43 C 237/2020-61 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce (poté co bylo řízení pro částečně zpětvzetí žaloby co do částky 12 366 Kč a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 65 810 Kč od 1.8.2021 do zaplacení v rozsahu zpětvzetí zastaveno) po žalované domáhal zaplacení částky 65 810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 78 176 Kč od 11.6.2020 do 31.7.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 65 810 Kč od 1.8.2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaná byla nájemkyní bytu [číslo] o velikosti 2+1 v 1. podlaží domu [adresa], v obci [obec], [katastrální uzemí] na adrese [adresa žalované] (dále též jen předmětný byt) ve vlastnictví žalobce. Žalobce dal žalované výpověď z nájmu bytu pro neplacení nájemného a záloh na služby za dobu alespoň tří měsíců, nájemní vztah zanikl 20.3.2018. Žalovaná byt nevyklidila, a proto se žalobce domáhal vyklizení bytu žalobou. Rozsudkem ze dne 9.10.2018, č.j. 49 C 44/2018-23, jenž nabyl právní moci 10.11.2018, byla žalované uložena povinnost byt vyklidit. Žalobce podal návrh na výkon rozhodnutí. Žalovaná užívala byt bez právního důvodu. Žalobce tak má nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu v období březen 2019 až červen 2020, které odpovídá výši nájemného a záloh na služby, kterou by hradil řádný nájemce, pokud by žalovaná předmětný byt vyklidila. Žalobce se domáhal zaplacení částky 78 176 Kč, která představuje nájemné ve výši 56 416 Kč (za měsíc 3/19 ve výši 1 363 Kč, za měsíce 4/19 a 5/19 za každý 2 903 Kč, za měsíce 6/19 až 12/19 za každý 2 903 Kč, za měsíce 1/20 až 6/20 za každý 2 966 Kč) a úhradu za plnění spojená s užíváním bytu ve výši 21 760 Kč (za měsíce 3/19 až 6/20 za každý 1 360 Kč). Žalovaná podepsala naposledy evidenční list platný od 1.11.2017, evidenční listy pro období od 1.12.2018 a od 1.1.2020 nepodepsala. Ohledně nájemného a úhrad za služby za měsíc 3/19 celkem ve výši 2 723 Kč (1 363 + 1360), za měsíce 4/19 a 5/19 za každý celkem ve výši 4 263 Kč (2 903 + 1 360) a ohledně části nájemného za měsíc 6/19 ve výši 1 117 Kč vzal žalobce žalobu zpět s odůvodněním, že na tyto nároky započetl přeplatek z vyúčtování služeb za období 1.1.2020 do 19.11.2020 splatný 31.7.2021. Žalovaná byla marně vyzvána k úhradě. 2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci s tímto postupem za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listin soud učinil následující skutková zjištění. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 2.10.2017 nájemní smlouvu, jíž žalobce přenechal žalované do užívání předmětný byt, nájem byl sjednán na dobu neurčitou od 1.8.2017 (nájemní smlouva z 2.10.2017). Výlučným vlastníkem domu [adresa] je žalobce (výpis z katastru nemovitostí). Žalobce dal žalované výpověď z nájmu bytu bez výpovědní doby z důvodu, že žalovaná řádně nezaplatila žalobci nájemné a náklady na služby za pět měsíců (výpověď ze dne 5.3.2018). Výpověď byla žalované doručena v březnu 2018 (doručenka). Poslední měsíční sjednané nájemné od 1.11.2017 činilo 2 966 Kč, měsíční záloha na služby činila 1 360 Kč (evidenční list ze dne 18.10.2017). Žalobce předložil dva žalovanou nepodepsané evidenční listy pro dobu od 1.1.2020 s výší nájemného 4 821 Kč, jeden byl datován 15.7.2020, druhý 11.11.2021, tj. po tvrzeném zániku nájmu, soud z nich proto neučinil pro posouzení věci žádná relevantní skutková zjištění (evidenční list ze dne 15.7.2020 pro dobu od 1.1.2020, evidenční list ze dne 11.11.2021 pro dobu od 1.1.2020). Žalobce žalovanou výzvou ze dne 8.6.2020 vyzval k úhradě dluhu mimo jiné za období 3/19 až 5/20 (předžalobní upomínka, doručenka). 