48 C 191/2023-27 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 17.120 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 2. 2. 2008 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v týž den v hotovosti finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13.920 Kč, celkem tedy částku 33.920 Kč, prostřednictvím 53 týdenních splátek se splatností poslední splátky dne 7. 2. 2009. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a do 7. 2. 2009 svůj závazek nesplnila, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku 16.800 Kč. Pohledávka za žalovanou byla dne 19. 6. 2015 postoupena na [právnická osoba] [] a dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 17.120 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 2. 2. 2008 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalované týž den v hotovosti poskytnuta půjčka ve výši 20.000 Kč, kterou se spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13.920 Kč, celkem tedy v částce 33.920 Kč, zavázala vrátit právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím 53 týdenních splátek po 640 Kč se splatností první splátky sedmého dne od data uzavření smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupena nejdříve na [právnická osoba] [], o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 25. 6. 2015 zaslaným jí dne 29. 7. 2015 doporučeně na adresu [adresa žalované], o čemž byla žalovaná zpravena dopisem ze dne 17. 9. 2018 zaslaným jí dne 19. 9. 2018 doporučeně na adresu [adresa žalované]. Žalovaná dlužnou částku 17.120 Kč žalobkyni neuhradila, proto byla k její úhradě vyzvána právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2023 zaslané jí dne 27. 4. 2023 doporučeně na adresu [adresa žalované]. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně, a to co do části jistiny ve výši 3.200 Kč s příslušenstvím, a proto ji soud v tomto rozsahu částečně vyhověl a ve zbytku jako nedůvodnou zamítl. 7. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Právní předchůdkyně žalobkyně svým povinnostem z ní vyplývajícím dostála, když žalované poskytla téhož dne v hotovosti půjčku ve výši 20.000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem; žalovaná však nikoliv, když půjčku právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, řádně a včas nevrátila, když uhradila jen částku 16.800 Kč. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky; neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud tak žalovanou zavázal k úhradě dosud neuhrazené části jistiny půjčky ve výši 3.200 Kč, když žalovanou uskutečněnou platbu ve výši 16.800 Kč započetl v plném rozsahu na jistinu. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, a to na základě smluv o postoupení pohledávky. Vzhledem k prodlení žalované soud žalovanou zavázal i k úhradě jejího příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonem stanovené výši dle § 517 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. od 2. 7. 2015 až do úplného zaplacení jistiny. 8. Soud zamítl žalobu stran žalobkyní požadované částky 13.920 Kč s příslušenstvím, když dospěl k závěru, že žaloba není v tomto rozsahu důvodná. Soud shledal část smlouvy o půjčce, na základě, které žalobkyně po žalované požadovala zaplacení souhrnného poplatku, za absolutně neplatnou, když uzavřel, že žalobkyní požadovaný souhrnný poplatek v původní výši 13.920 Kč je de facto kapitalizovaným úrokem a představuje 69,6 % poskytnuté půjčky. Dle § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Smlouva o půjče byla uzavřena adhezním způsobem na předtištěném formuláři, který žalovanému znemožňoval jakoukoliv její modifikaci a toto její smluvní ujednání bylo žalovanému vnuceno. Dané ujednání je tak nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro rozpor s dobrými mravy (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Sjednaný souhrnný poplatek je tak v rozporu s dobrými mravy, a proto byl nárok žalobkyně v tomto směru shledán soudem jako nedůvodný a byl zamítnut. Vzhledem k zápočtu žalovanou uhrazené částky 16.800 Kč v celém rozsahu na jistinu, byla žaloba částečně zamítnuta co do částky 13.920 Kč s jejím příslušenstvím (viz výrok II rozsudku). 9. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala zaplacení částky 17.120 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Žalobkyně tak byla v řízení procesně úspěšná co do zaplacení částky 3.200 Kč s příslušenstvím z ní a procesně neúspěšná co do částky 13.920 Kč s příslušenstvím z ní. Pouhým porovnáním obou částek je zřejmé, že v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, které ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalované právo na jejich náhradu nepřiznal.