30 C 243/2021-37 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 500,88 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 30. 9. 2016 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 500,88 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, částky 2 239,12 Kč jako dlužných úhrad za poplatek za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 3 701,74 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků u prodlení ve výši 1 244,54 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 500,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 4 180 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 499,12 Kč na jistinu, ve výši 1 120 Kč na úrok, ve výši 1 600 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 960,88 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.Žalobkyně dále požadoval úhradu částky 10 512,12 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 30. 9. 2016 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 512,12 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny a částky 3 137,88 Kč jako dlužných úhrad za poplatek za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 5 748,84 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 934,57 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 512,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 12 450 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 4 487,88 Kč na jistinu, ve výši 2 100 Kč na úrok, ve výši 3 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 2 862,12 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 11. 7. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne 11. 7. 2016). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 23,72 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 2 100 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 26 100 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 11. 7. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy požadovala půjčení částky 15 000 Kč a uvedla, že bydlí jako spolubydlící s partnerem od ledna 2016, kdy náklady na bydlení uvedla v částce 3 000 Kč. Dále uvedla, že je od června 2015 zaměstnána s příjmem 14 200 Kč. Počet zaměstnání za poslední 3 roky uvedla v počtu 2. Výdaje na domácnost uvedla ve výši 2 500 Kč. K těmto tvrzením doložila výplatní pásky, pracovní smlouvu a doklad SIPO. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.5. Dne 30. 9. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 30. 9. 2016). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 23,72 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 1 120 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 13 920 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 30. 9. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná požadovala půjčení částky 15 000 Kč, při uzavírání smlouvy uvedla, že žije s partnerem u rodičů od ledna 2016, kdy náklady na bydlení uvedla v částce 3 500 Kč. Dále uvedla, že je zaměstnána s příjmem 15 000 Kč. Počet zaměstnání za poslední 3 roky uvedla v počtu 1 (uváděný zaměstnavatel se lišil od předcházející zákaznické karty z 11. 7. 2016). Výdaje na domácnost uvedla ve výši 4 500 Kč a splátky úvěrů ve výši 1 800 Kč. Současně potvrdila, že již splácí u právní předchůdkyně žalobkyně jednu půjčku. K těmto tvrzením doložila výplatní pásky, a pracovní smlouvu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni.7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který byl účinný v době uzavření smlouvy, a to ve dnech 11. 7. 2016 a 30. 9. 2016. Z obsahu obou smluv jednoznačně vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 1 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 3 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o půjčce ze dne 11. 7. 2016 peněžní prostředky v částce 15 000 Kč. Žalovaná tuto částku od právní předchůdkyně žalobkyně převzala dne 11. 7. 2016. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 30. 9. 2016 částku 15 000 Kč, kterou téhož dne převzala.9. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.10. Podle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil.11. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost