72 C 9/2023-110 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, na základě kterého by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 17.650 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě žádosti podané žalovaným došlo mezi stranami k uzavření smlouvy o běžném účtu, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Následně dne 16. 7. 2020 byla mezi stranami uzavřena smlouva o povoleném přečerpání běžného účtu do výše úvěrového limitu 8.000 Kč. Dne 14. 9. 2020 byl úvěrový limit navýšen na částku 16.000 Kč. Jelikož žalovaný nepovoleně přečerpal svůj účet a následně svůj dluh řádně a včas nesplácel, porušil tím smluvní podmínky uzavřené smlouvy. Žalobce proto využil svého práva a ke dni 31. 12. 2021 zesplatnil závazky žalovaného. Žalobce tak na základě podané žaloby požaduje zaplacení částky dlužné jistiny ve výši 16.000 Kč spolu s poplatky ve výši 1.650 Kč, společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 472,51 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2.466,55 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky od 1. 3. 2020 do zaplacení. Dlužnou částku neuhradil žalovaný ani po zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. , právnická osoba, s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.5. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 11. 12. 2018 smlouvu s označením ČSOB Plus konto, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu žalovaného pod č. , č. účtu, . Součástí smlouvy byly mj. podmínky pro běžné účty a sazebník poplatků. Následně na základě žádosti žalovaného č. 012695225R ze dne 16. 7. 2020 byla mezi stranami dne 16. 7. 2020 uzavřena smlouva o úvěru formou povoleného přečerpání účtu prostřednictvím zvláštního úvěrového účtu č. , č. účtu, do výše úvěrového limitu 8.000 Kč. Dne 14. 9. 2020 byl k žádosti žalovaného úvěrový limit navýšen na částku 16.000 Kč. Dle čl. II smlouvy byly čerpané peněžní prostředky při povoleném přečerpání účtu úročeny úrokovou sazbou ve výši 18,90 % p.a. Dle čl. 5.3. obchodních podmínek se žalovaný zavázal zajistit na svém běžném účtu, k němuž je povolené přečerpání poskytnuto, k poslednímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků včetně úroků z prodlení. Žalovaný tak byl povinen úvěr řádně splácet a nepovoleně nepřekročit čerpání peněžních prostředků na svém účtu formou překročení úvěrového limitu. V případě překročení úvěrového limitu byla částka, o kterou byl úvěrový limit překročen, splatná ihned. Současně dle čl. II smlouvy byl věřitel oprávněn účtovat žalovanému coby klientovi poplatky dle sazebníku poplatků, které se žalovaný zavázal uhradit, včetně poplatku za upomínky v případě vymáhání dluhu ve výši 300 Kč, poplatku za výzvu k úhradě dluhu ve výši 500 Kč a poplatku za výzvu týkající se dodržení podmínky kontokorentu ve výši 150 Kč.6. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že věřitel aktiva a pasiva žalovaného hodnotil výpisem z vnitřního systému žalobce. Z dokumentu označeného jako „Informace z , právnická osoba, “ ze dne 30. 6. 2020 a navazujících listin vyplývá, že u posuzovaného subjektu (žalovaného) byla evidovaná nesplacená jistina v částce 578.942 Kč (728.061 Kč včetně úroků),týkající se úvěru ze dne 5. 3. 2020 k účtu č. , č. účtu, s úvěrovým limitem 600.000 Kč, kdy konečná splatnost úvěru měla nastat dne 20. 3. 2025 a další měsíční splátka byla stanovena na částku 12.773 Kč. Dále dne 1. 4. 2019 byl žalovanému poskytnut úvěr s limitem 80.000 Kč s výší měsíční splátky po 2.624 Kč. Dne 29. 5. 2020 byl žalovanému poskytnut úvěr s limitem 13.000 Kč k účtu č. , č. účtu, , u kterého byla další měsíční splátka nastavena na 1.759 Kč. Celková výše úvěrových limitů tak dosahovala dle doložených informací částky 93.000 Kč, nesplacená jistina tou dobou celkem 88.532 Kč. Jak soud zjistil ze soudní evidence ISAS, úvěrový limit 13.000 Kč k účtu č. , č. účtu, byl následně od 18. 8. 2020 navýšen na úvěrový limit ve výši 20.000 Kč. Z jiného soudního řízení soud rovněž zjistil, že dne 7. 9. 2020 uzavřel žalovaný smlouvu o úvěru s dalším subjektem co do částky 60.000 Kč. K aktivům a pasivům žalovaného věřitel uvedl, že příjmy zjišťoval prostřednictvím transakcí na běžném účtu, který průměrně dosahoval částky 130.000 Kč měsíčně. Naopak výdaje činily průměrně 75.180,01 Kč měsíčně.7. Z doložené platební historie soud zjistil, že žalovaný nepovoleně překročil úvěrový limit, čímž porušil sjednané smluvní podmínky smlouvy o úvěru, naposledy se ocitl v prodlení dne 31. 5. 2021. Žalovaný byl opakovaně vyrozuměn o svém dluhu upomínkou ze dne 12. 8. 2021 a následně „poslední výzvou k zaplacení dlužné částky“ ze dne 16. 8. 2021. Žalobce poté v souladu s čl. 9.1. písm. h) podmínek prohlásil pohledávky žalovaného za okamžitě splatné ke dni 31. 12. 2021, což žalovanému oznámil dopisem ze dne 2. 1. 2022. K tomuto dni byl evidován na účtu žalovaného dluh povoleného přečerpání ve výši 19.959,56 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků). Z přehledu stavu dlužné jistiny a příslušenství vyplývá, že ke dni 28. 2. 2022 dlužná jistina dosahovala částky 16.000 Kč, dlužné poplatky částky 1.650 Kč, dlužný kapitalizovaný běžný úrok částky 2.466,55 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení částky 472,51 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu výzvou před podáním žaloby sepsanou již právním zástupcem ze dne 4. 3. 2022, odeslanou žalovanému dne 8. 3. 2022, jak je zřejmé z předmětné výzvy a podacího archu.8. Věc byla posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.15. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu,