29 C 295/2023-24 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč, souhrnného poplatku 6 624 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel, dne , datum, uzavřeli písemně smlouvu o půjčce, jejíž nedílnou součástí si ujednali smluvní podmínky, které byly ujednány ve smlouvě, kterou právní předchůdce žalobkyně žalovanému přenechal peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč do 28. 10. 2005, kdy nebylo ujednáno přesně za co je, a to v 52 týdenních splátkách ve výši 384 Kč, přičemž první 7. den od data uzavření smlouvy. Dále si strany ve smlouvě ujednaly, že plnění žalovaného bude použito (započteno) nejprve na poplatek, poté na jistinu. Žalovaný však nezaplatil splátky řádně a včas. Žalovaný za celou dobu trvání závazku ze smlouvy plnil celkem 1 344 Kč. Plnění žalovaného právní předchůdce žalobkyně započetl na poplatek. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli dne , datum, písemně smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni a žalobkyně to oznámila žalovanému. Celková dlužná částka tak nyní činí 18 624 Kč s příslušenstvím a sestává z jistiny 12 000 Kč, souhrnného poplatku 6 624 Kč s úrokem z prodlení v základní výši z částky jistiny od 2. 7. 2015 do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.).Soud z výpisu z obchodního rejstříku, smlouvy o půjčce ze dne , datum, , smluvních podmínek a předžalobní výzvy z 11. 9. 2023 včetně archu zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel, dne , datum, uzavřeli písemně smlouvu, jejíž nedílnou součástí si ujednali smluvní podmínky, které nebyly ujednány přímo ve smlouvě, kterou právní předchůdce žalobkyně žalovanému přenechal peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč do 28. 10. 2005, kdy nebylo ujednáno přesně za co je, a to v 52 týdenních splátkách ve výši 384 Kč, přičemž první 7. den od data uzavření smlouvy. Dále si strany ve smlouvě ujednaly, že plnění žalovaného bude použito (započteno) nejprve na poplatek, poté na jistinu. Žalovaný však nezaplatil splátky řádně a včas. Žalovaný za celou dobu trvání závazku ze smlouvy plnil celkem 1 344 Kč. Plnění žalovaného právní předchůdce žalobkyně započetl na poplatek. Vzhledem k právnímu posouzení soudu níže, kdy soud posoudil ujednání ve smlouvě o úroku a administrativním poplatku jako neplatné, však právní předchůdce žalobkyně nezapočet plnění žalovaného řádně. Soud tedy plnění žalovaného započetl znovu a řádně. Žalovaný pak ve skutečnosti nezaplatil (pouze) 10 656 Kč s příslušenstvím, sestávajících z jistiny 10 656 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 1. 2024 do zaplacení. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně přílohy soud zjistil, že následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli dne , datum, písemně smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni a žalobkyně to oznámila žalovanému. Celková dlužná částka tak nyní činí 18 624 Kč s příslušenstvím a sestává z jistiny 12 000 Kč, souhrnného poplatku 6 624 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky jistiny od 2. 7. 2015 do zaplacení.Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.Dle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.Soud právně posoudil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, uzavřeli smlouvu o půjčce, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že žalovanému a přenechá peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal tyto vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v ujednané době, to vše ve splátkách. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo o spotřebitelský úvěr (v souladu s přechodným ustanovením o. z. dle § 657 ve spojení s § 2 písm. a) zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru). Takové ujednání ve smlouvě o závazku žalovaného zaplatit poplatek, je však neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům a obchází zákon (v souladu s přechodným ustanovením o. z. dle § 39 obč. zák.). Poplatek (tj. představující všechny náklady, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem), kdy navíc strany si neujednaly dostatečně určitě, za co poplatek je, činí 6 624 Kč, půjčka (tj. představující peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici) činí 12 000 Kč. Pak při uvážení okolností konkrétního případu, kdy při uzavření smlouvy poplatek dosahoval 56 % spotřebitelského úvěru, kdy splatnost byla ujednána na 1 rok, kdy nebylo ve smlouvě ujednáno dostatečně určitě, za co poplatek je, soud má za to, že jde o ujednání nemravné a že cílem a smyslem tohoto ujednání bylo uměle navýšit zisk nabytý v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a skrýt jej v uvedeném ujednání. Právnímu předchůdci žalobkyně tak nevzniklo právo na zaplacení souhrnného poplatku. Dále si strany ve smlouvě ujednaly, že plnění žalovaného bude použito (započteno) nejprve na poplatek, poté na jistinu. Žalovaný nezaplatil splátky řádně a včas. Žalovaný za celou dobu trvání závazku ze smlouvy plnil celkem 1 344 Kč, zbývalo tak zaplatit 10 656 Kč. Žalovaný se tím dostal do prodlení. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo také právo na úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení (§ 1970 o. z.). Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (v souladu s přechodným ustanovením o. z. dle § 524 obč. zák.). Celková dlužná částka tak nyní činí 10 656 Kč s příslušenstvím a sestává z jistiny 10 656 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od 14. 1. 2024 do zaplacení. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 656 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), a ve zbytku, tj. co do souhrnného poplatku 6 624 Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to v rozsahu cca 10 % návrhu v žalobě, neúspěch pak v rozsahu cca 90 % (úspěch žalovaného). Soud náklady řízení poměrně rozdělil a dospěl k závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).