116 C 200/2023-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 7. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 5. 10. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, jež se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem a poplatkem do 4. 11. 2021.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný dne 5. 10. 2021 s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz uzavřel smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne 5. 10. 2021 úvěr ve výši 10 000 Kč, jak je patrné z předloženého potvrzení o platbě. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč a úrokem ve výši 40 % ročně z poskytnuté jistiny. Celkovou částku ve výši 21 249,77 Kč měl žalovaný vrátit do 4. 11. 2021. Pro případ, že by poskytnutý úvěr žalovaný řádně a včas nevrátil, zavázal se zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a dále náklady na vymožení pohledávky. Z předložených bankovních výpisů z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného soud zjistil dvě příchozí platby v celkové výši 107 000 Kč v měsíci srpnu 2021 a dvě platby v měsíci září 2021 v celkové výši 92 825 Kč. Uvedené výpisy obsahovaly pouze příchozí platby. Na základě projektu fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 došlo ke sloučení zanikajícího právního předchůdce žalobce a společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, . Tato společnost následně pod obchodní firmou , právnická osoba, . uzavřela s žalobcem dne 7. 6. 2022 Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek, na základě které byla prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 3. 2023, s účinností ke dni 17. 3. 2023, postoupena pohledávka za žalovaným na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 3. 2023, které bylo dle předloženého poštovního podacího archu odesláno dne 4. 4. 2023. Dne 28. 6. 2023 vyzval právní zástupce žalobce výzvou před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalovanému dle předloženého poštovního podacího archu odeslána dne 30. 6. 2023. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení od 18. 3. 2023 do zaplacení, dále zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 559,26 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 200,68 Kč za období od 5. 10. 2021 do 23. 4. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 117,81 Kč a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč.5. Právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).6. Z žalobcem doložených listin týkajících se posouzení úvěruschopnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdce sice prostřednictvím předložených bankovních výpisů zjistil příjmy žalovaného v měsících bezprostředně předcházejících uzavření úvěrové smlouvy, avšak tyto bankovní výpisy obsahovaly pouze údaje o dvou přijatých platbách v každém měsíci. Nebyly zde obsaženy žádné výdaje, ani nebyl patrný počáteční a konečný zůstatek. Z těchto informací právní předchůdce nemohl získat ucelený obraz o platebních schopnostech žalovaného. Za situace, kdy je poskytován krátkodobý úvěr (splatnost do jednoho měsíce) je nezbytné uvážit, zda je v možnostech žalovaného během tak krátké doby poskytnutý úvěr vrátit, což bez znalosti jeho výdajů, případně alespoň měsíčního obratu, není možné. Příchozí platby ve výši okolo 100 000 Kč dávají předpoklad schopnosti úvěr řádně splatit, avšak pokud se žalovaný pohybuje v záporných číslech bude pro něj nemožné poskytnutý úvěr včetně úroku a poplatku vrátit. Pokud nejsou doloženy i výdaje, nemůže právní předchůdce žalobce bez dalšího předpokládat, že výdaje žalovaného jsou nižší než jeho příjmy, naopak musí počítat i s opačnou variantou. Pokud právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky, aniž by zjišťoval jeho výdaje, jeví se se jeho počínání jako lehkomyslné, což také svědčí o nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ a na § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, přičemž soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18)7. V případě plnění v rámci absolutně neplatné smlouvy se obecně postupuje dle příslušných ustanovení občanského zákoníku týkající se bezdůvodného obohacení. V daném případě se však postupuje dle zákona o spotřebitelském úvěru, který je ve vztahu k občanskému zákoníku speciální úpravou a má aplikační přednost. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).8. Jelikož v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný neuhradil ničeho, soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 10 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z absolutně neplatné smlouvy.9. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, nereagoval na výzvy soudu, a proto se nepodařilo zjistit, jaké jsou majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. Z tohoto důvodu soud postupoval dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil žalovanému lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který byl neúspěšný v převažující části (zohledňován předmět řízení včetně kapitalizovaných úroků ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08), nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému, který byl ve věci naopak úspěšný v převažující části, v řízení žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.11. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.