17 C 102/2023-61 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25.1.2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 59.756 Kč. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky řízení byla dne 13. 4. 2015 uzavřena pojistná smlouva č. , hodnota, , kterou byla pojištěna odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla značky , jméno FO, , RZ: , SPZ, s počátkem pojištění dne 11. 6. 2015 na dobu neurčitou. Dne 27.9.2021 žalovaný měl dle relace Policie ČR kolem 22. hod. v areálu , Anonymizováno, v obci , adresa, na adrese , adresa, /, Anonymizováno, poškodit zaparkované vozidlo , jméno FO, , RZ: , SPZ, , jehož vlastníkem byla ke dni vzniku pojistné události společnost , právnická osoba, . a provozovatelem , jméno FO, . Poškozený nebyl dopravní nehodě přítomen, přičemž žalovaný však dopravní nehodu opustil, aniž by dopravní nehodu, jejíhož způsobení si byl vědom, neprodleně ohlásil Policii ČR. Tato nehoda byla následně dne 28. 9. 2021 žalovaným oznámena řidiči poškozeného vozidla, který poté věc ohlásil téhož dne v 8:48 hodin Policii ČR, kdy o uvedeném byl sepsán protokol. K ohledání místa dopravní nehody příslušníky Policie ČR došlo dne 28.9.2021 v době od 9:55 hod. do 10:55 hod. Žalovaný v souvislosti s výše uvedenou dopravní nehodou v příkazním řízení obdržel pokutu 500 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že škodní událost dne 29.9.2021 nahlásil poškozený a žalobkyně ji evidovala jako pojistnou událost pod č. , hodnota, a pod č. , hodnota, , následně pouze pod č. , hodnota, . Poškozený uplatnil vůči žalobkyni nárok na pojistné plnění v celkové částce 65.282,40 Kč vč. DPH za pronájem náhradního vozidla a opravu poškozeného vozidla, a to na základě faktury č. , hodnota, vystavené dne 29. 11. 2021 společností , právnická osoba, . , právnická osoba, ., zajišťující opravu poškozeného vozidla a pronájem náhradního vozidla. Žalobkyně následně vyčíslila způsobenou újmu na částku 59.756 Kč vč. DPH, když uplatněný nárok krátila v rozsahu půjčovného, co do denní sazby na 600 Kč/den a odečetla pevné náklady na provoz poškozeného vozidla. Poté bylo pojistné plnění dle pokynu poškozeného vyplaceno dne 7.12.2021 přímo společnosti , právnická osoba, . , právnická osoba, . Dle žalobkyně žalovaný jako provozovatel a řidič vozidla porušil své povinnosti s tím, že žalobkyně má vůči němu postižní právo vyplývající z ust. § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen zákon o pojištění z odpovědnosti z provozu vozidla), dle kterého může být pojistitelem uplatněno vůči kterékoliv osobě, na jejíž odpovědnost za újmu vzniklou provozem vozidla se pojištění odpovědnosti vztahuje a která zároveň naplnila zákonem stanovené důvody pro vznik tohoto práva. Konkrétně dle ust. § 10 odst. 1 písm. b) zákon o pojištění z odpovědnosti z provozu vozidla žalovaný svým jednáním porušil ust. § 47 odst. 4 a 5 zákona o silničním provozu, neboť po způsobení dopravní nehody opustil místo nehody, kdy byl povinen nehodu oznámit Policii ČR neprodleně. V důsledku uvedeného byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření žalobkyně jakožto pojistitele podle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. a možnost žalobkyně uplatnit právo na náhradu pojistného plnění. Sepsání společného záznamu o dopravní nehodě dle ust. § 47 zákona o silničním provozu nebylo možné, neboť poškozený nebo kterákoliv jiná osoba nakládající s poškozeným vozidlem nebyli v místě a době pojistné události přítomni. Nehoda byla oznámena poškozenému a následně Policii ČR se značným časovým zpožděním, čímž žalovaný zmařil provedení důkazů (dechovou a krevní zkoušku) a ohledání místa činu v relevantní době po způsobení dopravní nehody. Dle žalobkyně žalovaný neuvedl v souvislosti s likvidací pojistné události při komunikaci se žalobkyní jediný relevantní důvod, z jakého důvodu neoznámil nehodu Policii ČR neprodleně po jejím způsobení, přičemž od údajného dle tvrzení žalovaného vzniku pojistné události dne 27. 9. 2021 v 22:00 hod. do ohlášení nehody PČR v 8:48 hod. následujícího dne uplynulo téměř 11 hodin. K tomu žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 961/2009, dle kterého kdy dechová zkouška byla viníkovi dopravní nehody provedena až po 5 hodinách z důvodu neoznámení nehody Policii ČR, je skutečností způsobilou ztížit možnost řádného šetření pojistitele o předmětné dopravní nehodě. V dané věci není zřejmé, v jaký den přesně žalovaný způsobil dopravní nehodu, když z jednoho hlášení pojistné události (evidovaného pod PU č. , hodnota, ) ze dne 29. 