39 C 228/2022-65 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 28. 3. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu poskytnutého revolvingového úvěru, s jehož splácením se žalovaná dostala do prodlení a žalobce proto poskytnutý úvěr zesplatnil. Po zesplatnění žalovaná uhradila 4 000 Kč, když celkem žalovaná dluží na jistině revolvingového úvěru 16 795,11 Kč a kapitalizované příslušenství (úrok a obchodní úrok). Pokud soud vydal v této věci platební rozkaz, nepodařilo se jej žalované doručit do vlastních rukou a z toho důvodu bylo vydané rozhodnutí dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušeno a ve věci nařízeno jednání na den 18. 1. 2023. V mezidobí soud pátral po pobytu žalované, když bylo zjištěno, že žalovaná je od roku 2013 k trvalému pobytu hlášena na adrese [adresa žalované]. Z databáze soudu (ISAS) soud zjistil v rámci pátrání po pobytu žalované, že aktuální adresa jejího bydliště je na adrese [ulice a číslo] v [obec], když s ohledem na věci, ve kterých žalovaná figuruje vesměs jako žalovaná, je na tuto adresu běžně obesílána. Soud proto žalované na adresu [ulice a číslo] v [obec] zasílal obsílku obsahující žalobu, výzvu k vyjádření k žalobě a předvolání k jednání. Obsílka nebyla vrácena z titulu absence poštovní schránky, a soud proto vydal sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř., které bylo s poučením žalované vyvěšeno na úřední desce soudu 14. 12. 2022. Přes poučení v tomto sdělení žalovaná nijak nereagovala, obsílku si ve lhůtě 10 dnů nevyzvedla, a proto desátý den lhůty od data vyvěšení sdělení na úřední desce soudu je považován za den doručení písemností žalované. Žalovaná zůstala nečinná, k žalobě se písemně ani jinou relevantní formou nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. Soud v rámci projednávání této věci provedl dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak smlouvou o revolvingovém úvěru z 29. 2. 2020, všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, výpisem z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za období od 29. 2. 2020 do 31. 3. 2020, výzvou k úhradě dluhu s výpovědí smlouvy z 26. 5. 2021, rozhodnutím o okamžité splatnosti dluhu z 27. 6. 2021, ceníkem poplatků a služeb žalobce, výzvou z 23. 2. 2022, poštovním podacím archem, úvěrovou historií z 8. 3. 2022, za dobu od 29. 2. 2020 do 28. 2. 2022. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj: Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence žalobce jako obchodní korporace, která podniká mj. v oblasti bankovnictví, tedy i poskytování úvěrů a půjček. Žalovaná uzavřela se žalobcem dne 29. 2. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, když z bližšího obsahu této smlouvy soud zjistil, že žalované byla formou revolvingového úvěru poskytnuta finanční částka 20 000 Kč s dohodnutou úrokovou sazbou 16,90 % ročně. Takto poskytnutý úvěr měla žalovaná splácet v měsíčních splátkách 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tedy minimálně 1 000 Kč. Splátka měla být hrazena 20. den toho kterého kalendářního měsíce. Žalované byl úvěr poskytnut na její účet (smlouva o revolvingovém úvěru z 29. 2. 2020, všeobecné obchodní podmínky žalobce, výpis z úvěrového účtu za období od 29. 2. 2020 do 31. 3. 2020). Z výše zmíněného výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že žalovaná měla úvěr založen 29. 2. 2020, tedy v den uzavření smlouvy, úvěr následně čerpala v plné výši 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. K čerpané jistině úvěru byla připočtena splátka poplatku, řádný úrok a cena za pojištění, když k datu 31. 3. 2020 dlužila žalovaná z titulu konečného stavu čerpání úvěru 20 362 Kč. Z doložené úvěrové historie za období od 29. 2. 2020 do 28. 2. 2022 soud vzal za prokázáno, že žalovaná úvěr sice splácela, a to i po splatnosti, nicméně neplnila řádně a včas své povinnosti z titulu splácení úvěru. Z důvodu prodlení žalované tedy činí k datu 28. 2. 2022 na jistině úvěru dluh 16 795,11 Kč. Protože žalovaná nedostála svým povinnostem řádně a včas splácet úvěr, byla vyzývána mj. i dne 26. 5. 2021 k úhradě dlužných splátek úvěru, když v tomto přípise byla upozorněna na to, že pokud dlužnou částku neuhradí do 27. 6. 2021, bude úvěr zesplatněn. Na tuto výzvu žalovaná nijak nereagovala, z toho důvodu žalované žalobce zaslal dne 27. 