17 C 91/2024-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26.9.2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soudem bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 12.000 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že dne 2.12.2004 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, uzavřena smlouva o půjčce č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto poskytnutou částku a dále souhrnný poplatek ve výši 7.968 Kč tj. celkem 19.968 Kč zaplatit v pravidelných 52 týdenních splátkách. Žalovaný však své povinnosti nesplnil a zaplatil pouze 7.085 Kč, kterou právní předchůdce žalobce započetl na souhrnný poplatek ve výši 7.085 Kč a na jistinu ve výši 0 Kč. Na jistině žalovaný dluží 12.000 Kč, na poplatku částku ve výši 883 Kč. Následně právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 ke dni 1.7.2015 postoupil shora uvedené pohledávky společnosti , Anonymizováno, a tato následně s účinností ke dni 24.8.2018 žalobci, což bylo žalovanému oznámeno. Dlužné částky požadované žalobcem žalovaný neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 26.4.2023.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Dne 2.12.2004 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, uzavřena smlouva o půjčce č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 12.000 Kč, která mu byla vyplacena v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce splatit částku ve výši 12.000 Kč a dále poplatek v celkové výši 7.968 Kč tj. celkem částku ve výši 19.968 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách po 384 Kč. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o půjčce ze dne 2.12.2004 č. , číslo, vč. smluvních podmínek.5. Dne 19.6.2015 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaný mimo jiné v celkové výši 12.883 Kč (uhrazeno 7.085 Kč) z titulu smlouvy č. , číslo, vč. příslušenství společnosti , Anonymizováno, ., což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25.6.2015 a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 byla s účinností ke dni 24.8.2018 pohledávka postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 17.9.2018. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne ze dne 19.6.2015, ze dne 24.8.2018 vč. přílohy č. , číslo, a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25.6.2015 a ze dne 17.9.2018 vč. dokladu o odeslání.6. Dne 26.4.2023 byl žalovaný vyzván k úhradě částky v celkové výši 12.883 Kč, a to nejpozději do 9.5.2023 s tím, že se jednalo o neuhrazené pohledávky právního předchůdce žalobce z titulu z titulu smlouvy o půjčce č. , číslo, . Současně byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předmětná výzva byla odeslána žalovanému na prostřednictvím České pošty s.p. Uvedené bylo zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 24.6.2023 vč. dokladu o odeslání.7. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 2.12.2004 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, uzavřena smlouva o půjčce č. , číslo, ve smyslu ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník účinný do 31.12.2013. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 12.000 Kč, která mu byla vyplacena v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce splatit částku ve výši 12.000 Kč a dále poplatek v celkové výši 7.968 Kč tj. celkem částku ve výši 19.968 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách po 384 Kč. Na tuto smlouvu žalovaný uhradil částku ve výši 7.085 Kč. Následně byla pohledávka v celkové výši 12.883 Kč postoupena žalobci, který je ve věci aktivně legitimován. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu požadované jistiny ve výši 4.915 Kč, na kterou soud započet provedenou částečnou úhradu ve výši 7.085 Kč z jistiny ve výši 12.000 Kč (12.000 – 7.085) Soud vyhověl žalobě, i pokud jde o příslušenství pohledávky, jímž jsou úroky z prodlení ve smyslu ust. § 517 občanského zákoníku v zákonné výši z dlužné částky ve výši 4.915 Kč. Úroky z prodlení náleží žalobci ode dne následujícího po postoupení pohledávky tj. od 2.7.2015 do zaplacení.8. Pokud jde o nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 7.085 Kč na jistině a částky ve výši 883 Kč na souhrnném poplatku tj. celkem ve výši 7.968 Kč, dospěl soud k závěru, že v této části je žaloba nedůvodná. Právní předchůdce žalobce požadoval v souvislosti s poskytnutou půjčkou ve výši 12.000 Kč souhrnný poplatek v částce 7.968 Kč, což činí 66,4 % poskytnuté půjčky. Dle ustanovení § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena adhézním způsobem na formulářové na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012). Sjednaný souhrnný poplatek – kapitalizovaný úrok ve výši, jak shora uvedeno, má soud za to, že je v rozporu s dobrými mravy. Za dobré mravy je nutno považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že sjednaný souhrnný poplatek v takové výši je považován za odporující obecně uznávaným pravidlům a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy je v rozporu s dobrými mravy. Je nutno také přihlédnout k tomu, že žalovaná jako spotřebitel při uzavírání smlouvy o půjčce včetně dohody o poplatku jednala pravděpodobně v tíživé situaci, která jej vedla k tomu, aby souhlasila se sjednáním tak vysokých poplatků za půjčku. Soud vycházel i z toho, že smlouva je uzavřena na předtištěném formuláři právního předchůdce žalobce a je poměrně nejasné, co vše částka 7.968 Kč jako souhrnný poplatek představuje, kdy tato částka rozhodně neodpovídá běžně sjednaným poplatkům za administrativní činnost, ani úrokům z úvěru při splatnosti půjčky 52 týdnů. Tato výše je zcela v nepoměru k výši půjčky a sjednání takového poplatku, soud považuje sjednaný poplatek ve výši 7.968 Kč za odporujícím dobrým mravům, a proto v této části žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku tj. výrokem II. soud zamítl v rozsahu rozdílu mezi přiznanou jistinou (4.915 Kč) a žalobcem požadovanou jistinou (12.000 Kč) tj. částky 7.085 Kč a to vč. příslušenství k této částce, a žalobcem požadovaného zůstatku na souhrnném poplatku ve výši 883 Kč.9. Náklady řízení činí částku ve výši 2.252 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč.10. Výrok III. je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy ve věci byl žalobce úspěšný v rozsahu částky výroku I. Kč, což představuje 38,15 % a neúspěšný v rozsahu výroku II., což činí 61,85 %. Žalovaný by měl tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 23,70 % (rozdíl mezi 61,85 – 38,15), avšak dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.