112 C 82/2024-50 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 2. 1. 2024 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 33 202,70 Kč s příslušenstvím. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o vydání kreditní karty s úvěrovým rámcem do 30 000,- Kč. Žalovaný dluh nehradil, pročež byl prohlášen za splatný. Je tvořen jistinou ve výši 29 902,70 Kč, úrokem ve výši 1 484,14 Kč, 3 300,- Kč poplatků a 1880,48 Kč kapitalizovaných úroků z prodlení. Dluh nebyl žalovaným uhrazen ani dodatečně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud příslušný k projednání věci podle čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Rady č. 1215/2012 rozhodl ve věci bez jednání v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný neměl námitky.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla 25. 7. 2022 uzavřena smlouva o vydání kreditní karty a revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 30 000,- Kč. Splátky měly činit 2 % čerpané jistiny, úroková sazba byla stanovena na 12 % ročně, poplatek za výběr hotovosti 1 % čerpané částky minimálně 49,- Kč, za přečerpání 300,- Kč měsíčně a upomínku 600,- Kč. Sjednána rovněž byla povinnost žalovaného hradit další poplatky za služby dle ceníku. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný vytvořil debetní zůstatek, jehož výše je tvořena jistinou v částce 29 902,70 Kč, naběhlými úroky v částce 1 484,14 Kč, úroky z prodlení ve výši 1 880,48 Kč a poplatky za upomínky a přečerpání úvěrového rámce v částce 3 300,- Kč. Dopisem z 14. 2. 2023 a 28. 2. 2023 byl žalovaný upozorněn na možnost sesplatnění, které mu bylo oznámeno dopisem z 1. 4. 2023 s celkovou výši dluhu 34 686,84 Kč. K tomu došlo přesto, že již 11. 1. 2023 byl na tehdy existující dluh a povinnost jej uhradit upozorněn. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou z 12. 9. 2023, o čem byl žalovaný vyrozuměn 25. 9. 2023. Dluh zůstal neuhrazen přes výzvu z 28. 5. 2023 a 19. 12. 2023.4. V rámci prověření úvěryschopnosti vycházel žalobce z čistého příjmu žalovaného ve výši 22 087,- Kč, kdy náklady na bydlení měly činit 3 000,- Kč. Dále byly zjištěny závazky u peněžních institucí ve výši 4 555,90 Kč.5. Na shora zjištěný skutkový stav soud s přihlédnutím k bodu 44 VOP za použití čl. 3 odst. 1 nařízení Rady č. 593/2008 aplikoval § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když předchůdce žalobce umožnil žalovanému na jeho požádání čerpat peněžní prostředky. Za takové situace je povinen žalovaný vzniklý dluh uhradit. Z dokazování jednoznačně vyplynulo, že došlo k vytvoření dluhu ve větší než sjednané míře, přičemž součástí čerpání byly i sjednané poplatky a účtovaný úrok. Žalobce měl právo dluh sesplatnit podle všeobecných obchodních podmínek (bod 31 a 32) i produktových podmínek pro kreditní karty (bod 18 a 19). Tím, že žalovaný neuhradil dluh včas, dostal se do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a je povinen uhradit kromě již naběhlého příslušenství v podobě úroků i úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. Soud má za to, že s ohledem na relativně nižší úvěrové zatížení v projednávané věci i nižší splátku bylo v možnostech žalovaného takovému závazku dostát, a to i při relativně nízkých deklarovaných nákladech na bydlení, které se soudu nezdají být zcela reálné. I tak by při čistém příjmu přes 22 000,- Kč dokládaném předchůdci žalobce výpisem z účtu neměl být problém daný závazek splnit. Soud tak považoval smlouvu za platnou, když žalobce dodržel požadavky na něj kladené ustanoveními § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Výrok pod bodem II. je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci úspěšný a bylo tak na místě případně mu přiznat nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ). Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 500,- Kč/úkon podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a h) advokátního tarifu ve výši 100,- Kč/úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300,- Kč. Dále má žalobce právo na náhradu soudního poplatku ve výši 1 329,- Kč a částky odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 378,- Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit, činí 3 507,- Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ.7. Soud považuje uvedenou žalobu za formulářovou, neboť obdobné žaloby (např. 112 C 157/2021, 115 C 172/2021), byť vůči jiným žalovaným a z titulu jiných smluv jsou ze strany žalobce podávány ve větším množství, liší se pouze skutkovým vymezením výše dluhu a okolností prodlení. Nebyl tak důvod přiznávat odměnu za právní zastoupení v plné sazbě podle obecných ustanovení advokátního tarifu.