20 C 26/2024-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 2. srpna 2023 po žalovaném domáhá zaplacení nedoplatku ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, . dne 7. 6. 2019 ve výši 22 000 Kč. Žalovaný na dluh uhradil 33 921 Kč.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, soud za podmínek § 101 odst. 4 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků a vycházel z listinných důkazů založených ve spise. Mezi právním předchůdcem žalobce společnosti , právnická osoba, . , adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, dne 7. června. 2019, kdy předmětem půjčky byla částka 22 000 Kč, kterou měl žalovaný zaplatit ve 14 splátkách po 2 921 Kč, ve výši celky 40 894 Kč, kdy tuto částku tvořily poskytnuté peněžní prostředky, úrok, úhrada za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěrového případu a platba za inkaso plateb v hotovosti ve výši 18 894 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ve výši 15 % a RPSN 272,44 % (důkaz smlouvou). Žalobce zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr vyplněním žádosti o úvěr, ze kterého vyplývá příjem žadatele 15 592 Kč doložený výplatní páskou a pracovní smlouvou s tím, že měsíční výdaje na bydlení jsou 4 460 Kč a doprava, jídlo a osobní náklady 1 118 Kč, použitelný měsíční příjem je 10 064 Kč (důkaz pracovní smlouvou a výplatním platným lístkem - za březen 2019, mzda ve výši 13 421 Kč a v dubnu 2019 13 057 Kč). Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem ze dne 25. 4. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky zaslané žalovanému. Předžalobní výzva byla učiněna dopisem ze dne 17. 7. 2023 (důkaz dopisem včetně podacího lístku). Výše zaplacené částky byla prokázána přehledem plateb, kdy bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 33 921 Kč.3. Soud nárok posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovaném poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Žalobce tvrdil, že prověřil úvěruschopnost v žalovaného, kdy soud dospěl k závěru, že toto žalobce řádně neprovedl, když žádným způsobem nedoložil výdaje žalovaného. Právní předchůdce žalobce se pouze spokojil s doloženým příjmem žalovaného a neověřil si deklarované výdaje žalovaného, které jsou evidentně nepřiměřeně nízké. Nebyla prověřena lustrace žalovaného, zda je veden v registrech jako dlužník. Jestliže tedy žalobce s ohledem na platnou judikaturu neprověřil schopnost žalovaného úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III US 4129/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ) dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru neplatná.7. Žalovaný by byl povinen podle citovaného ustanovení vrátit žalobci pouze dosud neuhrazenou jistinu. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný zaplatil 33 921 Kč, soud žalobu zamítl.8. Úspěšný žalovaný by měl právo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Tyto mu žádné nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.