31 C 248/2023-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost, aby vyklidil bytovou jednotu č. , hodnota, , vymezenou v budově s č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku p. č. , hodnota, , zapsaného na LV , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, u , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, . Uvedli, že jsou spoluvlastníky označené bytové jednotky, kterou na základě nájemní smlouvy ze dne 16. 5. 2022 pronajali žalovanému. Nájemní vztah založený touto nájemní smlouvou trval s účinností od 1. 6. 2022 do 30. 11. 2023. Žalovaný nedostál svému závazku z výše označené nájemní smlouvy a žalobcům neuhradil nájemné za měsíce duben, květen a červen roku 2023, proto mu byla dána dne 24. 7. 2023 výpověď z nájmu předmětného bytu, která byla žalovanému doručena dne 7. 8. 2023. Nájemní vztah skončil ke dni 7. 8. 2023, žalovaný však dosud předmětný byt nevyklidil a proti vůli žalobců ho užívá.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:4. Z výpisu z katastru nemovitostí z LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, soud zjistil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky mimo jiné pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba. Z nájemní smlouvy ze dne 16. 5. 2022 vyplývá, že žalobci jako pronajímatelé uzavřeli s žalobcem jako nájemcem nájemní smlouvu o nájmu bytové jednotky č. , hodnota, , vymezené v budově s č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku p. č. , hodnota, , zapsaného na LV , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, u , Anonymizováno, kraj, k. ú. , adresa, . Na základě této smlouvy žalobci přenechali s účinností od 1. 6. 2023 na dobu určitou v trvání do 30. 11. 2023 předmětnou bytovou jednotku k užívání. Výše nájemného a úhrad za služby spojených s užíváním předmětného bytu byly specifikovány v evidenčním listu k předmětnému bytu. Uvedenou smlouvou se žalovaný zavázal mimo jiné platit žalobcům nájemné ve výši 13 078 Kč měsíčně a úhrady za služby spojené s užíváním bytu v souhrnné výši 5 230 Kč měsíčně, celkem 18 308 Kč měsíčně. Dne 10. 5. 2023 uzavřeli pronajímatelé s žalovaným dohodu o splátkovém kalendáři, touto dohodou žalovaný uznal svůj dluh vůči pronajímatelům co do důvodu a výše, který vznikl z titulu dlužného nájemného ve výši 39 170 Kč a zavázal se dluh splatit ve třech splátkách do 30. 7. 20253. Dne 24. 7. 2023 žalobci dali žalovanému výpověď z nájmu předmětného bytu pro neplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaných s užíváním bytu za dobu od dubna do června 2023, žalovanému byla výpověď doručena dne 7. 8. 2023. Výpověď obsahuje mimo výpovědní důvod též poučení žalovaného o možnosti podat proti výpovědi námitky nebo návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi u soudu. Soud provedl lustraci žalovaného v systému ISAS za účelem kontroly, zda podal u soudu žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu s negativním výsledkem. Dle přehledu předpisů a plateb žalovaný dluží žalobcům na nájemném a úhradách za služby spojených s užíváním předmětného bytu k datu 31. 10. 2023 celkem 142 326 Kč, dle aktuálního přehledu předpisů a plateb žalovaný dluží žalobcům na nájemném a úhradách za služby spojených s užíváním předmětného bytu k datu 17. 4. 2024 celkem 253 522 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 13. 9. 2023 vyzvali žalobci žalovaného k vyklizení předmětného bytu do sedmi dnů od doručení této výzvy a upozornili ho na možnost uplatnění práv u soudu prostřednictvím žaloby na vyklizení. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dne 2. 10. 2023.5. Podle § 2286 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „občanského zákoníku“, výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.6. Podle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku, poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.7. Podle § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno.8. Podle § 2292 občanského zákoníku, nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.9. Soud z výše uvedených důkazů dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že právo nájmu žalovaného k předmětnému bytu zaniklo ke dni 7. 8. 2023 na základě písemné výpovědi žalobců ze dne 24. 7. 2023, která mu byla osobně doručena dne 7. 8. 2023. V řízení bylo výpovědí ze dne 24. 7. 2023, dokladem o jejím doručení a výzvou k vyklizení bytu ze dne 13. 9. 2023 prokázáno, že žalovaný od 8. 8. 2023 užívá předmětný byt ve vlastnictví žalobců bez právního důvodu a proti jejich vůli, na platbách odpovídajícím obvyklému nájemnému a za služby dluží nájemcům aktuálně přes 250 000 Kč. Žalovaný porušil ustanovení § 2292 občanského zákoníku předmětný byt odevzdat žalobcům v den, kdy nájem skončil, tedy 7. 8. 2023. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí.10. Soud žádosti žalovaného o odročení jednání podané z důvodu tvrzeného onemocnění kovidem-19 nevyhověl, protože žalovaný neosvědčil existenci tvrzeného nepříznivého zdravotního stavu, resp. stavu, pro který by nebyl schopen jednání u soudu absolvovat. Žalovaný požádal soud o odročení jednání emailem ze dne 8. 5. 2024, soud mu obratem zaslal email, ve kterém byl vyzván, aby existenci svého nepříznivého zdravotního stavu doložil, případně absolvoval jednání soudu s respirátorem a současně mu bylo vysvětleno, že pokud existenci tvrzeného nepříznivého zdravotního stavu nedoloží, soud bude ve věci jednat a rozhodovat. Následně bylo též v totožném duchu s žalovaným v den jednání hovořeno telefonicky, o čemž svědčí úřední záznam ze dne 9. 5. 2024. Žalovaný přesto soudu důvod, pro který žádal jednání odročit, nijak nedoložil. Soud zdůrazňuje, že důvod žádosti o odročení musí být doložen, a to s takovým časovým předstihem, aby soud měl všechny podklady pro posouzení, zda jsou splněny zákonné podmínky pro odročení a mohl o návrhu rozhodnout (z judikatury srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 911/2000: „… má-li být jednání odročeno z důvodu týkajícího se některého z účastníků, musí být tento důvod nejen soudu sdělen a v žádosti o odročení dostatečně konkretizován, ale musí být doložena i jeho existence, aby soud mohl posoudit jeho závažnost. V dané věci ředitel žalující společnosti jako její statutární zástupce požádal o odročení jednání z osobních důvodů, které nebyly konkretizovány ani doloženy. Postup odvolacího soudu, který takové žádosti nevyhověl a ve věci jednal a rozhodl, nebyl tedy v rozporu s ust. § 101 o. s. ř…“; dále srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 20/2018–34).11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli ve věci plně úspěšní, mají proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. První až čtvrtý žalobce byli ve věci zastoupení pátou žalobkyní, která sama je zastoupena advokátkou. Dle názoru soudu jsou náklady řízení žalobců, resp. páté žalobkyně představovány:i) zaplaceným soudním poplatkem 5 000 Kč;ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu 4 úkonů právní služby po 1 500 Kč (tarifní hodnota 10 000 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba, účast u jednání dne 9. 5. 2024) dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.;iii) čtyřmi režijními paušály po 300 Kč k těmto úkonům dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.;iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 512 Kč;celkem tedy 13 712 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.