43 C 114/2023-82 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 37 208,07 Kč s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 35 363,42 Kč od 25.1.2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 37 208,07 Kč od 26.1.2022 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 17.10.2018 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., dříve Zonky s.r.o. (dále též jen jako právní předchůdce žalobce), jenž zanikl fúzí sloučením se žalobcem. Žalované byly na základě smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 58 800 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze 42 944 Kč, a vznikl jí tak dluh, který je předmětem žaloby.2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 17.10.2018 smlouvu o úvěru ve výši 60 000 Kč, byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč, s tím, že o výši poplatku bude snížena částka zaslaná žalované na její účet, byla sjednána roční úroková sazba 10,99 %, žalovaná se zavázala úvěr splatit do 8.10.2024 v 72 měsíčních splátkách po 1 217 Kč; součástí smlouvy byly úvěrové podmínky (smlouva o hotovostním úvěru, splátkový kalendář, úvěrové podmínky). Finanční prostředky ve výši 58 800 Kč byly převedeny na účet žalované uvedený ve smlouvě dne 18.10.2018 (potvrzení o vyplacení úvěru). Žalovaná při žádosti o úvěr uvedla, že je vdaná, má středoškolské vzdělání, věk 47 let, má dvě děti, bydlí u rodičů nebo rodinných příslušníků, je zaměstnanec u , právnická osoba, ., organizační složka s příjmem 50 000 Kč, uvedla, že příjmy domácnosti činí celkem 80 000 Kč, výdaje domácnosti činí celkem 28 000 Kč, z toho bydlení stojí 15 000 Kč měsíčně, příjem právní předchůdce žalobce ověřil výpisem z účtu (MW dashboard, přehled příjmy – výdaje). Žalovaná měla v době uzavření úvěrové smlouvy úvěrové zatížení v celkové výši 952 581 Kč, splátky úvěrů činily 11 107 Kč měsíčně, dále vyčerpala částku 9 383 Kč z 10 000 Kč na kontokorentu, měsíční splátka kontokorentu činila 842 Kč (UW dashboard, úvěrová zpráva CNCB). Dle výpisu z účtu žalované za období od 1.9.2018 do 30.9.2018 činil počáteční zůstatek mínus 9 383,72 Kč a konečný zůstatek mínus 10 041,05 Kč, celkový příjem na účet činil 53 472,02 Kč, z toho 51 272 Kč od uvedeného zaměstnavatele, další příjem činil 2 200 Kč, jinak byly (kromě připsaného úroku ve výši 0,02 Kč) na účtu evidovány pouze výdaje, a to celkem ve výši 54 129,35 Kč (výpis z účtu). Žalovaná na úvěr uhradila celkem 42 944 Kč a další splátky neuhradila, právní předchůdce žalobce proto úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě celého dluhu ve výši 37 208,07 Kč do 10 dnů dopisem ze dne 25.1.2022, odeslaným žalované prostřednictvím pošty dne 2.2.2022 (dopis ze dne 25.1.2022, poštovní podací arch). Žalovanou vyzval k úhradě i zástupce žalobce (předžalobní výzva z 2. 3. 2022, sledování zásilky).5. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).7. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce si nechal doložit pouze příjem žalované ze zaměstnání výpisem z účtu. Kromě tohoto doloženého příjmu žalované však vzal v úvahu další nijak nespecifikovaný příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč, který si nenechal nijak doložit ani jej nijak neověřil. Právní předchůdce žalobce tak nepostupoval obezřetně již při posuzování tvrzených příjmů žalované. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) nadto není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Poskytovatel úvěru se však všemi skutečnými výdaji žalované nezabýval, kromě dotazu do bankovního a nebankovního registru klientských informací se zcela spolehl pouze na údaje tvrzené samotnou žalovanou, nenechal si nijak doložit tvrzený způsob bydlení ani náklady na bydlení ani další výdaje žalované a zejména nijak nevzal v úvahu, že z předloženého výpisu z účtu žalované vyplývá, že měsíční výdaje žalované byly vyšší než její příjmy, a že tyto výdaje byly výrazně vyšší než žalovanou deklarované. Pokud poskytovatel úvěru žalované úvěr ve sjednané výši poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Protože poskytovatel úvěru nesplnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 o.z., neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).8. Jelikož uzavřená smlouva o úvěru byla od počátku neplatná, práva z ní nelze přiznat. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má žalobce právo na vrácení nesplacené jistiny. Žalobce tak má právo na vrácení částky 15 856 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky ve výši 58 800 Kč a úhradami žalované ve výši 42 944 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 2.2.2022, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalované třetí pracovní den, tj. v pondělí 7.2.2022, posledním dnem poskytnuté desetidenní lhůty byl čtvrtek 17.2.2022. Od 18.2.2022 je žalovaná v prodlení, a žalobce má dle ustanovení § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení, jehož výše 11,75 % ročně je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 15 856 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 856 Kč od 18.2.2022 do zaplacení vyhověl (výrok I) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalované, která by na jejich náhradu měla jinak právo, neboť byla v řízení převážně procesně úspěšná, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.