20 C 79/2024-24 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 28 190,12 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, žalovaná se zaregistrovala na internetových stránkách žalobce, zaslala žalobci elektronickou kopii svého dokladu totožnosti. Byla jí založena klientská sekce. Žalobce před poskytnutím úvěru posoudil úvěryschopnost žalované. Výpisem z účtu, výplatními lístky za rozhodné období, výpisem z databáze poskytovatelů úvěru u , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , a z doložených listin zjistil výši čistých příjmů žalované ke splacení úvěru. Dne 6. 3. 2023 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Touto smlouvou se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, která se jej zavázala zaplatit jednorázově nejpozději do 31. 5. 2023 společně s úrokem. Žalovaná čerpala úvěr dne 6. 3. 2023 převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Dle článku 8 dohodou stran byla posunuta splatnost úvěru do 3. 4. 2023 za poplatek 4 550,12 Kč. Žalovaná tak měla celkem uhradit žalobci částku 22 550,12 Kč. Žalovaná však nesplnila své povinnosti řádně a včas, ve sjednané době úvěr nesplatila. Podanou žalobou se žalobce domáhá jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 550,12 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 1. 6. 2023 do 2. 9. 2023 a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 1. 6. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku dne 6. 3. 2023 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně. Jednorázová výše splátky byla sjednána ve výši 24 552,33 Kč, splatnost úvěru byla sjednána na 28 dnů od odeslání finančních prostředků. Z úvěrových podmínek soud zjistil, že žalovaná byla seznámena s podmínkami poskytnutí úvěru. Z předžalobní upomínky ze dne 21.10.2023 soud zjistil, že zástupce žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Z výpisu z EUCB CZ soud zjistil, že žalobce si prováděl lustraci žalované v tomto systému. Z přiložených fotografií soud zjistil, že žalovaná zaslala žalobci kopii svého občanského průkazu. Dále soud zjistil, že v rozhodném období majitelkou účtu č. , č. účtu, byla žalovaná.5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že 6. 3. 2023 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále je občanský zákoník). Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitelka. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Žalobce se žádným způsobem nezajímal o výdaje žalované. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).6. Soud doplňuje i další důvod neplatnosti, a to zjevný rozpor jejich obsahu s dobrými mravy (ustanovení § 588 občanského zákoníku) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele (ustanovení § 1813 občanského zákoníku), kdy tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výší částek poskytnutých právním žalobcem (tj. 20 000 Kč/24 552,33 Kč) během relativně krátké doby (jednoho měsíce).7. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru a prodloužení data splatnosti a smluvní pokuty nevzniklo, nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala předmět tj. čerpala ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Žalovaná žalobci ničeho neuhradila. Je žalobou uplatněný nárok důvodný co do výše částky čerpané žalovanou, tj.20 000 Kč. S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 20 000Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit z těchto částek i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24. 10. 2018). Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení částky ve výši částce 8 190,12 Kč soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou 20 000 Kč, ohledně které bylo žalobci vyhověno. Naopak úspěch žalované je představován částkou 8 190,12 Kč, neboť ohledně této částky byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 71 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 29 % předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované, má žalobce vůči žalované právo na 42 % (71 % – 29 % = 42 %) účelně vynaložených nákladů.9. Náklady vynaložené žalobcem v daném případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 128 Kč, 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH, celkem tedy 2 580 Kč. Vzhledem k poměru úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované má žalobce vůči žalované právo na náhradu 42 % účelně vynaložených nákladů, tj. na částku 1 084 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zást. žalobce (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku.