43 C 325/2022-114 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 24 518 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 009,19 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení 503,58 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 009,19 Kč od 18.3.2022 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (dále též jen [anonymizováno] nebo právní předchůdce žalobce) žalovanému finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatkem 9 418 Kč v 45 týdenních splátkách. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze 7 500 Kč, vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Žalovaná částka 24 518 Kč sestává z dlužné jistiny 9 009,19 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru 5 908,81 Kč, smluvní pokuty 6 500 Kč a sankčních poplatků 3 100 Kč. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek. 2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 9.8.2019 uzavřena smlouva o zápůjčce, jíž [anonymizováno] poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 13 000 Kč, finanční prostředky v uvedené výši byly žalovanému vyplaceny v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu s poplatkem 9 418 Kč v 45 týdenních splátkách splatných vždy ke konci týdenního splátkového období, první splátkové období začínalo dnem uzavření smlouvy, výše první až předposlední splátky činila 499 Kč, poslední splátky 462 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a oznámení postupitele o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2022 soud zjistil, že [anonymizováno] postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. 6. Z dopisu ze dne 10.2.2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru. Výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty dne 4.3.2022, jak soud zjistil z potvrzení podání. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 20.5.2022 soud zjistil, že žalovaný byl o úhradu upomenut zástupcem žalobce. Z potvrzení podání vyplývá, že upomínka byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty dne 24.5.2022. 8. Ze zákaznické karty ze dne 8.8.2019 soud zjistil, že zákaznická karta byla sepsána zástupcem [anonymizováno], bylo v ní uvedeno, že žalovaný je svobodný, nájemník, nevyživuje žádnou osobu, bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na plný pracovní úvazek, jako pracovník pro zahrady a stavbu u zaměstnavatele [právnická osoba], má jeden zdroj příjmu, byl uveden čistý příjem žadatele 20 148 Kč a další čisté příjmy domácnosti 20 000 Kč, jako výdaje byly uvedeny pouze odhadované měsíční výdaje žadatele 3 000 Kč, u externích závazků byla uvedena 0, jako ověřené dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva/ŽL na dobu neurčitou, potvrzení o příjmu a dva výpisy z bankovního účtu 5 a 6/2019. 9. Ze seznamu exekucí soud zjistil, že na žalovaného byly k 31.1.2023 vedeny tři exekuce zahájené v květnu, červnu a říjnu 2022. 10. Z výpisu z bankovního a nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že v době uzavření smlouvy o zápůjčce měl žalovaný externí závazek. 11. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně vázaného zástupce [anonymizováno], z výpočtu úroku z prodlení a z výpočtu smluvní pokuty soud neučinil žádná právně významná skutková zjištění. Soud pro nadbytečnost neprovedl navrhovaný výslech vázaného zástupce [anonymizováno], který vyplňoval zákaznickou kartu a ověřoval na základě předložených dokladů příjmy a výdaje žalovaného, neboť předložené doklady jsou zaznamenány přímo v zákaznické kartě. 12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Provident a žalovaný uzavřeli dne 9.8.2019 smlouvu o zápůjčce ve výši 13 000 Kč, finanční prostředky převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Provident postoupil pohledávku za žalovaným žalobci, což bylo žalovanému postupitelem oznámeno. Žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu dopisem odeslaným dne 11.2.2022. Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu upomenut zástupcem žalobce. 13. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 14. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť právní předchůdce žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba. 15. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 16. Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že schopnost žalovaného úvěr splácet [anonymizováno] posoudil tak, že ověřil historii žalovaného v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, v nichž neměl žalovaný žádný negativní záznam, dále z insolvenčního rejstříku zjistil, že proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení, z centrální evidence exekucí zjistil, že proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce, dále zjistil, že předložený průkaz totožnosti žalovaného nebyl evidován v databázi neplatných dokladů, z interní databáze zjistil, že trvalé bydliště žalovaného se nenachází na adrese městského úřadu. Následně vyhodnotil schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací od žalovaného skóringovým modelem z hlediska demografických dat a behaviorálních dat, na základě žalovaným předložených dokladů ověřil příjmy i výdaje žalovaného, které vázaný zástupce vyplnil do zákaznické karty. Žalobce poukázal na to, že bylo povinností žalovaného uvést úplné, přesné a pravdivé údaje. 17. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť vedle doloženého příjmu žalovaného ve výši 20 148 Kč zohlednil nijak nespecifikovaný další příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč, ohledně výdajů žalovaného vycházel pouze z odhadovaných výdajů tvrzených žalovaným ve výši 3 000 Kč, které jsou i s ohledem na způsob bydlení žalovaného zcela zjevně podhodnocené. Větší obezřetnost měla u poskytovatele úvěru vzbudit i skutečnost, že v kartě zákazníka nebyly uvedeny žádné externí závazky, byť dle tvrzení samotného žalobce z BRKI/NRKI vyplývalo, že žalovaný měl externí závazek ve výši 2 975 Kč. Pokud žalobce argumentoval tím, že žalovaný měl povinnost uvést úplné informace potřebné k posouzení jeho úvěruschopnosti, pak lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu. Poukaz žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021, a na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2.11.2020, sp. zn. 75 ICm 3132/2019 je nepřiléhavý, neboť tam šlo o skutkově odlišnou věc, kdy poskytovatel úvěru prověřil úvěruschopnost mimo jiné z údajů vyplývajících z účtu, který vedl pro dlužníka. 18. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/20