44 C 58/2024-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 181.379,25 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 18. 1. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 200.000 Kč. Úvěr byl v plné výši vyčerpán převodem na účet č. , č. účtu, dne 18. 1. 2019. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 9,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.837 Kč s tím, že první splátka měla být zaplacena dne 5. 2. 2019 a poslední splátka ve výši 1.061 Kč dne 6. 12. 2027. Žalovaný se taktéž zavázal platit sjednané poplatky, a to cenu za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 2.000 Kč, cenu za vedení splátkové účtu a cenu za případné další doplňkové služby. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, a to na základě informací získaných od žalovaného a dle údajů evidovaných v databázích žalobkyně a v databázi CCB (centrální registr dlužníků). Dále byla schopnost žalovaného splácet posouzena na základě jeho účetní a obratové historie v rámci banky, zejména na základě posouzení pravidelných příjmů a plateb. Úvěr byl řádně hrazen do května 2022, poté již nebylo uhrazeno ničeho. Celkem byla žalovaným zaplacena částka 126.644 Kč. Jelikož žalovaný ani přes upomínky neuhradil dlužné splátky, byl úvěr zesplatněn ke dni 17. 9. 2022, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně žalobou požaduje 149.474,45 Kč na jistině úvěru, 11.385,61 Kč na řádném úroku (úrok 9,90 % ročně z jistiny za období od 18. 9. 2022 do 19. 6. 2023), 17.127,19 Kč na zákonném úroku z prodlení (zákonný úrok z prodlení z jistiny po splatnosti od 18. 9. 2022 do 19. 6. 2023) a 3.392 Kč na poplatcích (poplatky za pojištění – 4 měsíce po 283 Kč a jeden měsíc 160 Kč, celkem 1.292 Kč; náklady spojené s prodlením účtované dne 16. 6. 2022 ve výši 300 Kč, dne 16. 7. 2022 ve výši 900 Kč a dne 15. 8. 2022 ve výši 900 Kč). Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 9,9 % ročně z dlužné jistiny od 20. 6. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 20. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.3. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.4. Dne 18. 1. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový úvěr ve výši 200.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 6. 12. 2027 v měsíčních splátkách ve výši 2.837 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 9,90 % ročně. Dále byl sjednán poplatek ve výši 2.000 Kč za vyřízení úvěru (čl. 4.2). Rovněž bylo sjednáno pojištění proti neschopnosti splácet úvěr pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání. Úhrada za pojištění byla sjednána ve výši 283 Kč měsíčně.5. Úvěr ve výši 200.000 Kč byl žalovanému poskytnut dne 18. 1. 2019 převodem na jeho bankovní účet (výpis z účtu žalovaného na č.l. 23 spisu, Aktuální stav úvěru – přehled čerpání, Podklady pre súdne konanie).6. Žalovaný na úvěr postupně uhradil celkem částku 126.644 Kč (Zoznam splátok úvěrov, Podklady pre súdne konanie).7. Dle Výpisu z knih , Anonymizováno, . činil ke dni 20. 6. 2023 zůstatek úvěru celkem 181.379,25 Kč. Z toho činila 149.474,45 Kč jistina, 11.385,61 Kč řádné úroky, 17.127,19 Kč úroky z prodlení a 3.392 Kč poplatky.8. Výzvami ze dne 18. 6. 2022, 11. 7. 2022 a 16. 8. 2022 žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Soudu byly doloženy tyto výzvy, avšak nebyly soudu doloženy doklady o odeslání těchto výzev žalovanému, resp. nebylo jinak prokázáno, že by tyto výzvy byly žalovanému zaslány. Soud tedy nemá za prokázané odeslání těchto výzev žalovanému (vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně na jednání dne 1. 8. 2024 soud přitom nemohl žalobkyni v tomto směru vyzvat a poučit dle § 118a o. s. ř.).9. To samé pak platí o Rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne 17. 9. 2022. Tímto přípisem mělo být žalovanému sděleno, že došlo k zesplatnění úvěru. V řízení však nebylo prokázáno, že by došlo k odeslání tohoto přípisu žalovanému (vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně na jednání dne 1. 8. 2024 soud přitom nemohl žalobkyni v tomto směru vyzvat a poučit dle § 118a o. s. ř.).10. Předžalobní výzvou ze dne 22. 5. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 176.355,74 Kč nejpozději do 6. 6. 2023. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána prostřednictvím poštovní přepravy a zásilka byla uložena dne 26. 5. 2023. Dne 12. 6. 2023 byla zásilka zaslána zpět žalobkyni jako nevyzvednutá.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.16. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).17. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním m