94 C 39/2023-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 23. 9. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 74 287,99 Kč s příslušenstvím jakožto zůstatku jistiny včetně úroků a úroků z prodlení, nikoliv zůstatku na „poplatku“. Žalovaný dne 26. 4. 2019 uzavřel s , právnická osoba, smlouvu o zápůjčce ve výši 45 000 Kč. Spolu s jistinou se žalovaný smlouvou zavázal zaplatit i „poplatek“ ve výši 14 573 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 8 649 Kč. Dále žalovaný dne 26. 11. 2018 uzavřel s , právnická osoba, další smlouvu o zápůjčce ve výši 45 000 Kč. Spolu s jistinou se žalovaný smlouvou zavázal zaplatit i „poplatek“ ve výši 42 139 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 20 570 Kč. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když dlužné částky řádně a včas nevrátil. Původní věřitel dne 28. 1. 2022 postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni.2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):3. Dne 26. 11. 2018 podepsal žalovaný smlouvu o zápůjčce od , právnická osoba, ve výši 45 000 Kč, kterou měl vrátit v 36 měsíčních splátkách po 2 421 Kč včetně „poplatku“ ve 42 139 Kč. Částka úvěru byla žalovanému poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy (ze Smlouvy ze dne 26. 11. 2018). Žalovaný na dluh zaplatil celkovou částku ve výši 20 570 Kč (z přehledu plateb ke smlouvě č. , hodnota, ).4. Dne 26. 4. 2019 podepsal žalovaný smlouvu o zápůjčce od , právnická osoba, ve výši 45 000 Kč, kterou měl vrátit v 24 měsíčních splátkách po 2 483 Kč včetně „poplatku“ ve 14 573 Kč. Částka úvěru byla žalovanému poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy (ze Smlouvy ze dne 26. 4. 2019). Žalovaný uhradil na tento dluh celkovou částku ve výši 8 649 Kč (z přehledu plateb ke smlouvě č. , hodnota, ).5. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného z údajů, které jí sdělil žalovaný v zákaznických listech. Ze zákaznického listu ze dne 26. 11. 2018 byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 46 369 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 22 000 Kč. Mezi výdaji žalovaný uvedl externí splátky zápůjček ve výši 21 000 Kč a interní splátky Provident financial ve výši 5 558 Kč. Odhadované měsíční výdaje stanovil žalovaný na 8 000 Kč. Žalovaný je OSVČ a má vlastní bydlení (ze zákaznické karty ze dne 26. 11. 2018). V žádosti o úvěr ze dne 26. 4. 2019 žalovaný uvedl příjmy ve výši 65 000 Kč, další příjmy domácnosti ve výši 22 000 Kč, externí splátky ve výši 22 000 Kč a interní splátky , právnická osoba, ve výši 7 979 Kč. Odhadované výdaje domácnosti stanovil na částku 12 000 Kč (ze zákaznické karty ze dne 26. 4. 2019).6. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu pohledávek). Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 22. 9. 2016 (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 včetně podacího lístku).7. Výzvou ze dne 12. 5. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení celkové dlužné částky (z předžalobní upomínky, podacího lístku).8. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem dvě smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě původní věřitel poskytl žalovanému celkovou částku 90 000 Kč. Následně v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek přešly předmětné pohledávky platně na žalobkyni. Vzhledem ke skutečnosti, že při sjednávání předmětných smluv vystupoval věřitel jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, dopadá na dané závazky úprava zákona č. 256/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. V souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností původního věřitele před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 zákona č. 256/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).10. Žalobkyně tvrdila, ale nedoložila, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala odpovědně posuzováním schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že při posuzování schopnosti zápůjčky splácet předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací, které žalovaný uvedl v rámci zákaznické karty a dále z dokumentů, které jsou označeny v kartě zákazníka. K prokázání svých tvrzení však mimo karty zákazníka nedoložila žádné důkazy. Prověřováním výdajové stránky se pak žalobkyně vůbec nezabývala. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zák. č. 256/2016 Sb. Z těchto důvodů soud posoudil obě smlouvy jako neplatné (srovnej NS 33 Cdo 2178/2018).11. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně tak nebyla platně uzavřena smlouva, a proto částky, jež žalovaný od žalobkyně obdržel představují bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, obdržel částku celkem 45 000 Kč a na svůj dluh zaplatil částku 20 570 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 20 430 Kč představuje míru, v jaké bylo nutno žalobě vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku). Ohledně smlouvy č. , hodnota, žalovaný obdržel částku celkem 45 000 Kč a na svůj dluh zaplatil toliko 8 649 Kč. Bezdůvodné obohaceníodděleně pro každou za smluv.12. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.). Soud proto ohledně dalších požadovaných nároků žaloby zamítl, neboť nad přisouzené částky, které představují bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o zápůjčce co do základu a výše nedůvodná.13. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z jistiny, důvodová zpráva k ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, stanoví se na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník úspěch ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 74 287,99 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do zaplacení částky 56 781 Kč (76 %) a procesně neúspěšná co do částky 17 508,99 Kč (24 %). Poměr úspěch – neúspěch tak činí 52 % ve prospěch žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 972 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) sestávající z částky 4 100 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby včetně doplnění ze dne 13. 4. 2023) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t.. a DPH v sazbě 21 %. Podání ze dne 13. 4. 2023 soud posoudil pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení jako jediný úkon s