21 C 107/2022-77 — Městský soud v Brně

1. Žalobou z 7.4.2022 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako nesplaceného zůstatku úvěru, který žalované poskytla společnost , právnická osoba, Rozsudkem z 13.7.2022 bylo ve věci rozhodnuto, přičemž soud dospěl k závěru, že poskytovatelka úvěru neprovedla řádné prověřování úvěruschopnosti žalované, uzavřená úvěrová smlouva je proto neplatná a nárok je nutno posoudit z hlediska bezdůvodného obohacení, které odpovídá rozdílu mezi skutečně poskytnutou částkou a částkou, uhrazenou žalovanou. Do výroku, kterým byla žaloba částečně zamítnuta, podala žalobkyně odvolání. Odvolací soud následně tuto část rozsudku zrušil, když dospěl k závěru, že soud neměl rozhodovat bez nařízení jednání, a uložil soudu žalobkyni u jednání použit dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že z opětovně nařízených jednání se žalobkyně omlouvala, soud odvolacím soudem požadované poučení žalobkyni adresoval usnesením čj. , spisová značka, z 8.3.2024, v němž žalobkyni upozornil, že dosud neprokázala realizaci prověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně k důkazu navrhovala pouze výslech svědkyně , jméno FO, , která úvěrovou smlouvu realizovala. K dalšímu nařízenému jednání se žalobkyně opět nedostavila, a soud proto jednal v její nepřítomnosti. Soud u tohoto jednání provedl důkaz jak žalobkyní předloženými listinami, tak výslechem navržené svědkyně.2. Z listiny nazvané Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti a z listiny Standardní informace o spotřebitelském úvěru zelená v hotovosti vzal soud za prokázáno, že dne 26.4.2018 uzavřeli , právnická osoba, jako věřitel (dále , Anonymizováno, ) a žalovaná jako dlužník smlouvu, na základě které žalovaná stvrdila, že v hotovosti převzala úvěrovou jistinu 15.000,00 Kč a zavázala se ji včetně poplatku za úvěr 12.320,00 Kč (rozepsaného na úrok 3.676,00 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 5.339,00 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 3.305,00 Kč), tj. celkem 27.320,00 Kč splatit v 17 měsíčních splátkách po 1.518,00 Kč a 18. splátce 1.514,00 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za upomínku 300,00 Kč (max. za 12 upomínek). Dle přehledu plateb žalovaná neuhradila žádnou splátku v plné výši, celkově uhradila 10.808,00 Kč.3. Z listiny Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr vzal soud za prokázáno, že ohledně svých majetkových poměrů žalovaná uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, má tři vyživované osoby, je v domácnosti a má příjem 8.100,00 Kč, přičemž příjmy domácnosti jsou 33.100,00 Kč. Majetkové poměry byly dle listiny ověřeny výměrem důchodu, podpory nebo rozhodnutím o přiznání dávky a poštovními složenkami. Dle zprávy Úřadu práce , adresa, byla žalovaná v době uzavření smlouvy na rodičovské dovolené s nezletilým synem , jméno FO, , nar. , datum, , pobírala rodičovský příspěvek , částka, a přídavky na dítě , částka, , a dále příspěvek na bydlení , částka, .4. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, vzal soud za prokázáno, že tato vyplňovala zákaznickou kartu žalované, přičemž jediný příjem, který v této souvislosti ověřovala, byl rodičovský příspěvek , částka, a přídavky na dítě , částka, – pokud jde o ostatní příjmy, tyto nejenže neověřovala, ale vycházela pouze z toho, co jí bylo řečeno. Dle svědkyně také bylo u poskytovatelky úvěru , právnická osoba, zcela běžné, že se do karty zákazníka uváděly příjmy všech osob, které žily v dané domácnosti, tedy matky, otce, sourozenců apod., aniž by se tyto ověřovaly. Stejně tak bylo u této poskytovatelky úvěrů běžné, že úvěry byly poskytovány i sociálně slabým osobám, které pobírají příspěvek na bydlení. Svědkyně také osvětlila, že kolonka „interní splátky PF“ znamená, že dotyčná osoba již , právnická osoba, splácí jeden úvěr – v daném případě tedy žalovaná již splácela 1.400,00 Kč měsíčně.5. K výzvě soudu, aby žalobkyně doložila posuzování úvěruschopnosti žalované, žalobkyně mimo jiné uvedla, že „bylo ověřeno, že další čisté příjmy domácnosti jsou 25.000,00 Kč“ – toto tvrzení je však v rozporu se shora uvedenou svědeckou výpovědí svědkyně , jméno FO, , která výslovně uvedla, že tato částka ověřována nebyla, když dále uvedla, že se takto zapisovaly příjmy jakýchkoliv osob, žijících v bydlišti dlužníka. Pokud navíc – jak se uvádí v kartě zákazníka – byla výše sociálních dávek žalované (rodičovského příspěvku a přídavků na dítě) ověřena z poštovních poukázek, bylo z výše rodičovského příspěvku zřejmé, že žalovaná má jednu, nikoliv tři vyživované osoby, a že je osobou na rodičovské dovolené, která je – jak se v kartě uvádí – svobodná a má základní vzdělání.6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Výše uvedený závazkový vztah posoudil soud podle § 2395 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) a dle zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Účastníci uzavřeli ve shora uvedeném případě smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla Provident žalované úvěrovou jistinu 15.000,00 Kč v hotovosti.7. Soud v prvé řadě posuzoval, zda , Anonymizováno, splnila povinnost, vyplývající z ust. § 86 an. ZSÚ, zejména zda jí požadované informace o žalované a jejích majetkových poměrech byly spolehlivé, dostatečné a přiměřené, a zda postupovala čestně, transparentně a se zohledněním práv a zájmů spotřebitele (§ 76 odst. 1 ZSÚ), a s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ), kterou definuje § 2, odst. 1, písm. p) zákona 634/1992 Sb.8. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná rozhodnutím o přiznání dávky doložila, že je matkou na rodičovské dovolené s příjmem 8.100,00 Kč. Z karty zákazníka ve spojení s výpovědí svědkyně , jméno FO, bylo prokázáno, že z uvedeného příjmu 8.100,00 Kč žalovaná splácela další úvěr poskytovatelce úvěru , Anonymizováno, ve výši 1.400,00 Kč, jinak řečeno, z uvedeného příjmu žalované reálně zbývala částka 6.700,00 Kč. Z karty zákazníka ve spojení s výpovědí svědkyně , jméno FO, bylo dále prokázáno, že tvrzený příjem dalších členů domácnosti (žalovaná v kartě uváděla, že žije s rodiči) ve výši 25.000,00 Kč nebyl nijak ověřován, přičemž se u poskytovatelky úvěru jedná o běžnou praxi, včetně toho, že do karty zákazníka jsou takto zapisovány příjmy osob, které žijí v daném bydlišti, aniž by tyto byly z hlediska zákona spoludlužníky, resp. aniž by měly k dlužníkovi jakýkoliv právní vztah, z něhož by vyplývala jejich participace na závazcích z úvěrové smlouvy. Pokud tedy žalované zbývala částka 6.700,00 Kč a poskytovatelka úvěru jí schválila další úvěr, z něhož jí vznikla povinnost splácet 1.518,00 Kč měsíčně, zbývalo by žalované měsíčně 5.182,00 Kč na pokrytí jejích výdajů a výdajů jejího nezletilého dítěte.9. Žalovaná jako matka na rodičovské dovolené, navíc svobodná a se základním vzděláním, je typicky nízkopříjmovou osobou (ostatně v době uzavření smlouvy pobírala příspěvek na bydlení, tj. nebyla ani schopna hradit náklady na bydlení ze svých zdrojů), u které je požadavek na prověřování úvěruschopnosti zvlášť důrazný. Soud naprosto neakceptuje v této souvislosti argumenty žalobkyně o krátkodobosti úvěru a jeho nízké výši, protože konkrétní parametry úvěru a úroveň, v jaké je nutné prověřovat úvěruschopnost každého dlužníka, je zcela individuální. Splátka cca 1.500,00 Kč má zcela jinou ekonomickou hodnotu pro osobu, jejíž příjem je 20.000,00 Kč, a zcela jinou hodnotu pro osoby, jako je žalovaná, kde obě splátky, tj. původní 1.400,00 Kč a nově sjednaná 1.518,00 Kč reprezentují v souhrnu 36% příjmů, z nichž žalované zůstává disponibilní částka 5.182,00 Kč. Navíc nijak neověřené příjmy 25.000,00 Kč jako příjmy ostatních osob, žijících ve stejném bydlišti, avšak osob, které nejsou spoludlužníky a jejichž vztah k žalované nemůže zakládat participaci na závazcích, plynoucích z úvěrové smlouvy, nemůže být započten jako příjem na straně dlužníka, neboť se nejedná o příjem žalované, a tedy ani příjem, zohlednitelný z hlediska prověřování úvěruschopnosti dlužníka.10. Za této situace soud dospěl k závěru, že u původního věřitele , Anonymizováno, neproběhlo náležité prověřování úvěruschopnosti žalované a že tedy nelze mít u uvedené společnosti za splněnou povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele úvěr splatit. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti obou uzavřených úvěrových smluv, když tuto neplatnost konstatuje jako neplatnost absolutní, k níž přihlíží z úřední povinnosti.11. Pokud jde o posouzení neplatnosti smlouvy jako neplatnosti absolutní, uvádí soud, že shodná povinnost prověřovat úvěruschopnost dlužníka by