38 C 226/2024-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou Městskému soudu v Brně dne 22. 5. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 22.132,05 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. K odůvodnění uvedl, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu byly žalované dodávány příslušené komodity na adresu žalované v , adresa, , za což byla žalované vystavena faktura č. , hodnota, na částku 18.832,05 Kč, splatná dne 21. 8. 2023, za období od 25. 1. 2023 do 16. 5. 2023. Na základě obchodně technických podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o sdružených službách, vyúčtoval žalobce žalované smluvní pokutu za prodlení s platbami delšími jak 10 dnů ve výši celkem 100 Kč, smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy v rámci faktury č. , hodnota, ve výši 3.200 Kč. Žalovaná byla o zaplacení dlužné částky žalobcem upomenuta, avšak na výzvu nereagovala.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 17. 1. 2023 vyplývá, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 17. 1. 2023 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které žalobce řádně dodával žalované zemní plyn do odběrného místa v , adresa, za cenu uvedenou v ceníku služeb. V obchodních podmínkách byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s platbami ve výši 100 Kč za každou fakturu, se kterou se ocitne v prodlení delším jak 10 dnů. Dále byla sjednána smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy ve výši 800 Kč za každý měsíc, za který měla smlouva dále trvat. Soud shledal, že poskytnuté obchodní podmínky sdružených služeb dodávky zemního plynu, nejsou podepsané ani jednou ze stran sporu. Žalobce vyúčtoval žalované fakturou č. , hodnota, spotřebu plynu ve výši 18.832,05 Kč, splatnou dne 21. 8. 2023. Součástí faktur je nárokovaná smluvní pokuta ve výši 100 Kč. Žalobce žalované vyúčtoval smluvní pokutu výzvou k úhradě pohledávky ze dne 26. 10. 2023 ve výši 3.200 Kč a dále ve výši 100 Kč.6. Z ostatních provedených důkazních prostředků nebyly zjištěny žádné další rozhodné skutečnosti.7. Dle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen „EZ“) smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací.8. Dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, na základě které žalobce řádně dodával žalované zemní plyn. Žalovaná, která zůstala ve sporu neaktivní a netvrdila žádné rozhodné skutečnosti, naproti tomu nesplnila svoji základní povinnost vyplývající ze smluvního vztahu a to tím, že neuhradila fakturované částky za spotřebu. V tomto smyslu je tedy podaný žalobní návrh opodstatněný a soud rozhodl tak, že zavázal žalovanou uhradit žalobci částku 18.832,05 Kč.10. V případě příslušenství pak soud vycházel z ustanovení § 1970 OZ, když se žalovaná dostala dnem po splatnosti faktur do prodlení s peněžitým plněním, žalobce tak má právo požadovat po žalované úrok z prodlení z těchto částek, když výše úroku z prodlení odpovídá podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.11. Žaloba je v části, ve které se žalobce domáhá hrazení smluvní pokuty ve výši 3.300 Kč, nedůvodná. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu byla uzavřena se žalovanou jako spotřebitelem, když se jednalo o dodávky pro domácnost žalované, a žalobce v ní vystupoval jako podnikatel s ohledem na jeho předmět podnikání. Jedná se tak o spotřebitelskou smlouvu. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, plyne, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Tento závěr Ústavního soudu se vázal obecně na jakýkoliv druh spotřebitelské smlouvy a nebyl vázán pouze na starou úpravu smluvní pokuty, platnou před 1. 1. 2014, když se jednalo zároveň o výklad v souladu se směrnicí Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která je nadále platná. Smluvní pokuta není zakotvena přímo ve smlouvě. Dle struktury předmětné smlouvy stojí strana 1. a strana 2. jako dva samostatné oddíly, když oba jsou uvedeny nadpisem smlouva. Mimo toto jsou až na straně 2. smlouvy uvedeni účastníci této smlouvy i ostatní smluvní ujednání a podpisy stran. Za takovýchto skutečností je dle názoru soudu nepodstatné, zda je strana s podmínkami uvedena jako strana první, když smlouva lze předložit tak, že je celá pouze na straně 2. Stranu 1. tak soud posoudil jako samostatně stojící všeobecné obchodní podmínky, které neobsahují podpis žalovaného. Pokud by chtěl žalobce skutečně vtělit tato ujednání přímo do smlouvy, mohl jednoduše označení účastníků dát před tyto podmínky nebo přímo na stranu podmínek umístit podpisy účastníků. V dané věci byl tak nárok na smluvní pokutu zakotven v obchodních podmínkách neobsahujících podpis žalované. Aby soud mohl smluvní pokutu přiznat, musel by být na obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy, připojen podpis žalované, jedno vyhotovení s podpisem obchodních podmínek by tak měl k dispozici jak žalobce, tak žalovaná. K takovému ujednání o smluvní pokutě podle § 1815 OZ soud nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Ve výroku II. tak byla žaloba zamítnuta pro žalovanou smluvní pokutu a úrok z prodlení pro tuto pokutu.12. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V případě plného úspěchu by žalobci náležela plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 886 Kč a odměnou právního zástupce žalobce ve výši 900 Kč dle ust. § 14b a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby učiněnými před podáním žaloby po 300 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, výzva k plnění a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 252 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 2.338 Kč. Žalobce byl ve sporu úspěšný z 85,4 %. Žalovaná byla úspěšná z 14,9 %. Žalobci tak náleží 70,5 % z částky 2.338 Kč, tedy po zaokrouhlení 1.648 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.13. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o fakturách, smlouvě a žalovaných.