43 C 75/2022-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení 198 541 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaná jako nájemce užívala byt [číslo] v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec] ve vlastnictví žalobce. Nájem skončil dne 31.1.2017 na základě výpovědi žalobce ze dne 13.10.2016 uplynutím výpovědní doby. Žalovaná poté byt nevyklidila. Byt byl vyklizen až v rámci vykonávacího řízení dne 16.12.2020. Žalovaná žalobci nezaplatila za užívání bytu v období říjen 2018 až 16.12.2020. Žalovaná byla povinna platit 7 069 Kč měsíčně, žalobce na dluh za říjen 2018 započetl přeplatek z vyúčtování služeb za rok 2018 a na dluh za prosinec 2019 započetl přeplatek z vyúčtování služeb za rok 2019. Za říjen 2018 až 16.12.2020 tak žalovaná zůstala dlužna 177 969 Kč. Žalovaná dluh dne 16.12.2020 uznala. Žalobce se dále domáhal zaplacení nákladů ve výši 20 572 Kč na uvedení bytu do původního stavu. Žalobce vyzval žalovanou k plnění předžalobní výzvou ze dne 8.12.2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Z nájemní smlouvy ze dne 1.6.2016 soud zjistil, že žalobce přenechal žalované do užívání byt [číslo] v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec] na dobu určitou do 31.5.2021. Z informace o stavbě soud zjistil, že žalobce je vlastníkem uvedeného bytu. Z výpovědi z nájmu bytu, dodejky a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16.5.2018 soud zjistil, že nájem žalované k uvedenému bytu skončil 31.1.2017, uvedeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost byt vyklidit. Ze zápisu ze šetření soud zjistil, že byt byl vyklizen soudním vykonavatelem dne 16.12.2020. Z uznání dluhu ze dne 16.12.2020 soud zjistil, že žalovaná dne 16.12.2020 uznala svůj dluh vůči žalobci z titulu neuhrazených plateb za užívání bytu dle evidence předpisu a plateb za období červen 2016 až listopad 2020, za období říjen 2018 až listopad 2020 uznala dluh ve výši 174 321 Kč, a to ve výši 7 069 Kč za každý měsíc, vyjma října 2018 a prosince 2019, za které činil dluh částku 2 484 Kč a 2 181 Kč. Z faktury [číslo] soud zjistil, že náklady žalobce na vyklizení a dezinfekci bytu činily 20 572 Kč. Z dopisu ze dne 8.12.2021 a dodejky soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do 31.12.2021. 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná nevyklidila a neodevzdala žalobci po skončení nájmu dne 31.1.2017 předmětný byt a tento byl vyklizen až prostřednictvím výkonu rozhodnutí dne 16.12.2020. Nárok žalobce na úhrady za užívání bytu nájemcem po skončení nájmu má oporu v ustanovení § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná svůj dluh vůči žalobci za období říjen 2018 až listopad 2020 ve výši 174 321 Kč uznala co do důvodu a výše. Poměrná část za období od 1.12.2020 do 16.12.2020 činí 3 648 Kč. Nárok žalobce na úhradu nákladů ve výši 20 572 Kč, které žalobci vznikly tím, že žalovaná byt sama nevyklidila a žalobci neodevzdala ve stavu dle ustanovení § 2293 odst. 1 o.z., má oporu v ustanovení § 2910 o.z. Pokud žalovaná dluh co do důvodu a výše uznala, má se za to, že dluh v době uznání v rozsahu uznání trval (§ 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“), a soud má tuto skutečnost ve smyslu ustanovení § 133 o.s.ř. za prokázánu. Uznání dluhu zakládá vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že v době uznání dluh trval; v řízení, v němž se věřitel (žalobce) domáhá splnění tohoto dluhu, pak spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence nebo zániku dluhu na dlužníku. Důsledkem uznání dluhu je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka. Žalovaná výši a složení dluhu nijak nerozporovala. Právo na úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z., jeho výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud shledal žalobu za důvodnou v celém rozsahu, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, jenž byl ve věci zcela procesně úspěšný, soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8 542 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 942 Kč a částky 600 Kč představující dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za dva úkony (žaloba, výzva k plnění), na jejíž přiznání by měl žalobce právo v případě, že by nebyl v řízení zastoupen advokátem (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Soud žalobci se zřetelem k závěrům vysloveným Ústavním soudem v nálezu ze dne 23.11.2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, nepřiznal náhradu nákladů na zastupování advokátem, když v řízení nebyl se zřetelem k povaze sporu zjištěn opak toho, že nejsou nákladem účelně vynaloženým. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., platební místo podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.