37 C 176/2022-66 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků řízení k předmětné nemovitosti. Mezi účastníky není funkční spoluvlastnický vztah, proto je nezbytné podílové spoluvlastnictví zrušit a vypořádat. Žalobce má zájem nemovitosti nabýt do svého výlučného vlastnictví a žalované zaplatit vypořádací podíl, finanční prostředky na uhrazení vypořádacího podílu má připraveny.2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:Dle výpisu z katastru nemovitostí z LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, a informací o předmětném pozemku jsou účastníci podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, každý z jedné ideální poloviny. Z katastrální mapy se podává, že tento pozemek sousedí s rodinným domem žalobce a tvoří jeho zahradu bez přístupu k veřejné komunikaci. Na mimosoudní návrhy žalobce na vypořádání spoluvlastnictví žalovaná nereagovala, jak se podává z jejich korespondence ze dne 15. 3. 2022, 9. 6. 2022 a 13. 6. 2022. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, , tituly před jménem, , jméno FO, se podává, že cena předmětného pozemku činí 430 340 Kč. Soud při zjišťování ceny předmětné nemovitosti nevycházel z informací z veřejného prostoru, ekatalogu ani z inzerátů (č. l. 21 až 24), když tyto se týkaly jiných nemovitostí. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že žalovaná v přilehlém domě nebydlí od roku , Anonymizováno, , od té doby se o předmětnou nemovitost nezajímá, o pozemek se stará výhradně žalobce, platí za něj daň, na které se žalovaná přes jeho výzvy nikterak nepodílí.4. Podle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.5. Podle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku, každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.6. Podle § 1143 občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.7. Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.8. Podle § 1147 občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.9. V řešené věci bylo prokázáno, že žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, nicméně mezi nimi není funkční spoluvlastnický vztah, proto žalobce podal žalobu na zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků soud vycházel ze zásady upravené v § 1140 odst. 1 občanského zákoníku, že nikdo nemůže být nucen, aby ve spoluvlastnictví setrvával. Právo spoluvlastníka žádat zrušení podílového spoluvlastnictví je podle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku omezeno jen potud, že o ně nesmí žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků, taková skutečnost žalovanou v řízení tvrzena nebyla a ani v průběhu řízení nebyla soudem zjištěna. Předmětný pozemek není reálně dělitelný, když tvoří zahradu přilehlého domu a nemá přístup k veřejné komunikaci. Soud se proto v daném případě, kdy zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením věci není možné, zabýval posouzením předpokladů zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví způsobem uváděným na druhém místě v ustanovení § 1147 občanského zákoníku, a to přikázáním nemovitosti za přiměřenou náhradu jednomu z účastníků. Ani zde nebylo mezi účastníky sporu o tom, že by předmětná nemovitost měla být přikázána do vlastnictví žalobce, který má o něj zájem a s jeho přikázáním do svého výlučného vlastnictví vyslovil souhlas. Soud proto uzavřel, že má za to, že podmínky pro přikázání nemovitosti žalobci za přiměřenou náhradu žalované jsou dány. S ohledem na výše uvedené odůvodnění soud podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k předmětné nemovitosti zrušil (I. výrok), tuto nemovitost přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (II. výrok) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 215 170 Kč, který představuje polovinu obvyklé ceny předmětné nemovitosti (III. výrok).10. Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 prezentoval ústavně konformní výklad § 142 občanského soudního řádu v řízeních majících povahu tzv. iudicium duplex, spočívající na principu nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení. V aktuálním nálezu sp. zn. IV. ÚS 404/22 Ústavní soud tento ústavně konformní výklad potvrdil. Při rozhodování o nákladech řízení v řízení o vypořádání spoluvlastnictví by tak dle Ústavního soudu soudy neměly aplikovat § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ale měly by spatřovat u obou účastníků (u všech spoluvlastníků) částečný úspěch ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a zásadně rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S odkazem na citovaný nález ústavního soudu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok (IV. výrok).11. O náhradě nákladů řízení státu – zaplacené znalečné bude rozhodnuto samostatným usnesením, když v době vyhlášení nebyla ještě těchto nákladů známa, když znalci nebyla přiznána odměna za jeho výpověď při jednání soudu dne 29. 2. 2024.