9. 2021 vyplývá, že k nehodě došlo 24. 9. 2021 a z dalšího hlášení pojistné události (evidovaného pod PU č. , hodnota, ) ze dne 6. 12. 2021 vyplývá, že k nehodě došlo 27. 9. 2021. Rovněž Policie ČR nejprve v této souvislosti dospěla k závěru, že k dopravní nehodě došlo 24. 9. 2021, následně je uvedeno jako datum způsobení dopravní nehody 27. 9. 2021. Datum vzniku dopravní nehody dne 24.9.2021 je uvedeno i v rozhodnutí o uložení pokuty žalovanému v blokovém řízení. Uvedené nejasnosti ohledně data vzniku pojistné události dokazují, že žalobkyně nemohla řádně zjistit skutkový stav v případě pojistné události a na základě toho došlo ke ztížení jejího šetření. Žalobkyně dále svůj nárok na právo na náhradu pojistného plnění vůči pojištěnému odvíjí rovněž z ust. § 10 odst. 1 písm. c) zákon o pojištění z odpovědnosti z provozu vozidla, neboť žalovaný bez zřetele hodného důvodu opustil místo nehody, v důsledku čehož znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. V rámci šetření pojistné události nebylo možno řádně zjistit, zda byla dopravní nehoda způsobena pod vlivem alkoholu či pod vlivem jiných návykových látek, zda skutečně řídil žalovaný a nikoliv jiná osoba, která rovněž mohla být pod vlivem návykových látek, či mohla řídit při současném zákazu řízení nebo mohla řídit, aniž by byla držitelem řidičského průkazu, atd.). Dále žalovaný rovněž svým jednáním porušil svoji povinnost vyplývající z ust. § 8 zákona zákon o pojištění z odpovědnosti z provozu vozidla spočívající v tom, že měl bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele. Toto protiprávní jednání žalovaného zakládá právo žalobkyně na náhradu toho, co za pojištěného plnila, dle ust. § 10 odst. 1 písm. e) zákon o pojištění z odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na výzvu žalobkyně ze dne 13. 12. 2021 ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 11. 2022.2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, kdy v zákonné lhůtě podal odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu č.j. , Anonymizováno, ze dne 6.4.2024. Žalovaný v rámci svého stanoviska k projednávané věci uvedl, že dne 27.9.2021 došlo k dopravní nehodě, kdy v uzavřeném areálu během couvání narazil do zaparkovaného auta, čímž byla způsobena škoda na obou dotyčných vozidlech. Žalovaný znal provozovatele poškozeného vozidla, a jelikož se daná událost stala ve večerních hodinách, byla věc s poškozeným řešena osobně následující den ráno. K uvedenému postupu měl žalovaný více důvodů, událost se stala v uzavřeném areálu, tudíž nehrozilo riziko dalšího poškození či neidentifikování vozidla, nebyla způsobena škoda převyšující limit ve výši 100.000 Kč, pro vznik povinnosti dle ust. § 47 odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. Následující den ráno tedy žalovaný z vlastní iniciativy kontaktoval provozovatele vozidla a sepsal s ním protokol o nehodě. Po vzájemné domluvě byla přivolána Policie ČR, která na místě provedla dokumentaci události. Žalovaný má za to, že zvolený postup nemohl prakticky ztížit řádné prošetření události ze strany žalobkyně, neboť nedošlo ze strany žalovaného k porušení povinností dle ust. § 47 odst. 4, odst. 5 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. O uvedeném svědčí i skutečnost, že Policie ČR nezahájila správní řízení o nehodě, jehož předmětem by bylo porušení uvedených povinností. Žalovanému byla toliko uložena pokuta za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. k zákona č. 361/2000 Sb. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2007/2012 ze dne 24.10.2012, dle kterého, samotné porušení povinnosti ohlásit dopravní nehodu PČR nemusí mít za následek nemožnost či podstatné ztížení zjištění okolností rozhodných pro posouzení nároku na pojistné plnění na jeho výši v případě, že byla pojistná událost oznámena řádně pojistiteli. Dále tvrdí, že údajné ztížení zjištění okolností nemůže být ospravedlněno ani hypotetickou možností, že splnění povinnosti (ohlášení policii) mohlo přinést o pojistné události další informace (například o řízení pod vlivem alkoholu). Pokud totiž nic tyto skutečnosti neprokazuje, tak pouze jejich hypotetická možnost není dostatečným důvodem ke snížení pojistného plnění. A dále rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 4585/2007 ze dne 28.1.2010, dle kterého opuštění mí