2119 C 28/2023-76 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobu se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 102.834 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 7.10.2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru číslo , hodnota, . Předmětem této smlouvy byl úvěr ve výši 75.000 Kč, který žalovaný čerpal převodem na účet, žalovaný se zavázal zaplatit žalobci úrok v nominální výši úrokové sazby 59,25 % ročně, to vše ve 36 měsíčních splátkách ve výši 4.496 Kč, splatný vždy k sedmnáctému dni každého měsíce. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Před poskytnutím úvěru žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas. Před zesplatněním úvěru žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč. A žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč, žalobce dlužil svého práva dle článku 6.3 smlouvy a celý úvěr prohlásil za splatný. Nová jistina činí částku 84.110,53 Kč, žalovaný na úvěr zaplatil pouze částku 4.496 Kč dne 18. 11. 2022 a částku 4.496 Kč dne 23. 12. 2022. Žalobci dále dle článku 6.5 smlouvy vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou. V daném případě tedy ode dne 25. 3. 2023 do úplného uhrazení. Podanou žalobu se žalobce domáhá zaplacení nové dlužné jistiny ve výši 84.110,53 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhrady nákladů dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 17.326,66 Kč a běžícího úroku z úvěru od 25. 3. 2023. Přes předžalobní výzvu žalovaný z žalobci ničeho nezaplatil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Z předložených trestních důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z návrhu na uzavření smlouvy ze dne 7. 10. 2022 soud zjistil, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 75.000 Kč. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalobce schválil poskytnutí úvěru žalovanému, ze splátkového kalendáře ze dne 10. 10.2022 se podává, že úvěr měl být splacen v 36 měsíčních splátkách, z předžalobní výzvy ze dne 4. 8. 2023 se podává, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z karty klienta se podává, že žalovanému byla vyplacena částka 75.000 Kč, splatil 8.992 Kč. Z oznámení ze dne 23. 3. 2022 se podává, že žalovaný byl vyzval k okamžité úhradě částky 85.508 Kč, z dodejky ze dne 10. 10. 2022 k zaplacení ze 17. února. 2022 se podává, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, z předsmluvního formuláře se ze dne 7. 10. 2022 podává, že žalovaný byl seznámen s parametry úvěru, z výzvy k zaplacení. 2. 3. 2022 se podává, že žalobce opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z výpisu z účtu , Anonymizováno, . Od 7. 10. 2022 se podává, že žalovaný prokazoval výši svých příjmů, z hodnocení a klienta ze dne 7. 10. 2022 se podává, že žalobce zkoumal přímý žalovaného. Z prohlášení klienta ze dne 7. 10. 2022 se podává, že žalovaný byl seznámen s podmínkami úvěru a z dokladu o vyplacení úvěru ze ne 7. 10. 2022 se podává, že žalobce poskytl žalovanému částku 75.000 Kč převodem na účet. Z výpisu z registru Solus se podává, že žalovaný není veden jako dlužník. Z poštovního podacího archu ze dne 4.8.2022 se podává, že žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu. Z dokumentu podpis na dálku se podává, že žalovaný podepsal smlouvu pomocí prostředků komunikace na dálku, z kopie občanského průkazu žalovaného se podává, že žalobce zjišťoval totožnost žalovaného a ze sdělení ČSOB ze dne 15. 2.2022 se podává, že bankovní účet, na který byla částka poskytnuta, je bankovním účtem žalovaného, na tento část účet byla částka 75.000 Kč připsána 10. 10. 2020.4. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.5. V řízení bylo prokázáno, že dne 7.10.2022 byla mezi právním žalobcem a žalovaným uzavřena Smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této Smlouvy poskytl žalobce žalovanému dne 10.10.2022 peněžní prostředky ve výši 75.000 Kč. Žalobce uzavřel Smlouvy jakožto podnikatel, žalovaný jakožto spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).6. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje i další důvod neplatnosti Smlouvy, a to zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (ustanovení § 588 občanského zákoníku) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ustanovení § 1813 občanského zákoníku).7. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku a požadovaných smluvních pokut a požadované náhrady nákladů nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné Smlouvy její předmět převzal (tj. čerpal dne 10.1.02022 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 75.000 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce toliko částku ve výši 8.992 Kč, je žalobou uplatněný důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (tj. 75.000 Kč) a částkou již vrácenou (tj. 8.992 Kč). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v těchto částech vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 66.008 Kč. Ohledně zaplacení požadovaného smluvního úroku, smluvních pokut, nákladů řízení a úroku z prodlení za dobu delší) soud žalobu ve výrocích II., III. a IV. tohoto rozsudku zamítnul.8. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, al