61 C 248/2021-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem podaným dne 28.7.2021 domáhal zaplacení částky 12 241,54 Kč s příslušenstvím. 2. Tvrdil, že se jedná o zůstatky úvěrů poskytnutých na základě Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27.6.2016 a [číslo] ze dne 15.10.2016, které byly uzavřeny mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]. Následně právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 6 000 Kč a 10 000 Kč, jejichž převzetí potvrdil a zavázal se k úhradě v dohodnutých týdenních splátkách. Sjednanou částku však neuhradil řádně a včas. 3. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Souhlas s postupem dle ust. § 115a žalobce navrhl již v souvislosti s uplatněním žaloby. 4. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 27.6.2016 a soud zjistil, že žalovaný požadoval poskytnutí částky ve výši 6 000 Kč, kterou se zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 233 Kč společně s poplatkem ve výši 10 470 Kč sestávajícím z administrativního poplatku ve výši 1 343 Kč, úroků ve výši 2 310 Kč. Majetkové a finanční poměry žalovaného nejsou ve smlouvě nijak vyčísleny. V souvislosti s touto smlouvou uhradil žalovaný dle prohlášení žalobce částku 5 430 Kč. 5. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek soud ověřil tvrzení žalobce o jeho aktivní legitimaci v řízení. 6. Dne 12.3.2020 je datována předžalobní výzva k zaplacení, která obsahuje lhůtu k zaplacení nejpozději do 19.3.2020. 7. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 15.10.2016 soud zjistil, že žalovaný požadoval poskytnutí částky ve výši 10 000 Kč, kterou se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 3014 Kč společně s poplatkem ve výši 8 807 Kč sestávajícím z administrativního poplatku ve výši 1 250 Kč, úroků ve výši 1 724 Kč a částce za flexibilní a komfortní splácení ve výši 5 833 Kč. Celková dlužná částka tedy činila 18 807 Kč. Majetkové a finanční poměry žalovaného nejsou ve smlouvě nijak vyčísleny. V souvislosti s touto smlouvou uhradil žalovaný dle prohlášení žalobce částku 2 270 Kč. 8. Žalovaný se k návrhu opět písemně nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Souhlas s postupem dle ust. § 115a žalobce navrhl již v souvislosti s uplatněním žaloby. 9. Dne 12.3.2020 je datována předžalobní výzva k zaplacení, která obsahuje lhůtu k zaplacení nejpozději do 19.3.2020. 10. Po provedeném dokazování soud zhodnotil jeho výsledky a dospěl k závěru, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne dne 27.6.2016 a 15.10.2016 úvěrové smlouvy, na základě kterých žalovaný převzal částku 16 000 Kč. 11. Podle ust. § 3 písm. a) z. č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 12. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelské úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné nehlédnutím do databázích umožňujících posouzení úvěru schopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěru schopnosti spotřebitel s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 13. Podle ust. § 2991 o.z. kdo se na se úkor jiného bez důvodně obohatí, musí obohacení vydat vydat. Podle odst. 2 tohoto ustanovení je bezdůvodným obohacením zvláště majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám a prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 14. Soud se nejprve zabýval platností předmětných úvěrových smluv, kterou dle charakteru smluvního ujednání považuje za smlouvu spotřebitelskou. Původní věřitel v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry a jeho povinností bylo posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná. Právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel z informací, které žalovaný jako úvěrovaný poskytl o své osobní a finanční situaci. Z tvrzení ani předložených důkazů a skutečnosti, že jak žádost o úvěr, tak smlouva o úvěru byly uzavřeny v průběhu jednoho dne a dokonce pravděpodobně jednoho jednání, je zřejmé, že věřitel neučinil jakékoliv šetření k ověření pravdivosti žalovaným poskytnutých informací. K prokázání aktivity při zjišťování osobní a finanční situace žalovaného žalobce nepředložil žádný dokument, ze kterého by bylo patrno cokoliv o konkrétních úkonech v tomto směru, tedy jaká lustrace byla v den uzavření smlouvy provedena a co bylo jejím výsledkem. Vzhledem k výše citovanému ustanovení, vyšel-li věřitel z objektivně nedoloženého prohlášení žalovaného o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, pak nedostál své zákonné povinnosti, nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr, neboť dle platné judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2019 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu 3 ÚS 4129/18) je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, že nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám si tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit a dále poskytovatel úvěru v případě, že dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Soud tedy dospěl k závěru, že na smlouvy je nutno pohlížet v souladu s ust. § 580 o.z. jako na absolutně neplatné. 15. Z toho plyne, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a pokud mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a uhradil 1 640 Kč, pak svědčí žalobci pouze právo na vrácení zbývající části jistiny ve výši 6 360 Kč a zaplacení úroků z prodlení od 15.5. 2020, tedy data následujícího po lhůtě stanovené v předžalobní výzvě k plnění. Právo na úhradu úroků z prodlení je zakotveno v ust. § 1970 o. z. a výše úroků z prodlení soudem přiznaná odpovídá nař. vl. [číslo]. Žalobci tedy byla přiznána výše uvedená částka s příslušenstvím a pro částku 5 920 Kč, tedy co do rozdílu mezi požadovanou jistinou a částkou přiznanou byl návrh zamítnut stejně jako nárok na zaplacení kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 5 018,10 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 690,50 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši z částky 8 000 Kč od 7.12.2019 do 14.5.2020 a smluvených úroků z téže částky od 7.12.2019 do zaplacení. 16. Pokud jde o úroky z prodlení, pak byly přiznány ve výši 8,05 % p.a. s ohledem na požadavek žalobce uplatněný v žalobě. 17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byl úspěšnější žalovaný, žádné náklady mu však nevznikly.