116 C 205/2023-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 5. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 21 589 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru ze dne 1. 3. 2021.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný s právním předchůdcem žalobce (, Anonymizováno, ’s , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO: , IČO, ) prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz uzavřel dne 1. 2021 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval, uvedl své osobní údaje, telefonní číslo a emailovou adresu, tím mu byl zřízen uživatelský účet. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Právní předchůdce žalobce prověřil schopnosti žalovaného úvěr splácet a zaslal žalovanému návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaný podepsal zadáním kódu , adresa, , jenž byl zaslán na zadané telefonní číslo. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne 1. 3. 2021 úvěr ve výši 15 000 Kč, jak je patrné z předloženého potvrzení o provedené platbě. Jako variabilní symbol bylo zvoleno rodné číslo žalovaného. , jméno FO, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . na žádost soudu přípisem ze dne 31. 10. 2023 sdělila, že majitelem uvedeného účtu byl v rozhodné době žalovaný a dne 1. 3. 2021 byla na tento účet připsána platba ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 145,16 Kč a úrokem ve výši 443,84 Kč. Celkovou částku výši 21 589 Kč měl žalovaný splatit nejpozději do 30. 4. 2021. Na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze dne 20. 3. 2023 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný byl o změně v osobě věřitele informován dopisem ze dne 24. 3. 2023, jak je patrné z předloženého Oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho a neučinil tak ani na základě výzvy právního zástupce žalobce k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 3. 2023 odeslané dle předloženého podacího lístku téhož dne. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 7.178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 10. 6. 2019 do zaplacení.5. Právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Soud v průběhu řízení vyzval žalobce k upřesní a doložení důkazů, ze kterých bude zřejmé, že právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného, avšak žalobce na výzvu soudu reagoval sdělením, že „úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů.“ Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žádné listiny k prokázání těchto tvrzení, příjmů a výdajů žalovaného, žalobce nedoložil. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ a na § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, přičemž soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18)6. V případě plnění v rámci absolutně neplatné smlouvy se obecně postupuje dle příslušných ustanovení občanského zákoníku týkající se bezdůvodného obohacení. V daném případě se však postupuje dle zákona o spotřebitelském úvěru, který je ve vztahu k občanskému zákoníku speciální úpravou a má aplikační přednost. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).7. Jelikož v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný neuhradil ničeho. Sám žalovaný v řízení neuvedl, že by požadovanou částku žalobci zaplatil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 15 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z absolutně neplatné smlouvy.8. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, nereagoval na výzvy soudu a soudu se nepodařilo zjistit, jaké jsou jeho majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. Z tohoto důvodu soud postupoval dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil žalovanému lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 57 % předmětu řízení, žalovaný byla úspěšný v rozsahu 43 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu v rozsahu 14 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 864 Kč a dále náklady právního zastoupení. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je „AT“) Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč částku 300 Kč (§14b odst. 1 bod 2 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d) odst. 2 písm. h) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 1 050 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku ve výši 220,50 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu nákladů v částce 299 Kč, která odpovídá 14 % účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 2 134,50 Kč.