49 C 179/2022-22 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 10.305 Kč s úroky z prodlení z částek, ve výši a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalobce na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu [číslo] dodával žalovanému elektřinu, za to byly žalovanému vystaveny tři faktury (faktura č. FA2022002882 ze dne 24. 2. 2022 se splatností dne 10. 3. 2022 na částku 8.809 Kč; podle této faktury žalovaný zaplatil částku 3.800 Kč, jinak ničeho, dále faktura č. FA2022004464 ze dne 31. 3. 2022 se splatností dne 13. 4. 2022 na částku 3.160 Kč a faktura č. FA2022004683 ze dne 5. 4. 2022 se splatností dne 19. 4. 2022 na částku 2.836 Kč; podle posledních dvou faktur žalovaný nezaplatil ničeho). Žalobce žalovaného před podáním žaloby písemně upomínal o zaplacení, žalovaný však do podání žaloby dlužnou částku nezaplatil, a to ani částečně. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. (účastníci s tímto postupem souhlasili podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu soud zjistil, že tuto smlouvu dne 10. 11. 2017 podepsali žalobce a žalovaný, že žalobce se podle ní zavázal žalovanému dodávat elektrickou energii do odběrného místa [ulice] [číslo] v [obec], a žalovaný se zavázal za to platit úplatu. Z faktury č. FA2022002882 soud zjistil, že tuto fakturu dne 24. 2. 2022 vystavil žalobce žalovanému za spotřebovaný zemní plyn ve shora uvedeném odběrním místě za období 23. 1. 2021 – 20. 2. 2022 na částku 8.809 Kč a že splatnost této faktury byla dne 10. 3. 2022. Podrobný výpočet platby byl potom uveden v příloze této faktury. Z faktury č. FA2022004464 soud zjistil, že tuto fakturu dne 30. 3. 2022 vystavil žalobce žalovanému za spotřebovanou elektřinu ve shora uvedeném odběrním místě za období 3. 8. 2021 – 22. 3. 2022 na částku 3.160 Kč a že splatnost této faktury byla dne 13. 4. 2022. Podrobný výpočet platby byl potom uveden v příloze této faktury. Z faktury č. FA2022004683 soud zjistil, že tuto fakturu dne 5. 4. 2022 vystavil žalobce žalovanému za spotřebovaný zemní plyn ve shora uvedeném odběrním místě za období 21. 2. 2021 – 22. 3. 2022 na částku 2.836 Kč a že splatnost této faktury byla dne 19. 4. 2022. Podrobný výpočet platby byl potom uveden v příloze této faktury. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 6. 2022 a připojeného podacího archu soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 10. 11. 2017 účastníci řízení uzavřeli Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, jíž se žalobce mj. zavázal dodávat žalovanému elektřinu a zemní plyn, a žalovaný se mj. zavázal za tyto služby zaplatit. Žalobce žalovanému vystavil tři faktury (na částky a se splatností, jak shora uvedeno u jednotlivých faktur), celkem na částku 14.805 Kč. Žalovaný zaplatil částku 3.800 Kč (tvrzení žalobce, žalovaný přitom netvrdil ani neprokazoval zaplacení vyšší částky), žalobce jej o zaplacení upomínal přípisem ze dne 21. 6. 2022. Po právní stránce potom soud věc posoudil takto: Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny a plynu podle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Žalobce byl na základě smlouvy povinen dodávat žalovanému elektřinu a zemní plyn a žalovaný za ně byl povinen žalobci zaplatit podle ceníku. Zatímco žalobce svoji povinnost po dobu trvání smluvního vztahu mezi účastníky plnil, žalovaný nikoli, když elektřinu a plyn odebrané ve shora uvedených obdobích, vyúčtované shora uvedenými fakturami, do dnešního dne nezaplatil. Vyúčtována byla částka v celkové výši 14.805 Kč, žalovaný zaplatil částku 3.800 Kč, k zaplacení tedy zbývá částka 10.305 Kč. Žalovaný se nezaplacením shora uvedených faktur dnem následujícím po jejich splatnosti dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je tedy povinen zaplatit žalobci vyjma dlužné částky též úrok z prodlení podle ustanoven § 1970 o. z. ve výši podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,75% ročně z dlužných částek za dobu, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Vzhledem ke shora uvedenému rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci (úspěch ve věci přitom soud posuzoval nejenom ve vztahu k jistině, ale též úrokům z prodlení, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, k tomu srov. ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.; žalobce byl úspěšný ve vztahu k částce v celkové výši 11.309 Kč a neúspěšný ve vztahu k částce 1.200 Kč, původně žalované jako náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky, přitom ke zpětvzetí žalobce bylo v této části řízení částečně zastaveno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2022, č. j. 49 C 179/2022-16). Žalobce tedy byl v řízení úspěšný v rozsahu 90,4 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 9,6 %, tzn. rozdíl je 80,8 % Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 750 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 300 Kč a jeden právní úkon po 150 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 220,50 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.. Jak shora uvedeno, rozdíl v úspěchu ve věci byl 80,8 %, proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 1.673 Kč. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 1.673 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).