43 C 231/2022-86 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 24 941 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 637,90 Kč, úrokem ve výši 86 % ročně z částky 9 100 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 100 Kč od 18.3.2022 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (dále též jen [anonymizováno] nebo právní předchůdce žalobce) žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatkem 11 639 Kč ve 78 týdenních splátkách. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze 1 698 Kč, vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Částka 24 941 Kč sestává z jistiny úvěru 9 100 Kč, poplatků ve výši 10 841 Kč a smluvní pokuty za prodlení ve výši 5 000 Kč. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 25.5.2020 uzavřena smlouva o úvěru, jíž [anonymizováno] poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, finanční prostředky v uvedené výši byly žalovanému vyplaceny v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s poplatkem 11 539 Kč v 78 týdenních splátkách splatných vždy ke konci týdenního splátkového období, první splátkové období počínalo dnem uzavření smlouvy, výše první až předposlední splátky činila 278 Kč, poslední splátky 233 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a oznámení postupitele o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2022 soud zjistil, že [anonymizováno] postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. 6. Z dopisu ze dne 10.2.2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru. Výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty dne 11.2.2022, jak soud zjistil z potvrzení podání. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 20.5.2022 soud zjistil, že žalovaný byl o úhradu upomenut zástupcem žalobce. Z potvrzení podání vyplývá, že upomínka byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty dne 24.5.2022. 8. Ze zákaznické karty ze dne 25.5.2020 soud zjistil, že zákaznická karta byla sepsána zástupcem [anonymizováno], bylo v ní uvedeno, že žalovaný je svobodný, nájemník, nevyživuje žádnou osobu, byla uvedena adresa trvalého pobytu na adrese [adresa žalovaného], bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na plný pracovní úvazek, jako prodavač u zaměstnavatele [příjmení] [jméno] s tím, že zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami, má jeden zdroj příjmu, byl uveden čistý příjem žadatele 20 832 Kč a další čisté příjmy domácnosti 15 000 Kč, jako výdaje byly uvedeny interní splátky 2 031 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 7 000 Kč, jako ověřené dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva/ŽL 11/2019-10/2020, dvě výplatní pásky za 3 a 4/2020. Bylo uvedeno, že žalovaný má bankovní účet, výpisy z účtu nebyly doloženy. 9. Ze seznamu exekucí soud zjistil, že na žalovaného nebyly k 15.12.2022 vedeny exekuce. 10. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně vázaného zástupce [anonymizováno], z výpočtu úroku z prodlení a z výpočtu smluvní pokuty soud neučinil žádná právně významná skutková zjištění. Soud pro nadbytečnost neprovedl navrhovaný výslech vázaného zástupce [anonymizováno], který vyplňoval zákaznickou kartu a ověřoval na základě předložených dokladů příjmy a výdaje žalovaného, neboť předložené doklady jsou zaznamenány přímo v zákaznické kartě. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Provident a žalovaný uzavřeli dne 25.5.2020 smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč, finanční prostředky převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Provident postoupil pohledávku za žalovaným žalobci, což bylo žalovanému postupitelem oznámeno. Žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu dopisem odeslaným dne 11.2.2022. Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu upomenut zástupcem žalobce. 12. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 13. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, která je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť právní předchůdce žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba. 14. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 15. Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že schopnost žalovaného úvěr splácet [anonymizováno] posoudil tak, že ověřil historii žalovaného v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, v nichž neměl žalovaný žádný negativní záznam, dále z insolvenčního rejstříku zjistil, že proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení, z centrální evidence exekucí zjistil, že proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce, dále zjistil, že předložený průkaz totožnosti žalovaného nebyl evidován v databázi neplatných dokladů, z interní databáze zjistil, že trvalé bydliště žalovaného se nenachází na adrese městského úřadu. Následně vyhodnotil schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací od žalovaného skóringovým modelem z hlediska demografických dat a behaviorálních dat, na základě žalovaným předložených dokladů ověřil příjmy i výdaje žalovaného, které vázaný zástupce vyplnil do zákaznické karty. Žalobce poukázal na to, že bylo povinností žalovaného uvést úplné, přesné a pravdivé údaje. 16. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť vedle doloženého příjmu žalovaného ve výši 20 832 Kč zohlednil nijak nespecifikovaný další příjem domácnosti ve výši 15 000 Kč, ohledně výdajů žalovaného vycházel vedle interních splátek pouze z odhadovaných výdajů tvrzených žalovaným ve výši 7 000 Kč. Předloženými doklady nemohl být doložen žádný jiný příjem nebo výdaj žalovaného než příjem ze zaměstnání. Nadto splácení úvěru se mělo uskutečnit v 78 týdenních splátkách, a žalovaný tak měl splácet ještě dlouho po uplynutí doby, na kterou byla uzavřena pracovní smlouva žalovaného (11/2019 - 10/2020). Přestože žalovaný uvedl, že má bankovní účet, výpisy z účtu si právní předchůdce žalobce nevyžádal. U poskytovatele úvěru měla vzbudit větší obezřetnost i skutečnost, že měl žalovaný evidován trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného], což je právě adresa úřadu, jak je soudu známo z úřední činnosti, je tak zřejmé, že lustrum trvalého bydliště žalovaného v interní databázi buď poskytovatel úvěru neprovedl, nebo interní databáze neposkytuje spolehlivé údaje. Sám žalobce přitom ve svém vyjádření uvedl, že skutečnost, že má žadatel bydliště na adrese úřadu může značit vyhýbání se exekucím nebo zneužívání sociálních dávek. Pokud žalobce argumentoval tím, že žalovaný měl povinnost uvést úplné informace potřebné k posouzení jeho úvěruschopnosti, pak lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se