20 C 203/2024-23 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou u soudu dne 9. 5. 2014 se žalobce domáhá vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 11 826,27 Kč s příslušenstvím na základě úvěrové smlouvy.V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval soud žalovaného, aby sdělil soudu, zda souhlasí s projednáváním věci bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu nereagoval a k návrhu se nevyjádřil. V souladu s výše uvedeným ustanovením soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobce i žalovaný neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání v soudem určené lhůtě žádné námitky.Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.Dne 4. 1. 2016 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o povoleném debetu k účtu č. , č. účtu, , kterou se žalobce zavázal žalovanému poskytnout povolený debet do výše 10 000 Kč s úrokem 19,99 % p.a. (smlouva o bankovních službách, smlouva o povoleném debetu). Žalovaný částku přečerpal a neuhradil, proto byl žalobcem vyzván ke splnění dluhu a následně žalobce od smlouvy odstoupil (dopis ze dne 2. 10. 2023, výpis z účtu, oznámení o zrušení účtu ze dne 12. 10. 2017). Žalovaný žalobci dále nic nezaplatil a žalobce žalovaného vyzval upomínkou (předžalobní upomínka, doklad o odeslání).Při právním posouzení soud použil zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť úvěrová smlouva byla uzavřena po 1. 1. 2014, tedy za účinnosti tohoto zákona. Podle § 2395 o. z.se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Na úrok z prodlení byl použit § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobě je zcela důvodná, neboť žalobce s žalovaným uzavřeli úvěrovou smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytnout finanční prostředky žalovanému a žalovaný se tuto částku zavázal zaplatit i s úroky. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas a vznikl tak dluh 11 826,27 Kč.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný účastník řízení má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému účastníkovi. Soud přiznal žalobci dle ust. § 142 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, návrh ve věci samé a výzva k plnění) po 300 Kč, náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, návrh ve věci samé a výzva k plnění) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy návrh žalobce je podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech (což je soudu známo z úřední činnosti), kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje 50 000 Kč.