62 C 5/2022-33 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 48.320 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 19. 6. 2019 smlouvu, podle které žalovanému dodala software [anonymizována dvě slova] a za dodání software vyúčtovala žalovanému fakturou ze dne 30. 9. 2019, č. [anonymizováno] [číslo], cenu 222.640 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 111.320 Kč a 20.000 Kč. Dne 9. 6. 2020 uzavřela žalobkyně se žalovaným dohodu, v níž žalovaný uznal co do důvodu i výše zbývající část dluhu ve výši 91.320 Kč, včetně úroku z prodlení, a zavázal se jej uhradit v pravidelných splátkách. Žalovaný na dluh částečně plnil, poslední splátka ve výši 2.000 Kč byla uhrazena dne 19. 6. 2021. Žalobkyně se domáhá zaplacení zbytku dluhu ve výši 48.320 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem se zohledněním poslední úhrady ze dne 19. 6. 2021. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 24. 11. 2021, č.j. EPR 242607/2021-11, vydaným Městským soudem v Brně, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalovanou částku včetně příslušenství, a současně byl žalovaný - pro případ, že proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu podá odpor – vyzván k vyjádření ve věci samé podle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, a poučen o následcích nevyjádření se podle § 114b odst. 5 o. s. ř. a § 153a odst. 3 o. s. ř. Elektronický platební rozkaz byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 10. 12. 2021. Podáním předaným k poštovní přepravě dne 23. 12. 2021 pak žalovaný podal (včasný) neodůvodněný odpor. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů a prodloužení lhůty k vyjádření tak, aby začala běžet od právní moci rozhodnutí o ustanovení zástupce. Usnesením podepsaného soudu ze dne 5. 10. 2022, č. j. 62 C 5/2022-26, které nabylo právní moci dne 9. 11. 2022, byla žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů zamítnuta. Usnesením ze dne 10. 3. 2023, č. j. 62 C 5/2022-28, podepsaný soud prodloužil lhůtu k vyjádření stanovenou žalovanému shora citovaným elektronickým platebním rozkazem tak, že žalovanému uložil vyjádřit se do 30 dnů od doručení usnesení; usnesení bylo žalovanému doručeno 23. 3. 2023. Žalovaný svůj odpor ve stanovené lhůtě (ani později) nedoplnil. Lhůta k podání vyjádření ve věci samé ve smyslu ustanovení § 114b o. s. ř. uplynula dne 24. 4. 2023. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle § 114b odst. 2 o. s. ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. Podle ustálené soudní praxe se žalovaný ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. kvalifikovaně vyjádří (a zabrání tak fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání), jestliže z jeho včasného písemného vyjádření vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou, zcela neuznává a jestliže alespoň v základních obrysech vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Žalovaný se nemusí výslovně vyjádřit ke všem žalobcovým tvrzením, není hodnocena ani kvalita nebo obšírnost jeho vyjádření, vyjádření ale nemůže být obecné a vágní, protože jinak by smysl usnesení vydaného podle § 114b odst. 1 o. s. ř. nemohl být naplněn. Pouhý nesouhlas s žalobou nelze považovat za kvalifikované vyjádření způsobilé zabránit následkům předvídaným § 114b odst. 5 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 611/2008 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007). V dané věci žalovaný odpor nijak neodůvodnil a ani později se ve věci nevyjádřil Soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., když se žalovaný ve lhůtě určené v souladu s ustanovením § 114b odst. 2 o. s. ř. zákonem stanoveným způsobem nevyjádřil, ani nesdělil vážný důvod bránící mu ve vyjádření, přičemž byl o následcích nevyjádření se k výzvě soudu poučen. Současně se nejedná o věc, ve které nelze ve smyslu § 99 odst. 1, 2 o. s. ř. uzavřít a schválit smír. Nárok uplatněný žalobkyní je v souladu s předpisy práva hmotného, konkrétně s ustanovením § 2053 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Povinnost žalovaného zaplatit úrok z prodlení plyne z ustanovení § 1970 o. z., jeho výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za situace, kdy u žalovaného nastala fikce uznání podle § 114b odst. 5 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobkyní je v souladu s hmotným právem, nezbylo soudu než rozhodnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které činí 12.279 Kč Náklady řízení sestávají z těchto částek: - 1.933 Kč za zaplacený soudní poplatek, - 7.650 Kč odměna advokáta za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby) podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“) ve výši 3.060 Kč za úkon určené podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu a jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu ve výši 1.530 Kč za úkon, - 900 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 300 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), - 1.796 Kč odpovídající 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.