104 C 93/2024-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19.1.2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2004 Kč z titulu smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 18.2.2023 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve lhůtě 30 dnů spolu se sjednaným úrokem ve výši 2 760 Kč. Žalovaný na úvěr ve lhůtě splatnosti ani následně nic neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2022 byla následně ke dni 5.9.2023 postoupena pohledávka žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 11.9.2023. Dopisem ze dne 3.1.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požadoval zaplacení částky 12 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 823,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 860 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 000 Kč od 6.9.2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 004 Kč.2. Podáním doručeným soudu dne 14.8.2024 vzal žalobce žalobu co do smluvní pokuty ve výši 2004 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 860 Kč zpět, soud proto řízení co do těchto nároku v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil, jak je ve výroku I. uvedeno.3. Žalovaný se žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že se společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit do 30 dnů spolu s úrokem ve výši 2 760 Kč.6. Z potvrzení o provedené platbě a výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný provedl verifikační platbu na účet společnosti , právnická osoba, ve výši 0,01 Kč, kdy byla následně dne 18.2.2023 zaslána na účet žalovaného částka 12 000 Kč.7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, ze společného prohlášení o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž následně žalovaného informovala v rámci dopisu ze dne 11.9.2023.8. Dopisem ze dne 3.1.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.16. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve lhůtě 30 dnů. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že nedisponuje žádnými důkazy k prokázání posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost, když neověřoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.17. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Neověřoval-li předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“18. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč, žalovaný na tuto částku nic neuhradil, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 12 000 Kč. Žalovaný doposud tuto částku neuhradil soud proto žalobě, pokud jde o tento nárok vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.19. Pokud jde o další uplatňované nároky zbývající jako předmět řízení po částečném zpětvzetí, a to kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 823,56 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 000 Kč od 6.9.2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelsk