41 C 116/2023-66 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 9. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 548,91 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu čerpaného a nesplaceného kontokorentního úvěru, který byl mezi stranami sporu sjednán dodatkem rámcové smlouvy uzavřené dne 5. 9. 2019. Podle obsahu rámcové smlouvy ze dne 15. 1. 2019 a za využití dodatku č. , hodnota, rámcové smlouvy bylo žalovanému umožněno čerpat finanční prostředky až do výše 20 000 Kč. Úvěr byl čerpán prostřednictvím účtu žalovaného č.: , č. účtu, . Protože žalovaný své povinností porušoval, byl smluvní vztah ukončený. K datu 4. 8. 2023 došlo k zesplatnění dlužné částky. Nárok žalobce představuje vyčerpaný kontokorent ve výši 20 000 Kč a částka 548,91 Kč, která vyjadřuje dluh vzniklý v důsledku přečerpání úvěrového rámce. Co se týká úroků, tak ty žalobce nárokoval ve výši sjednaného příslušenství, tedy jako 18,9 % úrok ročně a následně (za využití ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru) ve výši 15 % ročně. Žalobce se též žalobou domáhal úroků z prodlení, neboť se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostal.2. Žalobce již v žalobě vyjádřil souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu soudu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci samé bez nařízení jednání, nikterak nereagoval, soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. vycházel z předpokladu, že proti tomuto postupu nemá námitky.3. Z listin do spisu založených soud zjistil, a to z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě, že se žalovaný zavázal jím čerpané finanční prostředky ve výši 20 000 Kč průběžně splácet, když úroková sazba byla sjednána na 18,9 % ročně. Smluvní vztah byl sjednán elektronicky, na základě internetbankingu s řádným ověřením identity žalovaného. Již z rámcové smlouvy vyplývá, že tento způsob kontraktace byl mezi stranami sjednán. Žalovaný byl v minulosti ztotožněný na základě platných osobních dokladů, když rámcovou smlouvu v lednu 2019 osobně podepsal na pobočce žalobce.4. Z výpisu z účtu je patrné, jak se žalovaný postupně dostává do prodlení při čerpání částky 20 000 Kč. Z formuláře pro standartní informaci o spotřebitelském úvěru se podává, jaké parametry smluvního vztahu byly mezi stranami nastavené. Z tzv. přehledu čerpání a splácení kontokorentu je zjevné, že žalovaný dluží žalobci částku 20 000 Kč a zároveň, že přečerpal úvěrový rámec o částku 548,91 Kč. Z výzvy k zesplatnění dluhu vyplývá, jaká dlužná částka žalovaného zatěžuje s tím, že dluh měl žalovaný uhradit do dne 13. 8. 2023.5. V této právní věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o kontokorentu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanského zákoníku), na základě které bylo žalovanému umožněno čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal průběžně splácet. Jelikož žalovaný dlužnou částku postupně vyčerpal a na sklonku čtyřletého smluvního vztahu začal své povinnostiporušovat a žalobce dluh řádně vyčíslil, když jeho výši ani obsah skutkových tvrzení žalovaný nerozporoval, mohl soud žalobci nárok přisoudit. Dále lze uvést, že nárok žalobce je v souladu s právem, když se obsah skutkových tvrzení žalobce nedostal do rozporu s listinnými důkazy do spisu založenými. Přísudek je důvodný jak co do dlužné jistiny, tak i co do příslušenství pohledávky. To má oporu buď v dohodě stran sporu, anebo v ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jasné také je, že se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostal.6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náleží ve věci úspěšnému žalobci. Tomu náleží náhrada za uhrazený soudní ve výši 822 Kč.