41 C 100/2023-82 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 220 502,23 Kč s 21,99 % úrokem ročně z částky 220 357,23 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení. Dále zákonný úrok z prodlení z částky 220 357,23 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný úrok ve výši 24 349,06 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 351,04 Kč, jakož i náhradu vzniklých nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že dne 23. 8. 2017 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřená smlouva o osobní kreditní kartě pod registračním číslem , hodnota, . Na jejím základě byl žalovanému poskytnutý úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Zároveň dne 23. 8. 2017 byl mezi stranami sporu uzavřený dodatek ke smlouvě o kreditní kartě, kterým bylo žalovanému umožněno čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 250 000 Kč. Základní povinností žalovaného bylo úvěr řádně a včas splácet. Jelikož až po mnoha letech bezproblémového smluvního vztahu začal žalované své povinnosti porušovat, nezbylo žalobci než dne 13. 3. 2023 od smlouvy o osobní kreditní kartě odstoupit. Úplná splatnost všech závazků nastala k datu 27. 3. 2023. Žalobce dále uvedl, že se dluh ve výši 220 502,23 Kč skládá z vyčerpané jistiny ve výši 220 357,23 Kč a z poplatků ve výši 145 Kč. Ten se skládal z 5 neuhrazených měsíčních poplatků, neboť se žalovaný 5x dostal do prodlení. Dále žalobce uvedl, že úvěr byl zatížený úrokovou sazbou ve výši 21,99 %. Naposledy žalovaný na dluh hradil dne 14. 10. 2022. Poté došlo ke kapitalizaci dlužné částky pro období od 15. 8. 2022 do 29. 3. 2023. Kapitalizované úroky činí 24 349,06 Kč. Co se týká zákonného úroku, tak ten žalobce stanovil nakonec na částku 1 066,78 Kč. (Soud proto v rozsahu částečného zpětvzetí ve výši 284,26 Kč řízení zastavil. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku).2. Žalobce zdůraznil, že u žalovaného řádně prověřil jeho úvěruschopnost. Prověřil své vnitřní databáze a obecně přístupné systémy. Jeho politika poskytnutí bezpečných úvěrů je propracovaná. Má mnoho metodik, které toto upravují. I žalovaná strana si musí počínat při uzavírání smluv s náležitou pečlivostí a postupovat racionálně. Nadto je zjevné, že žalovaný 133 měsíců plnil své povinnosti bez problémů. Pokud došlo k nějakým komplikacím a žalovaný je v současné době v insolvenci, tak to neznamená, že za to může žalobce, který měl před mnoha lety prověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobce také uvedl, že příjmy žalovaného v době, kdy je prověřoval, dosahovaly částky 166 000 Kč měsíčně a jeho výdaje částky 102 822 Kč. V nich byla zohledněná částka 3 300 Kč výdajů na spoření a na pojištění, ale i částka 2 600 Kč na bydlení, když ujiných poskytovatelů úvěrů měl žalovaný hradit 82 607 Kč měsíčně. Další finanční zátěž žalovaného ve vztahu k žalobci činila 9 235 Kč měsíčně. Jelikož výše disponibilních příjmů, které žalovanému zůstávaly, byly i tak vysoké, nebyl důvod při provedení scoringu žalovanému finanční prostředky/navýšený kontokorent na částku 250 000 Kč neposkytnout.3. Strana žalovaná k věci uvedla, že s žalobou nesouhlasí a navrhla, aby byla jako nedůvodná zamítnutá, a to v části týkající se nároku jdoucího nad výši dlužené jistiny. Výši dlužné jistiny nerozporují. Žalovaný v minulosti úvěr čerpal i splácel. Ovšem, co se týká prověření úvěruschopnosti žalovaného, tak v tomto ohledu žalobce nedoložil nic, co by svědčilo o tom, že úvěruschopnost prověřil řádným způsobem. Žádné důkazy nedoložil ani přes poučení, které se mu dostalo ze strany soudu.4. