43 C 38/2023-70 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 154 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z uvedené částky od 15.10.2022 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . (dále též jen „právní předchůdce žalobce“) žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 27.7.2018 poskytl finanční prostředky ve výši 165 575 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, uhradila 75 641,41 Kč, a vznikl jí tak dluh, který je předmětem žaloby. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě.2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. , právnická osoba, . a žalovaná uzavřely dne 27.7.2018 smlouvu o úvěru ve výši 165 575 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 22.6.2026 v pravidelných 95 měsíčních splátkách po 2 726 Kč (poslední ve výši 1 562 Kč), část úvěru ve výši 115 575 Kč byla určena na splacení čtyř konsolidovaných dluhů žalované (smlouva o úvěru). Žalovaná vyčerpala část úvěru ve výši 50 000 Kč dne 27.7.2018 a zbytek úvěru dne 1.8.2020, žalovaná se již v listopadu 2018 dostala do prodlení se splácením úvěru (sestava ZUV_235). Žalovaná při žádosti o úvěr uvedla, že má příjem ve výši 43 624 Kč, výdaje uvedla v nulové výši, příjem žalované ověřoval předchůdce žalobce z výpisů z účtu žalované u , právnická osoba, ., výdaje žalované stanovil ve výši 8 872 Kč na základě dat sdělených žalovanou (počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi a využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení a ekonomického modelu, žalovaná dále při žádosti o úvěr uvedla splátky ve výši 3 672 Kč, právní předchůdce žalobce dotazem do CCB a z vlastních interních systémů zjistil, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr šest úvěrů se splátkami 11 308 Kč (z toho jeden u právního předchůdce žalobce) a další dva úvěry s orientačními splátkami 2 833 Kč, čtyři úvěry od jiných poskytovatelů byly konsolidovány poskytnutým úvěrem a nové splátkové zatížení činilo 12 629 Kč (posouzení úvěruschopnosti klienta). Dle výpisů z účtu žalované činil v dubnu 2018 příjem žalované 40 015,02 Kč, výdaje 39 251,88 Kč, konečný zůstatek činil mínus 8 098,84 Kč, v květnu 2018 činil příjem žalované 49 387,04 Kč, výdaje 51 386,73 Kč, konečný zůstatek činil mínus 10 098,53 Kč, za červen 2018 činil příjem žalované 302 573,09 Kč (z toho 249 501 Kč připsány finanční prostředky ze spotřebního úvěru u , právnická osoba, .), výdaje 302 400,11 Kč, konečný zůstatek mínus 9 925,55 Kč (výpisy z účtu, posouzení úvěruschopnosti klienta). Právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu po splatnosti na předmětném úvěru a upozornil ji, že bude požadovat okamžité splacení celého úvěru, pokud žalovaná dlužnou částku neuhradí, a ke dni 1.9.2021 úvěr zesplatnil, neboť pohledávka na úvěrovém účtu nebyla uhrazena (poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 31.7.2021, rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 4.9.2021). , právnická osoba, ., postoupila pohledávku za žalovanou žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17.5.2022). Zástupce žalobce vyzval před podáním žaloby žalovanou k úhradě ve lhůtě 10 dnů dopisem odeslaným prostřednictvím , právnická osoba, ., dne 18.5.2022 (předžalobní výzva, poštovní podací lístek).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť právní předchůdce žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba.7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015).8. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, neboť zejména ohledně výdajů žalované postupoval zcela formálně, když výdaje žalované - kromě zjištěných splátek úvěrů - stanovil za použití statistických dat a ekonomického modelu na 8 872 Kč, ačkoli z doložených výpisů z účtů vyplývalo, že skutečné výdaje žalované jsou mnohem vyšší a ve všech třech doložených měsících byly výdaje přibližně ve stejné výši jako příjmy. Právní předchůdce žalobce však přesto na posouzení reálných výdajů žalované - vyjma splátek úvěrů - zcela rezignoval. Pokud poskytovatel úvěru žalované úvěr ve sjednané výši poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Protože poskytovatel úvěru nesplnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 o.z., neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).9. Jelikož uzavřená smlouva o úvěru byla od počátku neplatná, práva z ní nelze přiznat. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má žalobce, jehož aktivní legitimace vyplývá ze smlouvy uzavřené podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o.z."), právo na vrácení nesplacené jistiny. Žalobce tak má právo na vrácení částky 89 933,59 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky ve výši 165 575 Kč a úhradami žalované ve výši 75 641,41 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 18.5.2022, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalované třetí pracovní den, tj. v pondělí 23.5.2022, posledním dnem poskytnuté desetidenní lhůty byl čtvrtek 2.6.2022. Od 3.6.2022 je žalovaná v prodlení, a žalobce má dle ustanovení § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení, jehož výše 11,75 % ročně je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 89 933,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 89 933,59 Kč od 15.10.2022 do zaplacení vyhověl (výrok I) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) byli účastníci téměř stejně procesně úspěšní (žalobce co do 52 %, žalovaná co do 48 %), soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá práv