61 C 198/2021-67 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 910 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 25.6.2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 13 000 Kč za poplatek 429 Kč se splatností do 24 měsíců od poskytnutí. Žalovaný měl rovněž hradit poplatky za sjednané doplňkové služby a 199 Kč za expresní výplatu úvěru, 49 Kč za SMS servis a 99 Kč za bezpečnou splátku. Dále dle smlouvy za druhou až osmou splátku činily úroky vždy 637 Kč. Žalovaný si opakovaně prodloužil splatnost aktuální splátky o 30 dnů tzv. korunovým odkladem, a to ve dvou případech – dne 13.1.2021 a 15.2.2021, za což uhradil vždy 1 Kč a účtován mu byl poplatek ve výši 1 287 Kč. Žalovaný uhradil postupně celkem 3 943 Kč. 2. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalobce sdělil, že vycházel z toho, že žalovaný je zaměstnanec s příjmem 28 000 Kč, výdaje jeho domácnosti činí 15 000 Kč a jeho životní minimum 3 140 Kč. Zdroj těchto zjištění neoznačil. Dále soudu zaslal údajnou kontrolu v systémech, které zveřejňují informace o závazcích. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas, a to konkludentní formou. 5. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. 6. Žalovaný identifikovaný klientským [číslo] uzavřel na základě žádosti o úvěr ID [číslo] dne 25.6.2019 se společností [právnická osoba], prostřednictvím internetových stránek žalobkyně označených jako„ [příjmení]“, úvěrovou smlouvu. Jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč zpoplatněným částkou 165 Kč za sjednání, se splatností 30 dnů. Částka úvěru byla poskytnuta na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě, jak vyplývá z opisu výpisu proplacení smlouvy. Výše poplatků za úvěrové služby poskytované žalobcem dále vyplývají ze sazebníku„ [příjmení]“ platného od 4. 1. 2019. Pro případ prodlení s úhradou dluhu byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % ze splatné jistiny, maximálně však 0,1 % denně, dále účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které jsou vypočteny na minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání. Žalovanému bylo k dlužné jistině úvěru účtovány sankce ve výši 500 Kč – smluvní pokuta za prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky (2x), vynaložené náklady ve výši 130 Kč (2x) a 100 Kč (3x), poplatky za bezpečnou splátku po 99 Kč (7x), poplatky za SMS servis po 49 Kč (7x). Celkem tak činila neuhrazená jistina úvěru navýšená o poplatky a smluvní pokuty 18 910 Kč, přičemž úroky z prodlení za dobu do 25.3.2020 byly kapitalizovány částkou 3 185 Kč. 7. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že byla zaslána žalovanému dne … a stanoví lhůtu k plnění do 20.8.2021. 8. V průběhu jednání žalovaný nedokládal žádné listiny prokazující jeho majetkovou situaci, pouze uvedl údaje týkající se jeho totožnosti, požadované formulářem žalobce, který ani netvrdil jakékoliv další ověřování poměrů žalovaného, či vlastní iniciativu při zkoumání úvěruschopnosti. Omezil se pouze na statistické údaje a údajnou lustraci v SOLUS, NRKI, CEE a ISIR s tím, že žalovaný zde nebyl nalezen. Porovnáním dat a časových údajů soud zjistil, že lustrace probíhala v řádu desítek vteřin a jednotek minut mezi obdržením žádosti o úvěr a jeho poskytnutím. 9. Za prokázané lze vzít, že žalobce žalovanému dne 25.6.2019 poskytl bezhotovostním převodem na sdělené číslo účtu částku ve výši 13 000 Kč a žalovaný mu následně uhradil 3 943 Kč. Pokud však žalobce tvrdí, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, pak tuto skutečnost dokládá pouze vytištěným formulářem, ze kterého nic relevantního nevypovídá. 10. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvu podepsanou žalovaným dne 25.6.2019 nelze považovat za platně uzavřenou v režimu ust. § 2395 o.z., naopak jedná se o smlouvu absolutně neplatnou, a to z více důvodů. 11. Zejména je tato smlouva neplatná vzhledem k tomu, že žalobce zjevně před jejím uzavřením neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť nezjišťoval informace týkající se jeho příjmů jinak, než posouzením informací, které nejsou ničím doloženy. Naprosto nelze konstatovat, že by při tomto posuzování postupoval s odbornou péčí a vyvinul jakoukoliv vlastní iniciativu, a to za situace, kdy schopnost splácet úvěr nevyplývá pouze z výše příjmů ze zaměstnání, ale z celé řady dalších faktorů, mimo jiné též ze skutečnosti, zda dlužník současně nesplácí jiné splátky, z výše jeho reálných výdajů, které vůbec nebyly nejen zjišťovány, ale ani jinak ověřovány. Jestliže za této situace žalobce žalovanému vyplatil úvěrovou částku, nejednal s odbornou péčí, musel si být vědom rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného a rezignací na ověřování úvěruschopnosti porušil svou povinnost, kterou mu ukládá ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká jen jeho samostatného, ale rovněž společnosti jako celku, v souvislosti s dlužníkovým předlužením a následnou insolvencí (srovnej též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná dle ust. § 588 o.z., neboť jak z judikatury Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu a i Nejvyššího soudu správního vyplývá, jak je uvedeno v rozsudku sp. zn. 1As 30/2015, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit a v opačném případě se dopouští správního deliktu. 12. Smlouva je dále nevyvážená i v řadě dalších ujednání, a to ve prospěch žalobce a neprospěch žalovaného, pro nadbytečnost je však soud již neuvádí. 13. Soud tedy na základě závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy hodnotil skutečnost, že žalobce žalovanému poskytl na jeho účet částku 13 000 Kč, ze které bylo uhrazeno 3 943 Kč. Jestliže tedy na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., které je povinen dle odst. 1 cit. ust. žalobci vydat, pak lze žalobu shledat důvodnou pouze co do částky 9 057 Kč, která byla soudem žalobci přiznána. Současně mu soud přiznal zákonné úroky z prodlení za dobu od 21.8.2020 do zaplacení v souladu se lhůtou vyplývající z předžalobní výzvy. Ve zbývajícím rozsahu, a to i pro požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení byla žaloba zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který byl ve věci v převažující části neúspěšný, a to jak v rozsahu jistiny, tak i požadovaného příslušenství, nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů právo a žalovanému žádné náklady nevznikly.