61 C 219/2021-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem podaným dne 28.7.2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 680 Kč s úroky z prodlení, které do 20.1.2020 kapitalizoval v souvislosti s úhradami žalovaného za období mezi těmito úhradami, dále se smluvními úroky ve výši 29 %, které byly rovněž v souvislosti s prováděnými úhradami kapitalizovány. Žalovaný byl vyzván k úhradě a následně mu byla zaslána i výzva před podáním žaloby. 2. V průběhu řízení došlo k částečnému zpětvzetí pro část kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a soud reagoval částečným zastavením řízení pro částku 467,72Kč. 3. Žalovaný se k věci písemně nevyjádřil. Za souhlasu obou účastníků soud ve věci rozhodl postupem dle ust. § 115a o.s.ř. 4. Ze Smlouvy o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo] vzal soud za prokázané, že obsahuje podpis žalovaného a zprostředkovatele úvěru, a to k datu 17.8.2018. Dle formuláře byl sjednán úvěr ve výši 14 000 Kč, žalovaný je identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou [adresa žalovaného]. Dále je ve smlouvě uvedeno, že celková výše každé ze dvaceti čtyř splátek činí 26 283 Kč, zápůjční úroková sazba 29 % p.a. a celková částka, kterou má žalovaný jako klient zaplatit činí 26 283 Kč. 5. Z listiny nadepsané Zákaznická karta soud zjistil, že jsou zde opět k údajům shodným s úvěrovou smlouvou uváděny informace o příjmu žalovaného s tím, že pravidelný čistý měsíční příjem činí 11 164 Kč, odhadované měsíční výdaje klienta 4 500 Kč, žalovaný je„ nájemník“, je svobodný a má základní vzdělání. Dle dalších údajů byly žalobci poskytnuty výplatní lístky za květen až červenec 2017 a pracovní smlouva je uzavřena na dobu určitou s uvedením data 10.5.2017 bez informace, zda jde o počátek či konec pracovního poměru. 6. Z pracovní smlouvy žalovaného, výplatních lístků a mzdového výměru a dále výpisu z účtu žalovaného u [jméno] [jméno] [příjmení] [číslo] soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnancem [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] - [příjmení] a v měsících dubnu až červnu 2018 činil jeho průměrný čistý měsíční příjem 18 376 Kč, za období od 1.6.2018 do 30.6.2018 17 938 Kč, dle mzdového výměru činila jeho měsíční mzda 20 000 Kč. Pracovní smlouvu se zaměstnavatelem uzavřel 17.8.2016 na dobu neurčitou. 7. Z listiny nadepsané Tabulka umoření vzal soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 14 000 Kč, pravidelné měsíční splátky nebyly, pouze dne 29.10.2017 je evidována splátka ve výši 800 Kč Celkem tak bylo na dluh uhrazeno 13 930 Kč. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 11.5.2022 bylo zjištěno, že stanoví lhůtu k plnění nejpozději di 18.5.2022 9. Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil jeho výsledky a dospěl k následujícím závěrům. 10. V srpnu 2017 žalobce a žalovaný jednali o poskytnutí úvěru a žalovaný předložil žalobci výplatní pásky za období tří předchozích měsíců. Náklady představující měsíční výdaje nejsou nijak specifikovány a žalobce ani netvrdil jakékoliv další ověřování poměrů žalovaného, či vlastní iniciativu při zkoumání úvěruschopnosti. 11. Za prokázané lze vzít, že žalobce žalovanému dne 17.8.2017 poskytl v hotovosti částku ve výši 14 000 Kč. Pokud však žalobce tvrdí, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, pak tuto skutečnost dokládá pouze vytištěným formulářem, ze kterého nic relevantního nevypovídá. 12. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvu podepsanou žalovaným dne 17.8.2017 nelze považovat za platně uzavřenou, naopak jedná se o smlouvu absolutně neplatnou, a to z více důvodů. 13. V první řadě je tato smlouva neplatná vzhledem k tomu, že žalobce zjevně před jejím uzavřením neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť nezjišťoval informace týkající se jeho příjmů jinak, než posouzením předložených dokladů o měsíčním příjmu ze zaměstnání, a to tří výplatních lístků. Naprosto nelze konstatovat, že by při tomto posuzování postupoval s odbornou péčí a vyvinul jakoukoliv vlastní iniciativu, a to za situace, kdy schopnost splácet úvěr nevyplývá pouze z výše příjmů ze zaměstnání, ale z celé řady dalších faktorů, mimo jiné též ze skutečnosti, zda dlužník současně nesplácí jiné splátky, z výše jeho reálných výdajů, které vůbec nebyly nejen zjišťovány, ale ani jinak ověřovány. Jestliže za této situace žalobce žalovanému vyplatil úvěrovou částku, nejednal s odbornou péčí, musel si být vědom rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného a rezignací na ověřování úvěruschopnosti porušil svou povinnost, kterou mu ukládá ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká jen jeho samostatného, ale rovněž společnosti jako celku, v souvislosti s dlužníkovým předlužením a následnou insolvencí (srovnej též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná dle ust. § 588 o.z., neboť jak z judikatury Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu a i Nejvyššího soudu správního vyplývá, jak je uvedeno v rozsudku sp. zn. 1As 30/2015, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit a v opačném případě se dopouští správního deliktu. 14. Dalším důvodem neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru je zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy, tedy ve skutečnosti rozpor s požadavkem přiměřenosti, který stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ust. § 1813 o.z.). Soud tím má na mysli zjevný nepoměr finanční částky žalovanému poskytnuté (14 000 Kč) a úplaty, k jejímuž zaplacení se žalovaný měl zavázat (26 283 Kč). Smlouva je dále nevyvážená i v řadě dalších ujednání, a to ve prospěch žalobce a neprospěch žalovaného, pro nadbytečnost je však soud již neuvádí. 15. Soud tedy na základě závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy hodnotil skutečnost, že žalobce žalovanému poskytl na jeho účet částku 14 000 Kč, ze které bylo uhrazeno 800 Kč. Jestliže tedy na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., které je povinen dle odst. 1 cit. ust. žalobci vydat, pak lze žalobu shledat důvodnou pouze co do částky 13 200 Kč, která byla soudem žalobci přiznána. Současně mu soud přiznal zákonné úroky z prodlení za dobu od 19.5.2022 do zaplacení v souladu se lhůtou vyplývající z předžalobní výzvy.. Ve zbývajícím rozsahu, a to i pro požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení byla žaloba zamítnuta. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který byl ve věci v převažující části neúspěšný, a to jak v rozsahu jistiny, tak i požadovaného příslušenství, nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů právo a žalovanému žádné náklady nevznikly.