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil následující skutkový stav věci.5. Z kreditní informace ze dne 23. srpna 2017 vyplývá, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 250 000 Kč. Z výpisů z účtu za období od února do června 2017 bylo zjištěno, že žalovaný měl u , právnická osoba, . vedený účet, na který mu jsou z kreditních operací připsány jen částky kolem 10 000 Kč měsíčně. Zároveň je z osobních dokladů žalovaného jasné, že byl při jednání v bance řádně ztotožněný, a to dne 23. 8. 2017 (při žádosti o úvěr). Do žádosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem z podnikání činí částku 166 667 Kč měsíčně. Výdaje spojené s bydlením dosahují částky 2 600 Kč měsíčně a měsíční splátka hypotečních úvěrů činí částku 22 000 Kč. Ostatní výdaje činí částku 1 300 Kč měsíčně. Má inženýrské vzdělání a vyživuje jedno nezletilé dítě.6. Ze standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že byla žalovanému vysvětlena podstata uvedeného úvěrového produktu stejně jako obsah úvěrové smlouvy. Dodatek ke smlouvě ke kreditní kartě navyšující částku na 250 000 Kč strany sporu rovněž řádně podepsaly.7. Z oznámení o odstoupení od smlouvy je patrné, že přípisem ze dne 13. 3. 2023, který žalobce žalovanému zaslal na adresu jeho bydliště, mu žalobce sdělil, že z důvodů porušování podmínek poskytnutého úvěru ze strany žalovaného, od smlouvy odstupuje.8. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě bylo zjištěno, že výpis ze dne 27. 3. 2023 (založený na č. l. 53 spisu) zachycuje zůstatek vyčerpané finanční částky z úvěrového limitu ve výši 220 357,23 Kč.9. Z insolvenčního rejstříku a v něm vedeném spisu, týkajícím se žalovaného, vedeným pod sp. zn. 27 INS 1658/2023 Krajského soudu v Brně bylo soudem zjištěno, že ohledně žalovaného bylo iniciováno insolvenční řízení, když prozatím o úpadku rozhodnuto nebylo. Z vlastního insolvenčního návrhu žalovaného vyplývá, že žalovaný by měl mít 25 věřitelů, když jeho závazky byly značně nepřehledné. Usiluje o oddlužení a připojuje seznam majetku a dílem existenci svých četných závazků prokazuje.10. Z četných chronologických bankovních výpisů z úvěrového účtu žalovaného (založených v příloze spisu) vyplývá, že žalovaný finanční prostředky čerpal, a to ve výši téměř celého úvěrového rámce. Ty čerpal průběžně, neboť např. k datu 30. 10. 2017 mělo být z úvěrového rámce vyčerpáno 244 782,78 Kč. Ze strany 23 bankovních výpisů je patrné, že k datu 25. 4. 2018 bylo vyčerpáno 240 991,82 Kč. K datu 6. 1. 2021 bylo vyčerpáno 249 699,21 Kč (strana 133 bankovních výpisů). Podle strany 169 uvedených bankovních výpisů zůstala neuhrazená částka 220 357,23 Kč.11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož předpisu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. V této věci nebylo mezi účastníky řízení sporné, že by žalovaný finanční prostředky prostřednictvím úvěru z kreditní karty nečerpal, anebo že by žalovaný neměl vyčerpat částku 220 357,23 Kč, kterou žalobci dluží. Naopak mezi účastníky řízení bylo sporné, zda je nárok žalobce možné podřadit pod ustanovení § 2395 občanského zákoníku a je tedy možné důvodně žalovat z porušení platně sjednaného smluvního závazku, anebo zda jde o bezdůvodné obohacení, když úvěruschopnost žalovaného nebyla podle žalovaného ze strany žalobce řádně prověřená.15. Po provedeném dokazování soud uvádí, že pro fakticky právně nevýznamné důkazy předložené žalobcem, které by měly prokazovat výši skutečných příjmů žalovaného, mohl soud důvodně uzavřít, že nárok žalobce uplatněný v této věci je nezbytné podřadit pod ustanovení § 2991 občanského zákoníku a pod ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pohledem obsahu spisu žalobce řád