37 C 139/2023-44 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 1. 6. 2022 po žalované domáhal ve výroku I. uvedených úroků za její prodlení s úhradou nájemného ve výši 21 503 Kč za nájem bytu č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, za měsíc prosinec 2020, s úhradou vyúčtování služeb poskytnutých žalované v souvislosti s nájmem tohoto bytu v roce 2020 ve výši 21 001 Kč a v roce 2021 ve výši 67 782 Kč.Žalovaná uvedla, že si je existence dluhu na příslušenství předmětných pohledávek vědoma.Z nájemní smlouvy se podává, že žalobce žalované od 1. 1. 2007 pronajal předmětný byt, kdy žalované za rok 2020 vznikl na dodávaných službách nedoplatek ve výši 22 651 Kč splatný do 31. 8. 2021, jak se podává z vyúčtování těchto služeb. Za rok 2021 vznikl žalované nedoplatek na těchto službách ve výši 67 782 Kč splatný do 31. 8. 2022, jak se podává z jejich vyúčtování. Vyúčtování byla žalované zaslána, jak se podává z poštovních podacích archů. Za měsíc prosinec 2020 žalovaná žalobci za byt dlužila 23 153 Kč, jak se podává z upomínky na nedoplatek ze dne 14. 9. 2022 vč. obálky, na nájemném bytu a inventáře pak 21 503 Kč, jak je zřejmé z výpočtového listu. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 14. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh mimo jiné na nájemném za prosinec 2020 a září 2022 uhradila částku 65 924 Kč, na nedoplatek na služby za rok 2021 dne 10. 6. 2023 částku 67 782 Kč, jak se podává z bankovního výpisu (č. l. 27), čímž její dluhy na jistinách po započtení žalobcem zanikly. Ani přes předžalobní výzvu žalovaná na svůj dluh ničeno dalšího neuhradila.Z předávacího protokolu soud neučinil žádná skutková zjištění.Dle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu předmětného bytu, žalovaná se ovšem s úhradou nájemného za měsíc prosinec 2020 a s úhradou služeb ve smyslu ustanovení § 2247 an. OZ za roky 2020 a 2021 dostala do prodlení dle § 1970 OZ. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované výrokem I. povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení v zákonné výši stanovené § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne v souladu se zákonem požadovaném žalobcem až do jejich uhrazení. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní.Žalobce byl v řízení plně úspěšný, soud mu proto podle § 142 odst. 1 OSŘ přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Ve smyslu § 1 a § 2 cit. vyhlášky soud žalobci přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 1 800 Kč, a to za 6 úkonů dle § 1 odst. 3 cit. vyhlášky, spočívající v návrhu ve věci samé, výzvě k plnění, rozšíření žaloby ze dne 24. 10. 2022, částečné zpětvzetí žaloby, návrh ze dne 15. 1. 2024 a účast při jednání soudu. Výše paušální náhrady činí 300 Kč za každý úkon. Celkem tedy na nákladech řízení soud přiznal žalobci částku 3 800 Kč vč. částky 1 000 Kč představující zaplacený soudní poplatek a další částky 1 000 Kč představující žalobci nevrácenou část zaplaceného soudního poplatku, když ke zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalované – zaplacení předmětu řízení po podání žaloby. Náklady vzniklé žalobci za právní zastupování advokátem soud nepovažuje za náklady účelně vynaložené dle § 142 odst. 1 OSŘ z důvodu, že u žalobce jako u jiných statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. Současně se v řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010). Pokud již žalovaná žalobci na náklady řízení uhradila částku 2 301 Kč, nemusí mu je v této části hradit znovu.