41 C 167/2022-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 59 468 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu pro 1) žalovaného provedených prací (v souladu s objednávkou č. VS/2020/259), které spočívaly v provedení prací na projektu zakázky [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dohodnutá cena díla činila 121 968 Kč a byla vyúčtována 1) žalovanému fakturou [číslo] se splatností do 31. 1. 2021. Následně žalovaná strana uznala svůj dluh co do důvodu a výše a zavázala se dlužnou částku žalobci uhradit ve splátkách po 12 500 Kč měsíčně se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně. 2) žalovaný se v čl. 6 sjednané dohody za úhradu dluhu 1) žalovaným zaručil. Protože však ani poté nedošlo k úhradě dluhu v plném rozsahu, když uhrazených bylo jen prvních pět splátek po 12 500 Kč (celkem 62 500 Kč), a to k datu: 20. 12. 2021 a 25. 1. 2022, 28. 2. 2022, 26. 4. 2022 a 26. 5. 2022, zůstala neuhrazená právě žalovaná částka ve výši 59 468 Kč. Jelikož nebyla žalovanými zaplacená ani přes jim adresované výzvy, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu. Žalobce zdůraznil, že do prodlení se žalovaní dostali fakticky již při plnění první sjednané splátky, neboť ta byla uhrazená později, než bylo dohodnuté. Byť byla její úhrada sjednána na den 25. 11. 2021, tak uhrazená byla až dne 20. 12. 2021. Ke dni 26. 11. 2021 se dluh stal fakticky celý splatným. 2. Žalobce i žalovaní k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaní na výzvu jim soudem zaslanou a jim doručenou dne 26. 1. 2023 nereagovali. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasili. 3. Z listin do spisu založených bylo zjištěno, že 1) žalovanému byla ze strany žalobce fakturována k úhradě částka 121 968 Kč s datem splatnosti do 31. 1. 2021. Z dohody o uznání dluhu se splátkovým kalendářem bylo soudem zjištěno, že žalobce jako věřitel uzavřel s 1) žalovaným jako dlužníkem a s 2) žalovaným jako ručitelem dohodu o úhradě dlužné částky ve výši 121 968 Kč, a to ve splátkách po 12 500 Kč, splatných měsíčně, počínaje od 25. 11. 2021 až do 25. 8. 2022. Dluh byl 1) žalovaným uznán co do důvodu a výše. V dohodě o uznání dluhu byl také řádně identifikován i ve vztahu k důvodu, proč má být hrazený. Sjednáno bylo i příslušenství pohledávky v podobě úroku z prodlení ve výši 0,05 % z dlužných částek jdoucích. 4. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že byla adresována ze strany žalobce jak 1) žalovanému, tak 2) žalovanému, když oba byli vyzváni k úhradě dlužné částky. Ve vztahu k 1) žalovanému se tak stalo dne 15. 9. 2021, což bylo doložené i podací stvrzenkou. 2) žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván podáním ze dne 10. 12. 2021. 5. Stran stručného právního hodnocení věci soud uvádí, že na základě smlouvy o dílo (uzavřené ve smyslu ustanovení 2586 a násl. občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb.) mezi žalobcem a 1) žalovaným, se v souladu s jejím obsahem žalobce zavázal pro 1) žalovaného, a to podle žalobci zaslané objednávky, provést projektové práce na zakázce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Jelikož žalobce sjednané práce provedl ([příjmení] v řízení zjištěný ani tvrzený nebyl.), tak svoji nejdůležitější povinnost ze závazkového vztahu splnil. Naproti tomu 1) žalovaný svoji povinnost uhradit cenu díla nesplnil. Zároveň podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku 1) žalovaný platně písemně svůj dluh uznal co do důvodu i výše a následně na něj i dílem plnil. Závazek dluh uhradit svým ručitelským prohlášením potvrdil i 2) žalovaný, a to opět platně a ve smyslu ustanovení § 2018 a násl. občanského zákoníku. 6. Protože se v dohodě o uznání dluhu i 2) žalovaný svým písemným prohlášením jako ručitel zavázal uspokojit celý dluh namísto dlužníka, pro případ, že tak neučiní samotný dlužník/1) žalovaný, mohl soud uložit povinnost nárokovanou částku žalobci uhradit jak 1) žalovanému, tak i 2) žalovanému, a to včetně příslušenství pohledávky, neboť se strana žalovaná do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostala. Lze dodat, že výše úroku z prodlení byla mezi stranami platně sjednána. Jelikož v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní dluh uhradili, anebo že by se své povinnosti zbavili jiným způsobem, mohl soud rozhodnout tak, jak je to uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že byly přiznány ve věci úspěšnému žalobci v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci náleží náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 2 379 Kč a náhrada za poskytnuté právní služby, tedy za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní upomínku. První dva úkony právní služby byly účtované po 3 500 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za předžalobní upomínku žalobci náleží částka (1 750 Kč). Dále žalobci náleží i tři paušály po 300 Kč za tytéž úkony právní služby (§ 11 a § 13 citované vyhlášky). Celkem tedy 12 029 Kč.