13 C 186/2023-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky společně s příslušenstvím (kapitalizovaným úrokem ve výši 10 030 Kč a zákonným úrokem z prodlení) z titulu smlouvy o půjčce ze dne , datum, č. , číslo, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, neví nic o tom, že by bral jakoukoliv půjčku v rozhodném období, jelikož v , měsíc, , rok, obdržel finanční částku ve výši 169 000 Kč. Na jednání soudu setrvale tvrdil, že předmětnou smlouvu o půjčce nepodepsal.3. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Ze smlouvy o půjčce ze dne , datum, č. , číslo, soud zjistil, že měla být uzavřena dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Z uvedené smlouvy neplyne, že by byla jakýmkoli způsobem ověřena totožnost žalovaného při uzavírání předmětné smlouvy. Na základě této smlouvy měla být žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč s tím, že bude splácena 53 týdenními splátkami po 640 Kč. Celkem tak měla být uhrazena částka 33 920 Kč, když zbytek byl částkou označenou jako souhrnný poplatek. Rovněž z uvedené smlouvy žádným způsobem neplyne, že to byl konkrétně žalovaný, kdo si převzal peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (smlouva o půjčce č. , číslo, ).5. Pohledávka byla nejprve ke dni , datum, postoupena na společnost , právnická osoba, , tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25. 6. 2015 (smlouva o postoupení pohledávek + příloha+ oznámení o postoupení pohledávky + podací arch). Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, , tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 14. 9. 2018 (smlouva o postoupení pohledávek + oznámení o postoupení pohledávky + poštovní podací arch). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky (výzva ze dne 26. 4. 2023 včetně podacího archu).6. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil jako nárok z titulu uzavřené smlouvy o půjčce. S ohledem na skutečnost, že smlouva o půjčce byla uzavřena před 1. 1. 2014, posoudil soud tento právní vztah dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“).7. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.8. Dle soudu z provedené dokazování nebylo zřejmé, zda to byl skutečně žalovaný, kdo shora uvedenou smlouvu o půjčce podepsal a převzal peněžní prostředky. Žalovaný průběhu celého řízení uvedené popíral (tvrdil neuzavření smlouvy, peněžní prostředky nepotřeboval).9. V usnesení ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016, Nejvyšší soud v souladu se svou ustálenou praxí uvedl: „Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou, a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá“10. Dle soudu tak bylo na žalobkyni, která se dovolávala pro ní příznivých důsledků ze soukromé listiny (smlouvy o půjčce), aby prokázala je pravost, tj. že smlouva byla uzavřena mezi její právní předchůdkyní a žalovaným.11. Dle soudu na základě provedeného dokazování v řízení nebylo prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce s obsahem tvrzeným v žalobě. Žalobkyní předložená listina sice obsahuje podpis, který je podobný podpisu žalovaného, nicméně žalovaný zpochybnil uzavření smlouvy o půjčce a rovněž podpis takové smlouvy. V řízení nebylo prokázáno, že by v rámci uzavírání smlouvy byla ověřena totožnost žalovaného a že to byl žalovaný, kdo si peněžní prostředky převzal. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran uzavření smlouvy, tj. hlavně ověření totožnosti žalovaného a převzetí peněžních prostředků žalovaným by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008).12. Dle soudu tak žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ohledně uzavření smlouvy právě žalovaným a jeho převzetím finančních prostředků ve výši 20 000 Kč.13. Soud proto žalobu výrokem I. zamítl v celém rozsahu, jelikož její podání nebylo důvodné.14. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení vůči tomu, kdo neuspěl. Žalovaný byl ve věci úspěšný, protože žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, nicméně se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, a proto mu soud právo náhradu nákladů řízení nepřiznal.