72 C 154/2023-52 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 40.292,47 Kč s příslušenstvím, a to s tím, že právní předchůdce žalobce, [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], poskytl žalovanému dle smlouvy č. [anonymizováno] [bankovní účet] ze dne 17. 12. 2009 kontokorentní úvěr, dle kterého byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše limitu 20.000 Kč prostřednictvím bankovního účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný měl povinnost částku povoleného debetu splácet průběžně vkladem jakékoliv částky ve prospěch účtu s tím, že nesměl nepovoleně překročit sjednanou výši kontokorentu, v opačném případě měl povinnost takové přečerpání vyrovnat ve stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný nepovoleně přečerpal svůj účet a následně svůj dluh řádně a včas nesplácel, porušil tím smluvní podmínky uzavřené smlouvy. V důsledku nesplnění sjednaných podmínek na straně žalovaného předchůdce žalobce využil svého práva a ke dni 2. 7. 2020 zesplatnil závazky žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek pak byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Žalobce tímto návrhem požaduje částku dlužné jistiny úvěru ve výši 40.292,47 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od 1. 11. 2020 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně za období od 3. 7. 2020 do zaplacení. Dlužnou částku však žalovaný neuhradil ani po výzvě prostřednictvím předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 5. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce ([příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]) dne 17. 12. 2009 Smlouvu o zřízení a vedení konta [anonymizováno], na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. [bankovní účet], jak soud zjistil z předmětné smlouvy. Současně ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 12. 2019 soud zjistil, že toho dne uzavřely strany smlouvu č. [anonymizováno] [bankovní účet] o poskytnutí kontokorentního úvěru, a to ve znění obecných podmínek předchůdce žalobce. Dle textu úvěrové smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše limitu 20.000 Kč prostřednictvím bankovního účtu č. [bankovní účet]. Dle čl. V smlouvy byl úvěr úročen úrokovou sazbou 18 % ročně, dle bodu 5 téhož článku RPSN úvěru dosahovala 19,69 %. Z čl. VI smlouvy vyplývá, že žalovaný měl povinnost částku povoleného debetu splácet průběžně vkladem jakékoliv částky ve prospěch účtu čerpané peněžní prostředky při povoleném přečerpání účtu úročeny úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně. V čl. VII smlouvy se žalovaný zavázal k tomu, aby součet hodnot jeho vkladů a aktiv u banky činil částku minimálně ve výši poskytnutého úvěru a součet kreditních obratů u banky dosahoval min. 50 % úvěru v každém tříměsíčním období. Žalovaný byl povinen úvěr řádně splácet a nepovoleně nepřečerpat peněžní prostředky na svém účtu formou překročení úvěrového limitu. V souladu s Produktovými podmínkami pro účet a platební styk byl žalovaný v opačném případě povinen uhradit debetní zůstatek, který přesahuje poskytnutý úvěrový limit, následující den po jeho vzniku. V případě překročení úvěrového limitu byl věřitel oprávněn úvěr zesplatnit. Současně dle čl. VIII bodu 1 smlouvy byl věřitel oprávněn účtovat žalovanému coby klientovi smluvní úrok z prodlení, poplatky dle sazebníku poplatků, které se žalovaný zavázal uhradit, včetně poplatku za upomínky a výzvy k úhradě dluhu dle platného sazebníku poplatků. 6. Z doložených výpisů z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020 je zřejmé, že žalovaný nepovoleně překročil sjednaný úvěrový limit, čímž porušil sjednané smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Ke dni 30. 6. 2020 dosahoval konečný zůstatek na účtu žalovaného záporné částky ve výši - 40.292,47 Kč. Žalovaný byl vyrozuměn o svém dluhu výzvou ze dne 15. 5. 2020, jak soud zjistil z doložené výzvy. Právní předchůdce žalobce následně v souladu s čl. 9 písm. b) a 10.1 písm. c) produktových podmínek prohlásil splatné pohledávky žalovaného za okamžitě splatné ke dni 2. 7. 2020 a současně odstoupil od smlouvy o účtu, což žalovanému oznámil dopisem ze dne 30. 6. 2020. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 17. 12. 2021 mezi [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Jak soud zjistil z doložených dopisů, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 12. 2021, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Následovně vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu výzvou před podáním žaloby sepsanou již právním zástupcem ze dne 9. 2. 2023, odeslanou žalovanému téhož dne, jak je zřejmé z předmětné výzvy a výpisu o sledování předmětné zásilky. 8. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy. 9. Podle § 708 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 10. Podle § 711 obchodního zákoníku, smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). 11. Podle § 497 obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 13. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce v řízení prokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo dle ust. § 708 obchodního zákoníku k uzavření smlouvy o běžném účtu, na jejímž základě byla ve smyslu § 711 obchodního zákoníku dne 17. 12. 2019 uzavřena smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru s možností poskytnutí povoleného debetu, který je podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru. Žalovaný úvěr čerpal, přijal závazek hradit úvěr řádně a včas dle smluvních ujednání, což nesplnil, když nepovoleně přečerpal povolený úvěrový limit a neuhradil vzniklý debet následující den po jeho vzniku, ve znění produktových podmínek, jež byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy. Banka proto přistoupila s ohledem na ustanovení čl. 9 písm. b) a 10.1 písm. c) produktových podmínek, s přihlédnutím k § 506 obchodního zákoníku, k zesplatnění úvěru ke dni 2. 7. 2020. Žalovanému tak vznikla povinnost nesplacenou výši úvěru vrátit ve lhůtě dle § 504 obchodního zákoníku. Žalovaný však zůstal nečinný, ničeho ani částečně v mezidobí nehradil. Pohledávka za žalovaným byla následně platně postoupena na žalobce. Dluh na jistině úvěru dosahuje částky 40.292,47 Kč, když žalovaný řádně a včas svým povinnostem nedostál, na výzvu k úhradě nijak nereagoval a nadále dluží žalobci poskytnuté finanční prostředky. Je tedy zřejmé, že nárok žalobce je po odpovídajícím právním posouzení této věci s ohledem na shora uvedený skutkový děj zcela důvodný. Soud proto žalobě vyhověl, když žalovaný je dle § 365 obchodního zákoníku, s přihlédnutím k § 369 obchodního zákoníku, v prodlení s úhradou svého dluhu vůči vlastníkovi pohledávky, tedy vůči žalobci. Žalobce současně v souladu s uzavřenou smlouvou požadoval úrok