61 C 237/2021-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem podaným dne 31.7.2021 domáhala po žalované zaplacení částky 45 534 Kč s úroky z prodlení, které do 16.7.2020 kapitalizoval v souvislosti s úhradami žalované za období mezi těmito úhradami, dále se smluvními úroky ve výši 19,34 %, které byly rovněž v souvislosti s prováděnými úhradami kapitalizovány. Žalovaná byla vyzvána k úhradě a následně jí byla zaslána i výzva před podáním žaloby. Jednalo se pohledávku ze smlouvy uzavřené dne 13.12.2018 s původním věřitelem a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] 2. Žalovaná se k věci písemně nevyjádřila. 3. Soud ve věci za souhlasu účastníků nenařizoval jednání a rozhodl v jejich nepřítomnosti za splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o.s.ř. 4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vzal soud za prokázané, že obsahuje podpis žalované a zprostředkovatele úvěru, a to k datu 8.2.2018. Dle formuláře byl sjednán úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaná je identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou [adresa žalované]. Dále je ve smlouvě uvedeno, že celková výše každé z 36 měsíčních splátek činí 3 416 Kč, zápůjční úroková sazba 56,71 % p.a. a celková částka, kterou má žalovaná jako klient zaplatit činí 122 976 Kč. 5. Z listiny nadepsané Karta zákazníka obsahující označení Fajn půjčka, bez uvedení čísla smlouvy vzal soud za prokázané, že žalovaná požádala o poskytnutí částky ve výši 50 000 Kč. Uvedla, že žije sama a typ bydlení označila bez bližšího vysvětlení slovem„ spoluvlastník“, zdrojem jejích příjmů je mzda ve výši 20 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení činí 14 075 Kč, z toho osobní výdaje 2 000 Kč, splátky úvěrů 3 665 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč a vyživovací povinnost (z formuláře žádná vyživovaná osoba nevyplývá) 2 000 Kč. Z toho plyne, že rozdíl mezi měsíčními příjmy (20 000 Kč) a výdaji (14 075 Kč) činí 5 925 Kč. Z listiny nevyplývá, že by byly předloženy nějaké listiny prokazující tvrzené údaje. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a soupisu pohledávek vzal soud za prokázané, že byla dne 16. 7.2020 uzavřena mezi žalobcem jako postupníkem a společností [právnická osoba] jako postupitelem. Postoupení bylo žalované oznámeno dne téhož dne. 7. Z předložené předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce přípisem ze dne 20.12.2020 vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do 4.1.2021. Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil jeho výsledky a dospěl k následujícím závěrům: 8. V únoru 2020 právní předchůdce žalobce a žalovaná jednali o poskytnutí úvěru, žalovaná zřejmě poskytla informace o své majetkové situaci, které ve smluvních dokumentech nejsou nijak blíže specifikované. Údaje z listin vyplývající ne zcela odpovídají hodnocení klienta zpracovanému právní předchůdkyní žalobce, neboť nebyly nijak doloženy ani vysvětleny další příjmy, náklady na bydlení ani to, kdo vlastně tvoří společnou rodinnou domácnost. Navíc je třeba konstatovat, že v listinách jsou uvedeny splátky půjčky, aniž je zřejmé na základě, jakých informací byla tato částka uvedena, zda byly pravidelně hrazeny, či zda byly po splatnosti a kdo je věřitelem. Další výdaje nejsou nejen doloženy, ale ani nijak konkretizovány. 9. Za prokázané lze vzít, že právní předchůdkyně žalobce žalované dne 8.2.2020 poskytl částku ve výši 50 000 Kč. Pokud však žalobce tvrdí, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, pak tuto skutečnost dokládá pouze vytištěným formulářem, jehož souvislost s věcí lze dovozovat pouze z toho, že je na něm uvedeno jméno, adresa a rodné číslo žalované. 10. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva podepsaná žalovanou a právní předchůdkyní žalobce nelze považovat za platně uzavřenou, naopak jedná se o smlouvu absolutně neplatnou, a to z více důvodů. 11. V první řadě je tato smlouva neplatná vzhledem k tomu, že žalobce zjevně před jejím uzavřením neposuzoval schopnost žalované úvěr splácet, neboť nezjišťoval informace týkající se jejich příjmů jinak, než posouzením předložených dokladů o měsíčním příjmu ze zaměstnání. Naprosto nelze konstatovat, že by při tomto posuzování postupoval s odbornou péčí a vyvinul jakoukoliv vlastní iniciativu, a to za situace, kdy schopnost splácet úvěr nevyplývá pouze z výše příjmů ze zaměstnání, ale z celé řady dalších faktorů, mimo jiné též ze skutečnosti, zda dlužník současně nesplácí jiné splátky, z výše jeho reálných výdajů, které vůbec nebyly nejen zjišťovány, ale ani jinak ověřovány a jak žalobce podmínky smlouvy zjistil a hodnotil. Jestliže za této situace žalované vyplatil úvěrovou částku, nejednal s odbornou péčí, musel si být vědom rizika nesplnění závazku ze strany žalované a rezignací na ověřování úvěruschopnosti porušil svou povinnost, kterou mu ukládá ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká jen jeho samostatného, ale rovněž společnosti jako celku, v souvislosti s dlužníkovým předlužením a následnou insolvencí (srovnej též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná dle ust. § 588 o.z., neboť jak z judikatury Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu a i Nejvyššího soudu správního vyplývá, jak je uvedeno v rozsudku sp. zn. 1As 30/2015, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit a v opačném případě se dopouští správního deliktu. 12. Dalším důvodem neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru je zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy, tedy ve skutečnosti rozpor s požadavkem přiměřenosti, který stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ust. § 1813 o.z.). Soud tím má na mysli zjevný nepoměr finanční částky žalované poskytnuté (50 000 Kč) a úplaty, k jejímuž zaplacení se žalovaná měla zavázat (122 976 Kč). Smlouva je dále nevyvážená i v řadě dalších ujednání, a to ve prospěch žalobce a neprospěch žalované, pro nadbytečnost je však soud již neuvádí. 13. Soud tedy na základě závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy hodnotil skutečnost, že žalobce žalované poskytl na její účet částku 50 000 Kč, ze které postupnými splátkami mělo být již uhrazeno 23 912 Kč. Jestliže tedy na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., které je povinna dle odst. 1 cit. ust. žalobci vydat, pak lze žalobu shledat důvodnou pouze co do částky 26 088 Kč, která byla soudem žalobci přiznána. Současně mu soud s ohledem na datum odeslání předžalobní výzvy a lhůty k plnění v ní uvedené přiznal zákonné úroky z prodlení za dobu od 5.1.2021 do zaplacení. Vycházel při tom z obsahu výzvy, která požadovala zaplacení do 4.1.2021. Ve zbývajícím rozsahu, a to i pro požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení byla žaloba zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť při zohlednění výše zamítnutého příslušenství, lze poměrný úspěch v řízení shledat na straně žalované, které však žádné náklady nevznikly.