souvislosti se zpracováním podkladů pro kontrolu [anonymizována tři slova] [územní celek]. Na žádosti o vyplacení mimořádné odměny chybí pravý podpis [titul] [jméno] [příjmení], dokument není vyhotoven na hlavičkovém papíře žalovaného. Dokument označený jako žádost o vyplacení mimořádné odměny neobsahuje platné právní jednání žalovaného, a proto nebylo z tohoto titulu žalobkyni poskytnuto žádného peněžního plnění. Činnost žalobkyně ve vztahu ke kontrole [anonymizována tři slova] [územní celek] proběhnuvší u žalovaného dne 4. 2. 2020 a 14. 2. 2020 spadala do plnění běžných pracovních povinností žalobkyně, vyplývajících z jejího zařazení na pozici personalistky (HR manažer). Jednalo se o jednoduché vyhledání a předání šesti dokumentů. Už proto by nedávalo smysl, aby se žalovaný zavázal k jakékoliv mimořádné odměně pro žalobkyni. 3. Rozsudkem ze dne 16. 12. 2020, č.j. [číslo jednací] soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 46.175 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku), žalobu v části týkající se úroku z prodlení za období od 11. 3.2020 do 31. 3. 2020 z žalované částky zamítl (výrok II. rozsudku) a současně rozhodl o úhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku). Na základě odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 6. 2021, č.j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I. a III. zrušil a v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že soud postupoval nesprávně, když [titul] [jméno] [příjmení], [titul] neměl vyslechnout dle § 126 o.s.ř., nýbrž dle § 126a o.s.ř. vzhledem k tomu, že byl generálním ředitelem i jednatelem žalovaného a řízení tak zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud se také nezabýval další procesní obranou žalovaného po provedeném výslechu [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. 4. Žalovaný v odvolání proti rozsudku a na jednání soudu dne 16. 12. 2020 a 10. 1. 2023 uvedl, že o přiznání mimořádné odměny žalobkyni rozhodoval [titul] [jméno] [příjmení], [titul] sám. Žalobkyně obcházela kontrolní mechanismy žalovaného při přiznání mimořádné odměny a postup [titul] [anonymizováno], [titul] odporuje vnitřním postupům žalovaného. Zpracování podkladů pro kontrolu od [anonymizována tři slova] spadalo do běžné pracovní činnosti žalobkyně bez nároku na další odměnu. 5. Soud ve stručnosti odkazuje na listinné důkazy již provedené a popsané v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, č.j. [číslo jednací] (odst. 3 a odst. 4 rozsudku), když kromě uvedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav z následujících důkazů: 6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného je zřejmé, že [titul] [jméno] [příjmení], [titul] byl jednatelem žalovaného od 29. 6. 2018 do 20. 3. 2020. 7. Z organizačního řádu [anonymizováno] ze dne 2. 10. 2018 vyplývá, že vrcholovým vedením podniku byl generální manažer, který současně v rámci integrovaného systému vykonával funkci hlavního managera. Pododdělení řízení a zajišťování lidských zdrojů, dále pododdělení vzdělávání zaměstnanců a pododdělení BOZP a EMS spadalo do Personálního oddělení, které bylo součástí Divize administrativy (sdílené služby). 8. Z výpovědi [titul] [jméno] [příjmení], [titul], bývalého statutárního zástupce žalovaného, má soud za prokázáno, že žalobkyně kromě výkonu funkce manažerky – vedoucí personálního oddělení měla na starosti i jiné aktivity, např. BOZP a komunikaci s organizací, která dříve vyřizovala mzdy zaměstnanců. Kontrola [anonymizována tři slova] proběhla bez závad, a proto souhlasil s vyplacením odměny pro žalobkyni ve výši 50.000 Kč jako mimořádnou odměnu. Žádost o vyplacení mimořádné odměny bez udání data viděl a podepsal ji v době po skončení kontroly z [anonymizována tři slova]. Částka 50.000 Kč se mu jevila jako přiměřená vzhledem k výsledku kontroly [anonymizována tři slova], když dřívější kontrola vykázala nedostatky u žalovaného. Ke schválení mimořádné odměny zaměstnancům měl pravomoc, o schválení mimořádné odměny rozhodl sám. 9. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti. 10. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska pravosti, správnosti, pravdivosti i věrohodnosti. 11. S ohledem na provedené dokazování soud neshledal problém s pravostí a správností textu v žádosti o vyplacení mimořádné odměny, když [titul] [jméno] [příjmení], [titul] (bývalý statutární zástupce žalovaného a generální manažer) sám potvrdil, že listinu viděl a listinu vlastnoručně podepsal. 12. Soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení neprovedl dokazování dalšími důkazními prostředky navrženými žalobkyní (výslech žalobkyně, další dokumenty, na kterých je podpis [titul] [jméno] [příjmení], [titul]), a to k tvrzení žalobkyně, že žalovaný se v únoru 2020 prostřednictvím jednatele žalovaného [titul] [jméno] [příjmení], [titul] zavázal k vyplacení mimořádné odměny ve výši 50.000 Kč žalobkyni a k pravosti podpisu [titul] [jméno] [příjmení], [titul] na žádosti o vyplacení mimořádné odměny, neboť tato tvrzení žalobkyně byla prokázána jinými důkazními prostředky (výpověď [titul] [jméno] [příjmení], [titul]). Ohledně neprovedení účastnického výslechu žalobkyně soud nad rámec uvádí, že požadovaný účastnický výslech by byl rovněž v rozporu s § 131 odst. 1 o.s.ř., kde je pro účastnický výslech zakotven předpoklad, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. 13. Dle § 109 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen„ ZP“), za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. 14. Dle § 109 odst. 2 ZP mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. 15. Dle § 113 odst. 1 ZP mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak. 16. Dle § 134 ZP za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu. 17. Dle § 141 odst. 1 ZP mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. 18. Soud se nejdříve zabýval otázkou výše mzdy žalobkyně u žalovaného za únor 2020. Ze mzdového výměru účinného od 1. 10. 2019 vyplývá, že žalobkyni náleží základní mzda ve výši 68.000 Kč měsíčně a dále tzv. pohyblivá složka mzdy ve výši 17.000 Kč měsíčně, celkem tedy ve výši 85.000 Kč měsíčně. Toto osvědčuje také výplatní lístek žalobkyně za únor 2020, kdy je základní mzda uvedena ve výši 85.000 Kč. Kromě toho byla žalobkyni přiznána ve výplatnici mimořádná odměna ve výši 50.000 Kč, což ostatně také potvrdil [titul] [jméno] [příjmení], [titul], který u žalovaného působil jako generální ředitel. V případě, že [titul] [jméno] [příjmení], [titul] potvrdil, že o výši mimořádné odměny pro žalobkyni ve výši 50.000 Kč rozhodl sám ze své pozice u žalovaného, pak obrana žalovaného, spočívající v námitce pravosti žádosti o vyplacení mimořádné odměny, se jeví jako nedůvodná. Stejně tak námitka žalovaného, že žádost není vyhotovena na hlavičkovém papíře žalovaného, postrádá jakýkoliv význam, a to v případě, že generální ředitel (v souběhu jednatel) žalované potvrdil oprávněnost i výši mimořádné odměny pro žalobkyni. 19. Pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku ve sporu o zaplacení mzdy či její části je rozhodující, zda byly naplněny předpoklady pro vznik nároku na mzdu. Nenároková složka mzdy je charakteristická tím, že bez rozhodnutí zaměstnavatele má tato složka mzdy povahu nároku pouze fakultativ