20 C 140/2024-28 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla nárok žalobce vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 12 685,89 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřel žalovaný s původním věřitelem , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla postoupena pohledávka na žalobce. Žalovaný uhradil částku ve výši 15 128,01 Kč v sedmi řádně uhrazených splátkách, dále však podle nehradil dlužnou částku řádně a včas.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, za podmínek § 101 odst. 4 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků.Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav.Dne 22. 5. 2020 uzavřel žalovaný a věřitel , Anonymizováno, . s., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , dle které měl původní věřitel poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, což žalovaný stvrdil vlastnoručním podpisem. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 soud zjistil, že žalobce a původní věřitel uzavřeli smlouvu, podle které původní věřitel postupuje pohledávku za žalovaným na žalobce za úplatu. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil na žalobce, dle podacího archu bylo toto oznámení odesláno žalovanému. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce dopisem ze dne 9. 4. 2024 vyzval žalovaného prostřednictvím právního zástupce k úhradě žalované částky, dle podacího archu je zřejmé, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 10. 4. 2024.Při posouzení předmětného nároku soud vycházel z toho, že smluvní vztah je spotřebitelským úvěrem.Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanského zákoníku se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí odsouzenému vydat oč se obohatil.Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezkoumal ani neprokázal posouzení úvěruschopnosti žalovaného a smlouva je proto neplatná.Bylo prokázáno, že půjčenou částka ve výši 15 000 Kč žalovaný převzal a žalovanému zaplatil před podáním žaloby částku ve výši 15 128,01 Kč, tedy částku převyšující půjčenou částku. Soud tedy žalobu zamítl, neboť bezdůvodné obohacení poskytnuté z neplatné smlouvy bylo žalovaným již vráceno a další požadované nároky vyplývají z předmětné smlouvy, kterou soud shledat neplatnou.Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl ve věci úspěch, náklady řízení mu nevznikly, proto soud rozhodl, tak jak je shora uvedeno.