44 C 167/2022-114 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 91.367,32 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 1. 9. 2014 smlouvu o úvěru [číslo], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 340.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 10,9 % ročně splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 5.829 Kč. Následně byl v období od 15. 5. 2020 do 15. 8. 2020 sjednán odklad splátek, celkový počet splátek tak nově činil 85. S ohledem na zákon č. 186/2020 Sb. byla následně změněna úroková sazba, a to na 8,05 % ročně. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru. Žalobkyně proto prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za okamžitě splatné ke dni 15. 1. 2021, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 17. 1. 2021. Žalobkyně žalobou požaduje dlužnou jistinu úvěru ve výši 91.367,32 Kč, dále kapitalizovaný úrok 11.163,65 Kč (úrok 8,05 % ročně z dlužné jistiny za období od 14. 8. 2020 do 30. 10. 2021), úrok ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 31. 10. 2021 do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok z prodlení 5.143,20 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatků za období od 15. 8. 2020 do 30. 10. 2021) a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 31. 10. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl, že žalobkyně v žalobě nijak netvrdí ani neprokazuje, jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný má za to, že žalobkyně nedostála své povinnosti dostatečně posoudit a zhodnotit úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o úvěru je tak neplatná. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 3. Žalobkyně v reakci v podání ze dne 22. 3. 2022 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila. Žalobkyně provedla kontrolu přes systém CBCB (tj. přes bankovní a nebankovní úvěrové registry BRKI a NRKI), přes který zjistila, že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopný své závazky splácet, a dále kontrolu přes systém Solus, ve kterém neměl žalovaný žádné aktuální závazky po splatnosti. Žalobkyně též posoudila úvěruschopnost žalovaného s ohledem na jeho životní náklady. Po vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného za dobu 8 měsíců bylo zjištěno, že příjem žalovaného činí 68.528 Kč měsíčně a výdaje žalovaného činí 49.760 Kč měsíčně (výdaje ve výši 25.823 Kč a splátky CBCB ve výši 23.937 Kč). Platební kapacita žalovaného tak činí 18.768 Kč (příjmy – výdaje). Platební kapacita žalovaného je tak zcela dostatečné nejen pro splácení úvěru s měsíční splátkou 5.829 Kč, ale i pro mimořádné výdaje či tvorbu úspor. 4. Na jednání dne 20. 10. 2022 soud dle § 118a o. s. ř. vyzval žalobkyni, aby mimo jiné doplnila, jak přesně při posouzení úvěruschopnosti určila příjmy žalovaného ve výši 68.528 Kč měsíčně a výdaje žalovaného ve výši 49.760 Kč měsíčně. 5. Žalobkyně v podání ze dne 21. 11. 2022 reagovala tak, že příjem žalovaného byl určen jako medián příjmů žalovaného na základě transakcí z běžného účtu. K výpočtu výdajů žalobkyně pouze obecně uvedla, že sleduje pravidelné i nepravidelné výdaje na účtu klienta, zahrnuje výdaje na splátky úvěru a porovnává transakce na účtech klienta, data [anonymizováno] (aktuální splátky on-us) a data HB (aktuální splátky hypoték). Žalobkyně dále v tomto podání uvedla, že žalovaný od počátku smluvního vztahu uhradil na úvěr celkem 396.408,30 Kč, přičemž 248.632,68 Kč bylo započteno na jistinu, v důsledku čehož byla dlužná jistina ponížena z 340.000 Kč na 91.367,32 Kč. 6. Žalovaný v podáních ze dne 21. 11. 2022 a ze dne 10. 1. 2023 namítal, že platební kapacita vypočtená žalobkyní (18.768 Kč) činila méně než 30 % celkových příjmů. Žalovaný tedy nesouhlasí s tím, že platební kapacita je dostatečná jak pro splácení úvěru, tak pro úhradu mimořádných výdajů či tvorbu úspor. Výši mimořádných nákladů je nutné posuzovat optikou výše příjmů, neboť mimořádné výdaje osoby s vyšším příjmem budou vyšší než mimořádné výdaje osob s příjmem okolo minimální mzdy. S vyšším příjmem se životní standard zvyšuje, čemuž odpovídají také výdaje, ať už běžné či mimořádné. 7. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav. 8. Dne 1. 9. 2014 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru [číslo]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 340.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 84 měsíčních splátkách po 5.829 Kč splatných nejpozději 15. dne v měsíci počínaje 15. 10. 2014. Úroková sazba byla ujednána ve výši 10,90 %. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 1. 9. 2014, a to v částce 340.000 Kč (výpis z účtu na č.l. 26 spisu). 9. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru vyplnil, že je podnikatelem podnikající v oboru„ zprostředkování pojištění, peněžnictví, činnosti související s úvěry“. Dále uvedl, že je rozvedený, v domácnosti je sám, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je maturita. Bydlí ve vlastním domě/bytě. Své čisté příjmy uvedl ve výši 100.000 Kč měsíčně. 10. Z výpisu z [anonymizováno] (na č.l. 56 spisu), který si žalobkyně nechala vyhotovit před uzavřením smlouvy o úvěru, plyne, že žalovaný měl v dané době dva hypoteční úvěry se splátkami celkem 12.239 Kč měsíčně a nesplacenou jistinou celkem 4.062.669 Kč. Dále měl žalovaný celkem 5 kontraktů z kreditních karet a stavebního spoření s celkovou nesplacenou jistinou 4.023.277 Kč (jednalo se o 3 úvěry ze stavebního spoření a 2 úvěry z kreditních karet). Dále měl žalovaný sjednán jeden kontokorentní úvěr a jeden povolený debet na běžném účtu, s celkovým limitem 38.000 Kč. Žalovaný nebyl u žádného ze svých závazků v prodlení s placením. 11. Z doloženého výpisu přijatých plateb na běžný účet žalovaného za období od 9. 1. 2014 do 7. 8. 2014 (na č.l. 64 spisu) plyne, že žalovaný měl v prvních 8 měsících roku 2014 následující příjmy: 34.594,71 Kč, 75.914,11 Kč, 68.528,73 Kč, 87.773,06 Kč, 153.722,34 Kč, 56.295,06 Kč, 37.872,46 Kč a 78.303,53 Kč Celkem tedy za 8 měsíců měl žalovaný příjem 593.004 Kč. Medián příjmů skutečně činí 68.528,73 Kč, jak tvrdí žalobkyně. 12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 9. 1. 2014 do 31. 8. 2014 (v přílohové obálce spisu) plyne, že zůstatek na účtu dne 9. 1. 2014 činil 43.046,64 Kč, po přijetí platby ve výši 34.594,71 Kč. Počáteční zůstatek na účtu tudíž činil 8.451,93 Kč (43.046,64 Kč - 34.594,71 Kč). Konečný zůstatek na běžném účtu ke dni 31. 8. 2014 činil 1.410,88 Kč. 13. Z výpisu z interního schvalovacího systému žalobkyně (tzv. CRIF na č.l. 63 spisu) plyne, že požadovaný úvěr byl žalovanému schválen, neboť tento prošel kontrolou databází a scoringem. 14. Z transakční historie úvěru (příchozí platby na č.l. 86 a násl. spisu, kompletní transakční historie v přílohové obálce spisu) soud ověřil výpočet dlužné jistiny úvěry. Z transakční historie rovněž plyne, že poslední plnohodnotnou splátku úvěru žalovaný zaplatil dne 24. 4. 2020. Později pak žalovaný zaplatil dne 27. 11. 2020 částku 500 Kč, dne 28. 12. 2020 částku 500 Kč, dne 28. 1. 2021 částku 500 Kč, dne 26. 2. 2021 částku 500 Kč a dne 30. 3. 2021 částku 500 Kč. 15. Oznámením ze dne 26. 4. 2020 žalobkyně sdělila žalovanému, že vyhověla jeho žádosti o odklad splátek na 3 měsíce. V důsledku toho se počet splátek změnil z 84 na 85. 16. Přípisem ze dne 17. 1. 2021 žalobkyně sdělila žalovanému, že úvěr byl ke dni 15. 1. 2021 zesplatněn a vyzvala žalovaného k úhradě celkového dluhu ve výši 97.376,87 Kč do 24. 1. 2021. Přípis byl žalovanému doručen dne 21. 1. 2021. 17. Předžalobní výzvou ze dne 29. 9. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 18. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže. 19. Podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. 20. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. 21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 22. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věř