48 C 211/2023-26 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15.000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 29. 9. 2005 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v týž den v hotovosti finanční prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9.960 Kč, celkem tedy částku 24.960 Kč, prostřednictvím 52 týdenních splátek se splatností poslední splátky dne 28. 9. 2006. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a do 28. 9. 2006 svůj závazek nesplnil, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku 2.000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dne 19. 6. 2015 postoupena na [právnická osoba] [] a dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 15.000 Kč s příslušenstvím a části dosud neuhrazeného souhrnného poplatku ve výši 7.960 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 29. 9. 2005 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému týž den v hotovosti poskytnuta půjčka ve výši 15.000 Kč, kterou se spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9.960 Kč, celkem tedy v částce 24.960 Kč, zavázal vrátit právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím 52 týdenních splátek po 480 Kč se splatností první splátky sedmého dne od data uzavření smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupena nejdříve na [právnická osoba] [], o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 25. 6. 2015 zaslaným mu dne 29. 7. 2015 doporučeně na adresu [adresa žalovaného], o čemž byl žalovaný zpraven dopisem ze dne 14. 9. 2018 zaslaným mu dne 19. 9. 2018 doporučeně na adresu [adresa žalovaného]. Žalovaný dlužnou částku 22.960 Kč žalobkyni neuhradil, proto byl k její úhradě vyzván právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2023 zaslané mu dne 27. 4. 2023 doporučeně na adresu [adresa žalovaného]. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně, a to co do části jistiny ve výši 13.000 Kč s příslušenstvím, a proto ji soud v tomto rozsahu částečně vyhověl a ve zbytku jako nedůvodnou zamítl. 7. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Právní předchůdkyně žalobkyně svým povinnostem z ní vyplývajícím dostála, když žalovanému poskytla téhož dne v hotovosti půjčku ve výši 15.000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem; žalovaný však nikoliv, když půjčku právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, řádně a včas nevrátil, když uhradil jen částku 2.000 Kč. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky; neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud tak žalovaného zavázal k úhradě dosud neuhrazené části jistiny půjčky ve výši 13.000 Kč, když žalovaným uskutečněnou platbu ve výši 2.000 Kč započetl v plném rozsahu na jistinu. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, a to na základě smluv o postoupení pohledávky. Vzhledem k prodlení žalovaného soud žalovaného zavázal i k úhradě jejího příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonem stanovené výši dle § 517 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. od 2. 7. 2015 až do úplného zaplacení jistiny. 8. Soud zamítl žalobu stran žalobkyní požadovaného dosud neuhrazeného souhrnného poplatku ve výši 7.960 Kč a co do části žalobkyní požadované jistiny ve výši 2.000 Kč s příslušenstvím, když dospěl k závěru, že žaloba není v tomto rozsahu důvodná. Soud shledal část smlouvy o půjčce, na základě, které žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení souhrnného poplatku, za absolutně neplatnou, když uzavřel, že žalobkyní požadovaný souhrnný poplatek v původní výši 9.960 Kč je de facto kapitalizovaným úrokem a představuje 66,4 % poskytnuté půjčky. Dle § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Smlouva o půjče byla uzavřena adhezním způsobem na předtištěném formuláři, který žalovanému znemožňoval jakoukoliv její modifikaci a toto její smluvní ujednání bylo žalovanému vnuceno. Dané ujednání je tak nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro rozpor s dobrými mravy (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Sjednaný souhrnný poplatek je tak v rozporu s dobrými mravy, a proto byl nárok žalobkyně v tomto směru shledán soudem jako nedůvodný a byl zamítnut. Vzhledem k zápočtu žalovaným uhrazené částky 2.000 Kč v celém rozsahu na jistinu, byla žaloba částečně zamítnuta i co do této částky s jejím příslušenstvím (viz výrok II rozsudku). 9. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 15.000 Kč s příslušenstvím a částky 7.960 Kč (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Žalobkyně tak byla v řízení procesně úspěšná co do částky 13.000 Kč s příslušenstvím z ní a procesně neúspěšná co do částky 2.000 Kč s příslušenstvím z ní a co do částky 7.960 Kč. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval příslušenství žalobkyní v žalobě požadované a dále příslušenství, ve vztahu, ke kterému byla žalobkyně procesně úspěšná, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se tak ke dni vyhlášení rozhodnutí po žalovaném žalobou domáhala zaplacení celkem částky 34.168,54 Kč a žalobkyně byla v řízení úspěšná co do zaplacení částky 13.000 Kč a kapitalizovaného příslušenství v částce 9.722,44 Kč, tj. co do částky 22.722,44 Kč. Žalobkyně tak byla co do 66,5 % předmětu řízení procesně úspěšná a má tak po odečtení jejího neúspěchu (33,5 %) od jejího úspěchu (66,5 %) právo na 33 % nákladů řízení. 10. Plně procesně úspěšná žalobkyně by měla právo na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč sestávající se zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny právního zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 300 Kč za úkon dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ze tří režijních paušálů po 100 Kč za úkon (převzetí a příprava věci, sepis výzvy a žaloby) dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 1.200 Kč ve výši 252 Kč. 11. Právní zástupce žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v částce 743 Kč (tj. 33 % z částky 2.252 Kč).