39 C 129/2022-71 — Městský soud v Brně

Původní žalobce ([právnická osoba]) se domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu nesplácení úvěru, který byl žalovanému poskytnut [právnická osoba], když takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla postoupena na firmu [právnická osoba], která zanikla a vlastníkem pohledávky z titulu postoupení se stal současný žalobce. Pokud soud vydal v této právní věci platební rozkaz, nepodařilo se jej žalovanému doručit do vlastních rukou. Z toho důvodu byl vydaný platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. Soud vyzval žalobce i žalovaného k vyjádření, zda účastníci budou souhlasit s rozhodnutím bez jednání dle § 115a o.s.ř. Žalovanému byla nadto doručována i žaloba a výzva k vyjádření. Žalobce se k navrženému postupu dle § 115a o.s.ř. nevyjádřil. Žalovanému byly shora zmíněné písemnosti doručeny fikcí na jeho adresu v [obec], když po marném uplynutí úložní lhůty byla obsílka žalovanému s těmito písemnostmi dne 5. 9. 2022 vložena do poštovní schránky. Žalovaný se nevyjádřil ani k žalobě ani k rozhodnutí bez jednání, když soud s ohledem na obsah poučení ve výzvě dle § 115a o.s.ř. má za to, že nevyjádřením se oba účastníci dali najevo souhlas s rozhodnutím bez jednání. Soud v této právní věci provedl dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak smlouvou o úvěru z 31. 10. 2013, historií splácení úvěru od 31. 10. 2013 do 30. 5. 2020 na č. l. 27-46 spisu, příkazem k úhradě z 31. 10. 2013, smlouvou o postoupení pohledávek z 20. 7. 2020, potvrzením o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky ze 4. 8. 2020, oznámením o postoupení pohledávky z 6. 8. 2020, seznamem postoupených pohledávek, předžalobní upomínkou ze 17. 5. 2021, výpisem z pošty online na č. l. 56, rozhodnutím o okamžité splatnosti dluhu na úvěru z 30. 5. 2020, tabulkou plateb na úvěru [číslo] na č. l. 59, společným oznámením o zániku původního žalobce, výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobce z 1. 11. 2022. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj: Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence poskytovatele úvěru ([právnická osoba]), když se jedná o obchodní korporaci, která podniká v oblasti bankovnictví, tedy mj. i poskytování úvěrů a půjček. Poskytovatel úvěru uzavřel písemnou formou se žalovaným dne 31. 10. 2013 smlouvu o úvěru, když z bližšího obsahu této smlouvy vzal soud za prokázáno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 336 816 Kč bez sledování účelu na úvěr. Strany smlouvy si dohodly úrokovou sazbu za úvěr 15,90 % ročně. Takto poskytnutý úvěr byl žalovanému vyplacen jako úvěr hotovostní, když vyplacením úvěru vznikla žalovanému povinnost takto poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách na jeho účet 6 669 Kč měsíčně, vždy ke každému 15. dni toho kterého kalendářního měsíce s datem první splátky 15. 11. 2013, přičemž poslední splátka ve výši 6 660 Kč měla být uhrazena 15. 10. 2020. Z toho vyplývá, že žalovaný měl úvěr splácet ve splátkách shora uvedených po dobu 84 měsíců (smlouva o úvěru z 31. 10. 2013, doklad o čerpání úvěru, příkaz k úhradě). Žalovaný se však začal dostávat se splácením úvěru do prodlení, kdy splácel pouze částečně, když na porušování povinností byl žalovaný upozorňován. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, došlo ze strany poskytovatele úvěru k jeho zesplatnění, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem z 30. 5. 2020. Z titulu zesplatnění úvěru tak žalovaný dluží 46 461,74 Kč, když žalobce požaduje úrok nikoliv v dohodnuté výši, ale úrok 10 % ročně z úvěru, když takto stanovená výše úvěru odpovídá zákonné sazbě úroku z prodlení (rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu, příkaz k úhradě, potvrzení realizované platby a historie úvěrového účtu za období od 31. 10. 2013 do 30. 5. 2020 na č. l. 27-46 spisu, rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu z 30. 5. 2020). Pohledávka ve výši žalobní jistiny byla smlouvou o postoupení pohledávky postoupena 20. 7. 2020 na právního předchůdce současného žalobce, a to firmu [právnická osoba], která zanikla a právním nástupcem této firmy se stal současný žalobce (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce z 1. 11. 2022, usnesení Městského soudu v Brně z 1. 11. 2022, č. j. 39 C 129/2022-67). O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn písemným přípisem z 6. 6. 2020 (seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze 4. 8. 2020, oznámení o postoupení pohledávky z 6. 8. 2020, výpis z pošty online). Žalovanému byla zasílána i předžalobní upomínka ze 17. 5. 2021, když žalovaný na základě předžalobní upomínky ničeho ani částečně nehradil (předžalobní upomínka ze 17. 5. 2021, výpis z pošty online na č. l. 56). Co se týče právní kvalifikace této věci, soud s ohledem na dataci uzavřené smlouvy o úvěru mezi [právnická osoba] a žalovaným v říjnu 2013 aplikoval na tuto věc dle § 3028 odst. 3 OZ právní úpravu platnou a účinnou v době uzavření smlouvy o úvěru. Ze skutkových zjištění soudu v rámci provedeného dokazování je zřejmé, že mezi [právnická osoba] a žalovaným došlo v souladu s ustanovením § 261 odst. 3 písm. d) Obch. zák. k uzavření smlouvy o úvěru dle § 497 a násl. Obch. zák., když se bez ohledu na povahu účastníků smlouvy jednalo ve smyslu tehdejší platné právní úpravy o tzv. absolutní obchod. Podle § 497 Obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky v měně dle § 498 OZ. Žalovaný měl poskytnutý úvěr včetně úroků řádně a včas splácet v dohodnutých splátkách v souladu s § 502 a § 503 Obch. zák. ve lhůtě dle § 504 obchodního zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se dostával do prodlení s úhradou svého závazku, a proto ve smyslu § 506 Obch. zák. byl úvěr zesplatněn a žalovanému vznikla povinnost nesplacenou výši úvěru včetně dohodnutých úroků a případných úroků z prodlení v zákonné výši vrátit ve lhůtě stanovené bankou ve výzvě k vrácení zesplatněného úvěru. Žalovaný na zesplatnění úvěru ani na postoupení pohledávky nereagoval, nereagoval ani na předžalobní výzvu. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději soudu nezbývá nic jiného, než konstatovat, že žaloba je podána důvodně, a proto jí také bylo v celém rozsahu vyhověno. Žalovaný je v souladu s ustanovením § 365 Obch. zák. v prodlení s vrácením svého závazku, požadované úroky z prodlení jsou v souladu s § 369 odst. 1 Obch. zák., přičemž výše procentuální výměry úroků z prodlení v zákonné výši je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., přičemž pro úplnost soud považuje za vhodné uvést, že žalobce má nárok souběžně na dohodnuté úroky z úvěru i zákonné úroky z prodlení, přičemž výše úroků z úvěru je nižší, než jak bylo dohodnuto ve smlouvě. Ze všech těchto důvodů proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobní jistinu včetně příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalobci byly přiznány v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení, a to soudní poplatek 1 859 Kč a odměna za poskytnutou právní pomoc, když v této věci právní zástupce žalobce provedl tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva žalovanému k plnění) při sazbě 500 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 3 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu soud připočetl náhradu hotových výdajů 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Takto vypočtenou odměnu za právní pomoc ve výši 1 800 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně.