38 C 75/2024-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 13. 11. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 16.000 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , se , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „věřitel“), na základě smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 16. 1. 2023 poskytl žalovanému úvěr ve výši 16.000 Kč, žalovaný však dosud žalobci dlužnou částku nevrátil, i když byl splatný do dne 15. 2. 2023. Pohledávka byla postoupena na žalobce. V případě neprokázání uzavření smlouvy se žalobce domáhal vydání částky jako bezdůvodného obohacení. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů (smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne 16. 1. 2023, smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne 2. 2. 2023, obchodní podmínky, výpis z banky ze dne 23. 12. 2022, výpis z banky ze dne 2. 2. 2023 a 16. 1. 2023, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 8. 2023 včetně podacího lístku ze dne 17. 8. 2023, předžalobní výzva ze dne 21. 3. 2023, výzva k úhradě ze dne 17. 8. 2023) soud zjistil následující skutkový stav:4. Žalobce předložil soudu žalovaným nepodepsanou smlouvu o úvěru, na základě které měl věřitel poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16.000 Kč. Dle výňatku z výpisu banky ze dne 23. 12. 2022 a ze dne 2. 2. 2023 a 16. 1. 2023 věřitel na účet žalovaného zaslal dne 16. 1. 2023 částku 4.300 Kč a dne 2. 2. 2023 částku 11.700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 8. 2023. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 21. 3. 2023 a výzvou k úhradě ze dne 17. 8. 2023. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Podle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvou souhlasil. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, sms, inkaso ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv uvedený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy. Žalobce dle svých tvrzení navíc nedisponuje jakýmikoliv jinými, než předloženými důkazy, kterými by mohl prokázat uzavření smlouvy právě s žalovaným.10. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná ve výši skutečně poskytnuté částky ve výši celkem 16.000 Kč. Předestřená smlouva nebyla ze strany žalovaného řádně podepsána a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy. Věřitel tak poskytl žalovanému dne 16. 1. 2023 a dne 2. 2. 2023 peněžní prostředky bez právního důvodu a žalovaný se tak bezdůvodně obohatil na úkor věřitele. Věřiteli tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši celkem 16.000 Kč. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a neprokázal, že by svou povinnost vydat bezdůvodné bohacení do dnešního dne splnil. Pohledávka za žalovaným byla v mezidobí postoupena v souladu s ust. § 1879 OZ na žalobce, který je tak oprávněn ji nárokovat. Soud tedy žalobě vyhověl v této částce a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 21. 3. 2023, která byla žalovanému doručena v souladu s § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný se tak ocitnul v prodlení dne 1. 4. 2023. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení ve výši 15% ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.11. Soud žalobu zamítnul v rozdílu mezi nárokovaným úrokem z prodlení od data 22. 3. 2023 a úrokem přiznaným. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu. Žalobce prokázal, že žalovaného vyzval nejdříve předžalobní výzvou ze dne 21. 3. 2023.12. S ohledem na neprokázání existence výše uvedených smluv se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení žalobci, který byl ve věci neúspěšný jen v části nepatrné. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši celkem 2.252 Kč. Náklady řízení jsou představovány:- soudním poplatkem ve výši 800 Kč,- v odměně právního zástupkyně žalobkyně v částce 900 Kč za celkem tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba) ve výši 300 Kč za úkon dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění,- částkou 300 Kč za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu,- částkou 252 Kč za daň z přidané hodnoty. Zástupce žalobce je plátcem DPH.Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).14. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru a žalovaných.