48 C 47/2023-25 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně původně domáhala po žalované zaplacení částky 15.157,64 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 22. 2. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 15.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 12.888 Kč prostřednictvím splátek. Žalovaná uhradila pouze částku 2.000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 28. 7. 2022. Žalobkyně se tak po žalované původně domáhala zaplacení částky 14.008,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 29. 7. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 369,80 Kč, úroku ve výši 12.351,17 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.148,73 Kč. 2. Žalobkyně byla v průběhu řízení soudem vyzvána k doplnění skutkových tvrzení vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně vzala svým podáním ze dne 15. 3. 2023 svoji žalobu částečně zpět s tím, že po žalované požaduje pouze dosud neuhrazenou jistinu ve výši 13.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, neboť nedisponuje důkazy, kterými by mohla prokázat, že původní věřitel dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované. 3. Soud proto řízení ve výroku I rozsudku v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 6. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovanou byla dne 22. 2. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě, které byla žalované téhož dne v hotovosti poskytnuta částka 15.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím 14 splátek po 1.992 Kč měsíčně. Žalovaná v žádosti o úvěr dne 22. 2. 2021 uvedla, že je od 1. 12. 2020 zaměstnána na základě dohody o pracovní činnosti s příjmem 10.332 Kč měsíčně. Její výdaje pak dosahují částky 5.360 Kč měsíčně. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr svobodná, bydlela u rodičů a neměla žádnou vyživovací povinnost. Její příjmy byly ověřeny z bankovního výpisu, výdaje nebyly doloženy vůbec. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila celkem částku 2.000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022, o čemž byla žalovaná zpravena dopisem ze dne 4. 8. 2022 zaslaným jí dne 8. 8. 2022 doporučeně na adresu [adresa žalované]. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2022 zaslané jí dne 23. 11. 2022 doporučeně na adresu [adresa žalované]. 8. Soud po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je (po částečném zpětvzetí řízení) důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru dne 22. 2. 2021 v hotovosti částku 15.000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení poskytnutého plnění, žalovaná však zcela dlužnou částku neuhradila. Soud shledal úvěrovou smlouvu neplatnou dle § 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 tohoto zákona, když si žalovanou sdělené informace o jejích příjmech a výdajích nikterak neověřila. V řízení ale bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla v hotovosti částku 15.000 Kč, kterou žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni zcela neuhradila, když uhradila jen částku 2.000 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně obohatila a je proto povinna zaplatit žalobkyni její dosud neuhrazenou část ve výši 13.000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná se dostala s úhradou dlužné částky do prodlení a je proto povinna uhradit žalobkyni vedle jistiny i její příslušenství v podobě úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2015 Sb., a to od 23. 11. 2022 až do úplného zaplacení jistiny. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky, neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 15.157,64 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do zaplacení částky 13.000 Kč s příslušenstvím (viz výrok II rozsudku) a procesně neúspěšná v rozsahu zastaveného řízení, neboť procesní zavinění na částečném zastavení řízení měla žalobkyně (viz výrok I rozsudku). Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud kapitalizoval procesní úspěch a neúspěch žalobkyně včetně příslušenství ke dni rozhodování soudu. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozsudku procesně úspěšná co do částky 13.786,76 Kč (viz výrok II rozsudku) a procesně neúspěšná co do částky 15.467,89 Kč (viz výrok I rozsudku). Z pouhého porovnání obou částek je tak zjevné, že v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, které ale podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.