6. 2021 rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu (poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy z 26. 5. 2021, rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu z 27. 6. 2021, úvěrová historie od 29. 2. 2020 do 28. 2. 2022, č. l. 53 až 56 spisu). Žalovaná tedy dluží na jistině nesplaceného úvěru 16 795,11 Kč, když k datu 28. 2. 2022 dluží žalovaná kapitalizovaný úrok 311,60 Kč a kapitalizovaný obchodní úrok k témuž datu 311,74 Kč. Prodlení žalované nadále trvá, proto žalobce po žalované požaduje obchodní úrok ve výši 8,25 % ročně z jistiny úvěru a zákonný úrok 8,25 % ročně z jistiny úvěru od 1. 3. 2022. Nárok žalobce na souběh obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované i procentuální výši vyplývá z rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Odo 657/2005 Celkem tedy žalovaná dluží z titulu jistiny úvěru a příslušenství částku a procentuální výměru tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jak již soud uvedl výše, sama žalovaná zůstala v tomto řízení nečinná, neuvedla ničeho právně ani skutkově podstatného či významného pro posouzení této věci. Co se týče právní kvalifikace této věci, s ohledem na datum uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru soud podle § 3028 odst. 1 OZ posoudil tuto právní věc dle platné právní úpravy k datu uzavření smlouvy. Žalobce v řízení prokázal, že mezi ním jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou došlo písemnou formou k řádnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, resp. k uzavření závazkového vztahu dle § 1721 a násl. OZ. Podle ustanovení § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky v měně dle § 2396 OZ. Žalovaná úvěr čerpala dle § 2397 OZ, vznikla jí povinnost úvěr vrátit v dohodnutých splátkách s příslušenstvím dle § 2399 odst. 1 OZ. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, dostávala se do prodlení, proto byl úvěr zesplatněn a žalované v souladu s § 2399 odst. 1 OZ vznikla povinnost nesplacenou jistinu úvěru včetně příslušenství vrátit ve lhůtě požadované žalobcem. Žalovaná ničeho nezaplatila, nereagovala ani na předžalobní upomínku. Sama žalovaná neuvedla ničeho podstatného pro jiné posouzení této věci. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději nezbývá soudu nic jiného, než konstatovat, že žaloba je důvodná, neboť žalobce prokázal uzavření závazkového vztahu mající charakter smlouvy o úvěru. Žalované byl úvěr poskytnut a žalovaná měla povinnost úvěr řádně a včas splácet, což nečinila. Z toho důvodu byl úvěr zesplatněn, a žalovaná proto dluží na jistině úvěru žalobní částku, přičemž žalobce požaduje z titulu prodlení žalované dle § 1968 a násl. OZ i kapitalizované úroky a zákonné úroky z prodlení v procentuální i kapitalizované výši. Pokud soud přepočetl požadovanou kapitalizovanou výši zákonných i obchodních úroků k procentuální výměře, konstatuje, že zákonná výše úroků z prodlení v procentuální i kapitalizované výši je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Co se týče obchodního úroku, tento je požadován v procentuální výměře ve výši zákonných úroků, přičemž kapitalizovaná výše obchodních úroků je v souladu se smluvními ujednáními. Ze všech těchto důvodů proto soud žalobě vyhověl. Úspěšné straně sporu, tedy žalobci soud přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náklad řízení, a to soudní poplatek 800 Kč, dále pak odměnu za právní pomoc, a to za prvé tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění) při sazbě 300 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhl. 177/1996 Sb.) Tyto provedené úkony soud navýšil o náhradu na režijním paušálu 100 Kč za úkon (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Další úkon spočívající v účasti na jednání soudu soud odměnu za tento úkon stanovil podle § 14b odst. 3 advokátního tarifu, kde odměna za úkon spočívající v účasti na jednání činí částku ve výši 1 780 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb.). Režijní paušál za tento úkon činí 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení a hotové výdaje soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně. V součtu tak neúspěšná žalovaná musí zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku specifikovanou ve výroku II. tohoto rozsudku.