43 C 196/2022-78 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 112 757,45 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (dále jen„ předchůdce žalobce“) žalovanému na základě smlouvy o úvěru poskytl finanční prostředky ve výši 160 494 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, uhradil pouze 201 159,41 Kč, a vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě. Předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek společnosti [právnická osoba], která zanikla fúzí sloučením se žalobcem. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a předchůdcem žalobce byla dne 29.6.2016 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 160 494 Kč, z toho 120 959 Kč ke konsolidaci předchozích úvěrů, zbytek 39 535 Kč byl připsán dne 29.6.2016 na účet žalovaného vedený u právního předchůdce žalobce, v úvěrové smlouvě byla sjednána úroková sazba 19,9 % ročně, žalovaný se zavázal úvěr splatit do 17.7.2024 v měsíčních splátkách po 3 418 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci (úvěrová smlouva, výpis z účtu, oznámení o předčasném splacení úvěru). Žalovaný nesplácel úvěr řádně, dostával se do prodlení s úhradami splátek, do prodlení se dostal již v září 2016 (podklady pre súdne konanie). Předchůdce žalobce s ohledem na prodlení žalovaného se splácením úvěru prohlásil úvěr k 2.6.2021 za splatný (rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 2.6.2021). Žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru, že je svobodný, bydlí v nájmu, má jediný příjem v měsíční výši 13 199 Kč od společnosti zaměstnavatele GRD servis, s r.o., jako měsíční platby domácnosti byly uvedeny splátky úvěrů 417 Kč a splátky nebankovních produktů a povinných výdajů 4 500 Kč (žádost o poskytnutí úvěrového produktu). Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného pro žalovaného předchůdcem žalobce soud zjistil, že předchůdce žalobce měl pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy přístupnou transakční historii na účtu žalovaného. Z uvedeného výpisu za období 1.8.2015 až 30.6.2016 soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného byl ve všech měsících záporný, na konci ledna 2016 činil mínus 5 076,86 Kč, tj. byl přečerpán i kontokorent 5 000 Kč, na konci února 2016 činil mínus 3 659,21 Kč, na konci března 2016 mínus 1 577,17 Kč, na konci dubna 2016 v mínusu 4 440,66 Kč, na konci května mínus 4 035,59 Kč. V lednu i dubnu 2016 byly měsíční výdaje z účtu vyšší než příjmy. Příjmem na účtu byla pouze měsíční mzda od společnosti [právnická osoba], žalovaný trvale platil 4 450 Kč měsíčně na nájem a hradil také další osobní výdaje (výpis z účtu). Předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba], který zanikl fúzí sloučením se žalobcem (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 26.8.2021, oznámení postupitele o postoupení ze dne 10.9.2021, výpis z obchodního rejstříku). Zástupce žalobce vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě (předžalobní výzva ze dne 3.3.2022). 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb.“), neboť předchůdce žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba. 7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015). 8. Žalobce ohledně splnění uvedené povinnosti uvedl, že schopnost žalovaného úvěr splácet prověřil jeho ppředchůdce vyhledáním žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného, získáním informací od žalovaného uvedených v žádosti o úvěr, prověřováním pohybů na bankovním účtu žalovaného za srpen 2015 až červen 2016, kdy průměrný měsíční příjem žalovaného činil 13 199 Kč, životní výdaje žalovaného stanovil předchůdce žalobce podle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 3 956 Kč, konsolidací úvěrů se snížilo úvěrové zatížení žalovaného. 9. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce sice zjišťoval skutečný příjem žalovaného a tento měl ověřený, avšak schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) není určena pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce však u životních výdajů vycházel pouze ze svého modelu pracujícího se statistickými daty, dle kterého spočítal celkové životní výdaje žalovaného na částku 3 956 Kč. Z účtu, který předchůdce žalobce pro žalovaného vedl, však bylo zřejmé, že takto stanovená částka životních výdajů žalovaného je zcela podhodnocená, když pouze pravidelně odcházející měsíční platba nájemného činila 4 450 Kč a výdaje na nájemné nebyly jediným výdajem žalovaného. 10. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným je neplatná podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). 11. Jelikož smlouva o úvěru byla od počátku neplatná, práva z ní nelze přiznat. Původní věřitel žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 160 494 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný již uhradil 201 159,41 Kč, a proto již nezbývá žádné bezdůvodné obohacení, k jehož vydání by byl povinen. Soud proto žalobu v plném rozsahu včetně požadovaného příslušenství jako nedůvodnou zamítl. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení zcela procesně úspěšný, podle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.