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaná uzavřeli nájemní smlouvu, jíž žalobce přenechal do užívání předmětný byt na dobu neurčitou od 1.8.2017. Žalobce dal žalované pro její dluh na nájemném a nákladech na služby za více než tři měsíce výpověď z nájmu bytu bez výpovědní doby, výpověď byla žalované doručena v březnu 2018 Poslední sjednané nájemné činilo 2 966 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dopisem ze dne 8.6.2020. 6. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Žalovaná byla nájemkyní bytu, nájem zanikl doručením výpovědi žalované v březnu 2018 v souladu s ustanovením § 2291 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.z."). Žalovaná neodevzdala žalobci byt v den skončení nájmu, ale dále jej užívala. Žalobce má podle ustanovení § 2295 o.z. ode dne následujícího po skončení nájmu právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného. Poslední nájemné bylo sjednáno ve výši 2 966 Kč měsíčně, žalobce však za měsíce červen 2019 až prosinec 2019 požadoval částku nižší ve výši 2 903 Kč měsíčně, z toho za měsíc červen 2019 po částečném zpětvzetí žaloby již jen ve výši 1 117 Kč. Soud proto shledal žalobu za důvodnou ohledně náhrady za užívání bytu za měsíc červen 2019 ve výši 1 117 Kč, za měsíce červenec 2019 až prosinec 2019 za každý ve výši 2 903 Kč a za měsíce leden 2020 až červen 2020 za každý ve výši 2 966 Kč, tj. celkem 37 000 Kč. Žalobce má v souladu s ustanovením § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení z uvedené částky až do jejího zaplacení, jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal úrok z prodlení dále z částky 8 286 Kč, tj. z důvodně uplatněných náhrad za užívání bytu za 3/19 ve výši 1 363 Kč, za 4/19 a 5/19 po 2 903 Kč a za 6/19 ve výši 1 117 Kč, do tvrzeného data zániku těchto pohledávek 31.7.2021. Soud proto žalobě co do částky 37 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 286 Kč od 11.6.2020 do 31.7.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 000 Kč od 1.8.2021 do zaplacení vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.). 7. S ohledem na shora uvedené shledal soud žalobu za nedůvodnou v části, jíž se žalobce za užívání bytu domáhal úhrady dalších 11 130 Kč za měsíce leden 2020 až červen 2020. 8. Nedůvodným shledal soud i žalobou uplatněný nárok na úhrady za plnění spojená s užíváním bytu za období červen 2019 až červen 2020 ve formě měsíčních záloh po 1 360 Kč, tj. celkem 17 680 Kč. Takový nárok žalobci nesvědčí. V uvedeném období žalovaná užívala byt bez právního důvodu. Žalobce proto nemůže po žalované požadovat platby na plnění spojená s užíváním bytu ve formě stanovených záloh, ale může požadovat pouze zaplacení skutečně čerpaných služeb, a to až po vyúčtování jejich skutečné výše. 9. Soud proto žalobu co do částky 28 810 Kč (11130 17680) včetně požadovaného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 890 Kč od 11.6.2020 do 31.7.2021 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 810 Kč od 1.8.2021 do zaplacení jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl procesně úspěšný co do 45 286 Kč (za obdobu procesního úspěchu je třeba považovat i částku 8 286 Kč odpovídající náhradám, ohledně nichž byla důvodně podaná žaloba vzata zpět), tj. co do 57, 9 %, neúspěšný co do 42,1 %, žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15,8 % Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 3 128 Kč a z částky 900 Kč představující tři paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony (žaloba, předžalobní upomínka, podání ze dne 11.11.2021) po 300 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) Celkem tak náklady žalobce činí 4 028 Kč, z toho 15,8 % činí 636 Kč. Za podání ze dne 12.4.2022 a ze dne 30.8.2022 soud náhradu nepřiznal, neboť jimi žalobce odstraňoval nedostatky podání ze dne 11.11.2021, a soud je proto neshledal potřebnými k účelnému uplatňování práva. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.