48 C 157/2024-20 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16.666,76 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 5. 4. 2013 uzavřena smlouva o půjčce č. , číslo, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v týž den v hotovosti finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 16.721 Kč, celkem tedy částku 36.721 Kč, prostřednictvím 60 týdenních splátek po 613 Kč se splatností poslední splátky dne 30. 5. 2014. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a dne 19. 8. 2013 porušil své smluvní závazky, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku 6.120 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dne 14. 12. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 16.666,76 Kč s příslušenstvím.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 5. 4. 2013 uzavřena smlouva o půjčce č. , číslo, , na jejímž základě byla žalovanému týž den v hotovosti poskytnuta půjčka ve výši 22.000 Kč, kterou se spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16.721 Kč, celkem tedy v částce 36.721 Kč, zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím 60týdenních splátek po 613 Kč se splatností první splátky sedmého dne od data uzavření smlouvy. Součástí poplatku v celkové výši 16.721 Kč byl i úrok ve výši 2.554 Kč. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky, z jejich čl. 1 vyplývá, že předmětem této smlouvy je poskytnutí neúčelové půjčky s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou. V čl. 2 podmínek jsou pak uvedeny různé výše sazby RPSN v závislosti na délce splácení. V jejich čl. 3 je mj. uvedeno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové částky v 60 splátkách, činí výše úrokové sazby 19,98 % p. a. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem ze dne 16. 12. 2022 zaslaným mu dne 13. 1. 2023 doporučeně na adresu , adresa, . Žalovaný dlužnou částku 71.299,83 Kč žalobkyni neuhradil, proto byl k její úhradě vyzván právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 6. 12. 2023 zaslané mu téhož dne doporučeně na adresu , adresa, . Žalovaný z titulu smlouvy o půjčce právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 6.120 Kč.6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně, a proto jí vyhověl jen v části, ve zbylém rozsahu ji pak jako nedůvodnou zamítl.7. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Právní předchůdkyně žalobkyně svým povinnostem z ní vyplývajícím dostála, když žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti půjčku ve výši 20.000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se podpisem smlouvy současně s jistinou ve výši 20.000 Kč zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 16.721 Kč.8. Soud shledal část smlouvy o půjčce, na základě, které žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení souhrnného poplatku v této výši, za absolutně neplatnou, když uzavřel, že žalobkyní požadovaný souhrnný poplatek v původní výši 16.721 Kč je de facto kapitalizovaným úrokem a představuje 83,6 % poskytnuté půjčky. Dle § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Smlouva o půjče byla uzavřena adhezním způsobem na předtištěném formuláři, který žalovanému znemožňoval jakoukoliv její modifikaci a toto její smluvní ujednání bylo žalovanému vnuceno. Dané ujednání je tak nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro rozpor s dobrými mravy (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Sjednaný souhrnný poplatek je tak v rozporu s dobrými mravy, a proto byl nárok žalobkyně v tomto směru shledán soudem jako nedůvodný. Soud proto veškeré žalovaným realizované platby v celkové výši 6.120 Kč započetl výhradně na jistinu.9. Za nedůvodný soud shledal i požadavek žalobkyně na smluvní úrok z prodlení v kapitalizované výši 28.860,16 Kč a dále i ve výši 19,98 % ročně z částky 16.666,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Smlouva o půjčce je v části ujednání o úroku neurčitá a tím pádem neplatná. Ve smlouvě o půjčce je uveden pevný úrok ve výši 2.554 Kč, ve smluvních podmínkách (čl. 1) je pak i výslovně uvedeno, že předmětem smlouvy je poskytnutí neúčelové půjčky s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou. Naproti tomu v čl. 3 podmínek je uvedena výše úrokové sazby. Smlouva o půjčce je ve spojení s jejími smluvními podmínkami tvořící její součást vnitřně rozporná čili neurčitá a v tomto rozsahu neplatná, a proto soud stran požadavku žalobkyně na úhradu smluvního úroku žalobu jako nedůvodnou zamítl.10. Soud tak žalovaného zavázal k úhradě dosud neuhrazené jistiny půjčky ve výši 13.880 Kč (20.000 Kč - 6.120 Kč), ve zbylém rozsahu žalobkyní požadované jistiny, tj. co do částky 2.786,76 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný se s úhradou půjčky dostal prokazatelně do prodlení, když poslední splátka měla být uhrazena do 30. 5. 2014, soud proto přepočítal žalobkyní požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení a zavázal žalovaného dále i k úhradě úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13.880 Kč od 31. 5. 2014 (od 1. dne jeho prodlení) do 14. 12. 2022 ve výši 9.550,96 Kč, stejně jako i k jeho povinnosti uhradit úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13.880 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Právo žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z § 517 odst. 2 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jeho výše pak z nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky; neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný.11. Ve zbylém rozsahu žalobkyní požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení soud žalobu v částce 2.662 Kč (12.212,96 Kč -9.550,96 Kč) jako nedůvodnou zamítl. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl i co do požadavku žalobkyně na úhradu kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 28.860,16 Kč a dále i co do jejího požadavku na jeho úhradu ve výši 19,98 % ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení, stejně jako co do požadavku žalobkyně na úrok z prodlení od 15. 12. 2022 do zaplacení v rozsahu rozdílu mezi částkou žalobkyní původně na jistině požadovanou a částkou uloženou žalovanému k zaplacení (16.666,76 Kč – 13.880 Kč).12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně v řízení požadovala po žalovaném částku 16.666,76 Kč s příslušenstvím, které soud pro účely stanovení poměru jejího úspěchu a neúspěchu kapitalizoval je dni vyhlášení rozsudku částkou 2.179,74 Kč a částkou 5.410,11 Kč, celkem se tak žalobkyně po žalovaném domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 65.329,73 Kč. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná co do částky 13.880 Kč, částky 9.550,96 Kč a částky 1.815,69 Kč, tj. celkem co do částky 25.727,26 Kč (vše opět zkapitalizováno ke dni vyhlášení rozhodnutí). Již z pouhého porovnání obou částek je tak zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že mu právo na jejich náhradu nepřiznal.