43 C 105/2023-71 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 47 276 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 296,40 Kč za dobu od 15.7.2021 do 19.10.2022, kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 524,47 Kč za dobu od prodlení do 19.10.2022, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 16 926,65 Kč od 20.10.2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 852,15 Kč od 20.10.2022 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do 14.7.2021. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a vznikl jí tak dluh, který je předmětem žaloby. Žalovaná částka sestává z jistiny 16 926,65 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 925,50 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 979,36 Kč, úplaty za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 513,29 Kč, úplaty za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 2 931,20 Kč a smluvní pokuty 17 000 Kč. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění.4. Společnost , právnická osoba, ., jako věřitel, a žalovaná, jako dlužník, uzavřeli dne 14.5.2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž věřitel žalované poskytl finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy (smlouva o úvěru, informace o zpracování osobních údajů).5. V žádosti o úvěr ze dne 14.5.2020 sepsané zástupkyní věřitele bylo uvedeno, že žalovaná je zaměstnankyní od 1.9.2019, byl uveden jediný příjem žalované mzda 12 875 Kč, výdaje 6 860 Kč, z toho bydlení, energie 3 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 3 860 Kč, použitelný příjem 6 015 Kč, bylo uvedeno že žalovaná je svobodná, bydlí v nájmu, nevyživuje žádné dítě, má střední vzdělání, bylo uvedeno, že příjem žalované byl doložen pracovní smlouvou a výplatními páskami (žádost o úvěr).6. Žalovaná uhradila věřiteli celkem 25 500 Kč, do prodlení se dostala již s úhradou třetí splátky (přehled úhrad).7. Společnost , právnická osoba, ., postoupila pohledávku za žalovanou z úvěrové smlouvy č. , hodnota, žalobci (oznámení postupitele o postoupení ze dne 7.12.2022, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21.11.2022).8. Zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě ve lhůtě do 12.4.2023 dopisem ze dne 28.3.2023 odeslaným prostřednictvím pošty dne 29.3.2023 (výzva k plnění, poštovní podací lístek).9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Společnost , právnická osoba, ., poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 14.5.2020 finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná vrátila devíti platbami celkem 25 500 Kč. Uvedená společnost postoupila pohledávku za žalovanou žalobci. Zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě.10. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.11. Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť poskytovatel úvěru jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba.12. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).13. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru si nechal doložit a ověřil pouze příjem žalované. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Poskytovatel úvěru však na ověření výdajů žalované zcela rezignoval a vycházel z nijak nedoložených výdajů, z nichž výdaje na bydlení a energie jsou s ohledem na udávaný způsob bydlení zcela zjevně podhodnocené a vedle nich vzal poskytovatel úvěru jako další výdaje pouze částku odpovídající životnímu minimu. Měsíční splátka úvěru přitom činila 31 % zjištěného příjmu žalované. Pokud poskytovatel úvěru žalované úvěr ve sjednané výši poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Pokud žalobce argumentoval tím, že žalovaná měla povinnost uvést úplné informace potřebné k posouzení její úvěruschopnosti, pak lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. , spisová značka, , v němž je zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu.14. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).15. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji na návrh založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).16. Jelikož uzavřená smlouva o úvěru byla od počátku neplatná, práva z ní nelze přiznat. Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu m